Jsou král Karel a princezna Kate opravdu rasisté?

2. 12. 2023 / Fabiano Golgo

čas čtení 12 minut
 

Dokonce i BBC poté, co oznámila, že neřekne jména členů královské rodiny, kteří údajně pronesli rasistické poznámky na adresu budoucích dětí prince Harryho s Meghan Markle, couvla a nakonec jako viníky označila krále Karla a princeznu Kate Middleton, na které údajně poukázala právě vydaná kniha. 

Hlášky o rasismu trápí britskou královskou rodinu už několik let, ale přeložená verze nové knihy údajně odhaluje, kteří vysoce postavení členové královské rodiny pronesli výroky o barvě pleti prvorozeného dítěte prince Harryho a Meghan Markle. Nizozemská verze nově vydané knihy Endgame od královského pozorovatele Omida Scobieho, byla stažena z knihkupectví poté, co v ní byli identifikováni dva členové královské rodiny zapojení do kontroverze.


 
V původní anglické verzi to nebylo.

Nizozemské vydání tvrdí, že to byl Harryho otec král Karel a švagrová Kateřina, princezna z Walesu, kdo pronesl údajné poznámky předtím, než se v roce 2019 narodil jeho a Meghanin syn Archie. 

Meghan, jejíž matka je černoška a otec běloch, poprvé přišla s tímto obviněním v televizním rozhovoru s Oprah Winfreyovou v roce 2021 a uvedla, že "existovaly obavy a rozhovory o tom, jak tmavou pleť by Archie mohl mít". Ani ona, ani Harry nejmenovali,  kdo to řekl.

V knize Endgame Scobie napsal, že jména dvou zúčastněných osob byla uvedena v soukromých dopisech mezi Karlem a Meghan po rozhovoru s Winfrey, ale uvedl, že mu v jejich jmenování brání britské zákony. Vydavatel knihy, společnost Xander Uitgevers, v úterý uvedl, že knihu dočasně stáhl z prodeje kvůli "chybě" ve vydání v Holandsku. Scobie později řekl nizozemské televizní stanici RTL Boulevard, že "nikdy neexistovala verze, kterou jsem vytvořil a která by obsahovala jména".

Americký web The Daily Beast uvedl, že tábor Meghan Markleové popřel, že by autorovi řekla, že to byli král Karel a Kate Middletonová, kdo jsou údajnými "královskými rasisty", kteří se prince Harryho ptali, jakou barvu pleti budou mít jeho děti. Deník Daily Telegraph, jeden z mála britských listů, s nimiž Sussexovi jednají, citoval "zdroje blízké vévodkyni ze Sussexu", podle nichž "nikdy neměla v úmyslu, aby byli veřejně identifikováni", a že ačkoli "jmenovala dvojici v dopise, který napsala" Karlovi, "dopis nebyl Scobiemu nikým z jejího tábora vyzrazen". 

Rasismus je silné slovo, které se stalo zbraní. Problém je v tom, že je to slovo, které lze použít v nesčetných rovinách předsudků. Většina lidí se nepovažuje za rasisty, protože si ho ztotožňuje s obrazy a příběhy Ku-klux-klanu a absurditami, které se děly v jižních státech Spojených států amerických. Tento druh otevřeného a do očí bijícího rasismu, kdy lidé neviděli nic špatného na tom, že chtěli, aby černoši nesměli sedět ve stejné části autobusu, nesměli spát ve stejných hotelech, žít ve stejných čtvrtích, navštěvovat stejné školy, a dokonce pít ze stejné fontány, dává většině lidí pochopení, že když nejsou tak agresivní vůči jiné rase, že tedy nejsou skutečnými rasisty.

Nebo si lidé racionálně vysvětlují, že nejsou rasisté, jen jsou proti nějakému chování, které se zdá být u některé rasy, etnika nebo národnosti převládající. To můžeme jasně vidět v České republice ve vztahu k Romům. A po celé Evropě ve vztahu k Arabům, Turkům nebo Jihoasiatům. 

Nicméně nedávné posílení postavení menšin od 80. let minulého století vyvolalo u některých z nich určité zkreslení a přílišnou citlivost. Ve velké míře měl tyto excesy na svědomí vzestup krajní pravice ve jménu boje proti rasismu a homofobii.

Mezi homosexuály je velmi běžné používat slova a výrazy, jako "buzík", "teplouš" nebo "faggot" v Americe, "viado" v Brazílii, a které by, pokud pochází z úst heterosexuála, mohli považovat za homofobní. Černoši v Americe často používají slova jako "nigger", což je pro bělochy naprosto zakázané. Pokud slovo "nigger" řekne běloch, jistě se setká s velkou odezvou a společenským odsouzením. Černoši a homosexuálové mají tedy tendenci "přivlastňovat si" urážlivá slova a jejich otevřeným používáním jim (nám) berou sílu toho, že je používají jako urážku. 

Jak oddělit zrno od plev?

Mladší generace mají tendenci nepřijímat žádné odstíny a nuance a očekávají, že každý pohřbí určitá slova, jako by sama o sobě byla kořenem předsudků. Důsledkem toho je spousta křivd vůči osobám, které ve skutečnosti nevyjadřují rasistické nebo homofobní myšlenky, ale tím, že určitá slova nebo chápání necenzurují, jsou nakonec nálepkováni a stigmatizováni. 

Použijme příklad, který pochází "zevnitř". Když jsem vedl zpravodajský týdeník Redhot, Jan Čulík mi jednou řekl, že na fotce v editorialu vypadám "příliš teplý". Řekl to anglicky "you look too gay in this photo". Urážel mě? Je to homofob? Samozřejmě že ne. Byla to normální úvaha v době, kdy to mohlo znamenat jakési snížení mého postavení a autority. 

Je možné, že král Karel a princezna Kate položili otázku o možnosti, že se Harryho dítě narodí s tmavší pletí, aniž by to bylo pod vlivem předsudků?

Byl jsem jediným členem domácnosti tmavé pleti. Pouze můj otec, vnuk francouzského žida, má tmavší pleť jako já a žil v odděleném domě, protože moji rodiče se rozvedli, když mi bylo šest let. Moje matka je blondýnka jako její němečtí prarodiče a můj bratr a sestra mají stejnou velmi bílou pleť se zelenýma očima. V důsledku toho mě často oslovovali "malý tmavý" (pretinho) nebo na mě ukazovali jako na "tmavého syna" (filho escurinho) nebo "tmavého bratra" (irmão escuro). Nevadilo mi to (bylo to lepší než být ten s velkým nosem nebo ten s bukvicí, jak to preferovali moji spolužáci). Chovali se ke mně rasisticky? Moje vlastní máma? 

Její matka opustila mého dědečka, aby navázala vztah s černochem. Takže její nevlastní otec byl černoch. Když jsem chodil s prvním černochem, tak to komentovala: "Tvůj přítel zanechává po hraní fotbalu kolem sebe silný zápach". To byla pravda, černoši mají tendenci uvolňovat pach, který je vnímán jako silnější a "akriový zápach", i když je to vnímání založené na "čichovém vjemu" nečernochů. Manžel mé tety Tadamori a mé dvě sestřenice Jukiko a Šišejko, které jsou Japonky, mají také výrazný pach.

Je tato faktická realizace projevem rasismu? Podivovat se nad rozdíly mezi rasami, etniky nebo jakoukoli jinou rozmanitostí je diskriminace? Nemělo by záležet na tónu hlasu, kontextu, historii dané osoby? Když můj otec říká židovské vtipy, je to sebemrskačství, které diskriminuje vlastní druh?

Nedávno jsem se setkal se třemi různými epizodami, které mi odhalily, že mladá generace a někteří stoupenci krajní levice se natolik zradikalizovali, že mají tendenci vidět předsudky všude. Problémem je, že krajní pravice si na tom pochutnává. Využívají těchto excesů k získávání podpory. Pokud se nenaučíme brát ohled na nuance lidských slov a chování, svět se obrátí ke krajní pravici, aby skoncovala se všemi našimi nejdůležitějšími svobodami. 

Zdědil jsem historické sídlo ve vznešené čtvrti Ria de Janeira, dům, který nelze prodat ani využít k jakýmkoli komerčním či obytným účelům, protože má historický status - je to chráněná památka z počátků města. Proto jsem z něj udělal kulturní centrum. A protože v Brazílii platí nevyhlášený apartheid a většina černochů žije ve vzdálených čtvrtích neboli favelách, rozhodl jsem se z něj udělat oázu pro černošské umělce z nejchudších částí Ria. Mohou zde vystavovat své umění, hudbu, mohou v domě i několik dní přespat, využívat bazén s jedním z nejprivilegovanějších výhledů na Rio de Janeiro. 

Vzhledem k tomu vypadalo dost absurdně, když jeden z umělců poté, co jsem mu řekl, že nesmí lepit některé plakáty na zeď, začal křičet, že se chovám jako "bílý utlačovatel". 

Druhá epizoda se týkala černošského módního návrháře, který uspořádal koktejlový večírek, aby vystavil svou kolekci oblečení. Všiml jsem si, že odmítl pustit osobu z personálu mého kulturního centra, aby si vzala nějaké jídlo, které bylo součástí této "soirée". Zeptal jsem se ho proč a on mi řekl, že jídlo je určeno pouze pro hosty. Reagoval jsem rozzlobeně a řekl mu, že u nás se nerozlišuje mezi personálem, umělci, hosty a majitelem. Že odepřít personálu, který je celý černý, přístup k tomuto jídlu je diskriminace, která neodpovídá filozofii domu. K mému překvapení na mě ten kluk začal křičet, že se chovám...  jako "bílý utlačovatel", a tudíž rasista. Rasista, který ze svého domu udělal kulturní centrum pro černošské umělce...

Třetí epizoda přišla od bratra mého přítele, který tvrdí, že tím, že chodím s černochem, podvědomě pokračuji v nadvládě bílých nad černými... 

Všem třem obviňovatelům jsem musel říct, že mě skoro nikdo nevnímá jako bělocha, kromě v Brazílii, a že jsem vyrůstal jako ten "tmavej" doma a po celý život, protože jsem se v devatenácti přestěhoval do Spojených států a v sedmadvaceti do České republiky a v obou zemích mě vnímali jako tmavého.

Jako další příklad extremismu mi jeden černošský umělec řekl, že bych neměl dělat gesto, které občas dělám, a to tlučení dvěma zavřenýma rukama do hrudi, protože by to mohlo být vykládáno jako napodobování opice, což by pak mohlo být považováno za útok na nějakého černocha v místnosti...

Někteří mi také řekli, že tím, že jsem z tohoto domu udělal kulturní centrum pro černochy, se nad ně "povyšuji". Že jako běloch (sic) nemohu hájit černošské problémy. Argumentoval jsem, že jsem pro potraty, i když nejsem žena, stejně jako podporuji rovná platová práva žen, i když nemám vagínu. A že vítám heterosexuály, kteří jsou pro práva LGBTQAI+. Také jsem zdůraznil, že nejsem transsexuál, ale podporuji jejich práva. Nejsem Ukrajinec, ale jsem pro ně proti Rusku. A že jsem částečně žid, ale jsem pro nezávislost Palestiny. Tak proč musím být černoch, abych hájil práva černochů?

Je možné, že král Karel má takzvaně starší způsob, jak mluvit o rasových otázkách, ale těžko uvěřit, že by Kate, která je z generace, která rozněcovala politickou korektnost vůči menšinám, i kdyby ji něco takového napadlo, udělala tu chybu a řekla to nahlas? Nemohla by se nad pletí budoucího chlapce zajímat jen ze zvědavosti, jako věcnou otázku? Nemohlo to být dokonce v oslavném smyslu, že královská rodina získá svého prvního člena tmavší pleti?

Problémem těchto označení je, že nejsou diferencovaná. Nepřipouštějí souvislosti, analýzu skutečného záměru, který se za komentářem skrývá.

Když fotbalový fanoušek křičí na rozhodčího "buzerante", nemyslím si, že si myslí "rozhodčí je gay". Pouze ho používá jako hanlivé slovo. No, je pravda, že pro nás gaye není příjemné, když nás to slovo označuje něco špatného, nadávku (představte si, že by se slovo Čech používalo k urážení lidí), ale je důležité oddělit, co je zamýšleno jako homofobní útok a co má homofobní obsah, ale ne záměr.

Je to podobné, jako když Václav Havel říkal o krizi v České televizi v roce 2000, kdy byl Jiří Hodač zvolen v souladu se zákonem: "je důležité respektovat ducha zákona, nejen literu zákona". Naše současná doba je příliš zaměřena na "literu" toho, co se říká, a příliš slabá na ducha toho, co chce skutečně říct ten, kdo ta slova říká.

4
Vytisknout
3385

Diskuse

Obsah vydání | 5. 12. 2023