Krize v Gaze ukazuje, že je nutné reformovat mezinárodní instituce

30. 11. 2023

Gaza prožívá jeden z nejničivějších masakrů v tomto století. Pásmo je již dvě desetiletí pod blokádou a svět byl v poslední době svědkem jedněch z nejkrvavějších dnů v historii regionu. Po strašlivém teroristickém útoku Hamásu na Izrael, který si 7. října vyžádal přibližně 1 200 obětí a z více než 200 lidí učinil rukojmí, prohlásil premiér Benjamin Netanjahu: "Jsme ve válce." Válka se stala skutečností.

Zahájil "vojenskou operaci", která navzdory tomu, že byla údajně zaměřena na kádry Hamásu, měla mnohem závažnější dopad na tisíce palestinských civilistů. Odstřihl pitnou vodu, elektřinu, pohonné hmoty a potraviny.

Obvinění Izraele z válečných zločinů projednávala OSN, protože izraelská armáda se ohradila proti mezinárodnímu humanitárnímu právu, podle něhož jsou útoky na nemocnice a školy za většiny okolností nepřípustné. Kromě toho Izrael bombarduje uprchlické tábory, kostely a mešity, takže palestinští nekombatanti nemají žádný bezpečný úkryt. Jestliže akce Izraele vyvolávají důležité otázky týkající se dodržování mezinárodního práva, vyvolávají také obavy ohledně účinnosti OSN při řešení krize.

Pásmo Gazy bylo po desetiletí ohniskem konfliktů a napětí. V této malé 41 kilometrů dlouhé a 6 až 12 kilometrů široké enklávě žije celkem 2,3 milionu obyvatel (přibližně dvojnásobek obyvatel Havaje). Její obyvatelé, kteří jsou již tak uvězněni v jedné z nejhustěji osídlených oblastí na Zemi, snášejí nesčetné útrapy. Přesto se pro obyvatele Gazy navzdory nesčetným rezolucím, diplomatickým jednáním a vzniku mezinárodních orgánů, které se zabývají udržováním míru a bezpečnosti, nic nezměnilo. Reakce mezinárodního společenství na krizi v Gaze byla zářným příkladem nedostatečnosti a neúčinnosti mezinárodního práva a mírových a bezpečnostních institucí, jako je OSN. Současná humanitární pauza je pouhou náplastí na potenciálně smrtelnou ránu. 

Organizace spojených národů, která je nejdůležitější institucí zřízenou pro mír a bezpečnost po globálních hrůzách druhé světové války, se zdá být v případě krize v Gaze bezmocná. Nesčetné rezoluce, které v minulosti odsoudily násilí a vyzvaly k ukončení nepřátelských akcí, situaci na místě příliš nezměnily. Izraelská vláda slibuje, že ještě tento týden zahájí opět ničivé bombardování uprchlíků.

I během současné pauzy zůstávají dodávky humanitární pomoci nedostatečné. Před současným konfliktem do pásma vjíždělo denně asi 500 nákladních aut s pomocí, v těchto dnech jich vjíždí méně než 100 denně. Obyvatelé Gazy, kteří se již potýkají s následky dlouhých kampaní totální války, při níž se na mušce ocitli i nebojující osoby, čelí dalšímu utrpení kvůli neschopnosti mezinárodních institucí zajistit, aby se pomoc dostala k těm, kteří ji zoufale potřebují.

Jak může OSN účinně plnit své poslání řešit humanitární krize a udržovat celosvětový mír, když právo veta může bránit zásadním humanitárním iniciativám?

Krize v Gaze připomíná omezení mezinárodních institucí a naléhavou potřebu jejich reformy. Je načase se ptát, zda je současný rámec pro udržování mezinárodního míru a bezpečnosti vybaven pro řešení vleklých konfliktů v 21. století. Pokud OSN nedokáže vytvořit ani spolehlivý mezinárodní koridor pomoci pro jednu z nejzranitelnějších skupin obyvatelstva na světě, jak můžeme očekávat, že bude účinně řešit složitější globální krize?

Mezinárodní společenství musí uznat realitu, že mezinárodní právo v oblasti lidských práv a Organizace spojených národů nesplnily v krizi v Gaze svůj zamýšlený účel. Aby byly mezinárodní mírové a bezpečnostní instituce, jako je OSN, skutečně účinné, musí být reformovány tak, aby odpovídaly požadavkům moderního světa. Utrpení obyvatel Gazy je chmurným důkazem nedostatečnosti současného systému.

Jak je všeobecně známo, Rada bezpečnosti OSN uděluje právo veta svým pěti stálým členům. Existuje pádný argument pro přehodnocení tohoto práva, zejména v oblasti humanitární pomoci. Organizace spojených národů slouží jako celosvětová organizace, která se zavázala udržovat světový mír, bezpečnost a usnadňovat hospodářskou, sociální a kulturní spolupráci mezi národy. Naléhavé obavy vznikají, když právo veta, kterým disponují tito stálí členové, rozšíří svůj dosah i na rozhodnutí o humanitární pomoci, jako když USA odmítly jakoukoli výzvu k příměří nebo zřízení humanitárních koridorů.

Dokonce i drtivé hlasování Valného shromáždění OSN ve prospěch humanitární pauzy bylo Spojenými státy paušálně odsunuto na vedlejší kolej.

Je nezbytné uvažovat o revizi rozhodovacího procesu Rady bezpečnosti týkajícího se prosazování humanitárního práva s důrazem na to, aby tato rozhodnutí nebyla pouze deklaratorní, ale také právně závazná. Bez závazných rezolucí je schopnost OSN plnit své poslání značně omezena, a také změny ve složení Rady bezpečnosti by měly jen omezený dopad. Úzká spolupráce s Mezinárodním trestním soudem se v této souvislosti může ukázat jako jeden z nejúčinnějších kroků vpřed. Prosazení ukončení probíhajících zvěrstev jako předpoklad dosažení spravedlnosti a trvalého míru je nezbytným přístupem k zajištění celosvětového míru a bezpečnosti.

Přetrvávající zvěrstva v Gaze vyvolala značné mezinárodní pobouření a narušila důvěru v Organizaci spojených národů, organizaci založenou na zásadách udržování celosvětového míru a bezpečnosti. Vzhledem k tomu, že reakce OSN byla tak často neadekvátní - na Ukrajině, v Sýrii a nyní v Gaze - je povinností organizace provést strukturální reformy zaměřené na zachování její důvěryhodnosti a realizaci jejího základního poslání.

 

Celý článek v angličtině ZDE