Odboráři a vládní priority

30. 11. 2023 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty
Srovnejte si pondělní odborářskou demonstraci na Malostranském náměstí s tím, co dokázala krajní pravice na začátku září 2022 na Václaváku (o demonstracích pořádaných Milionem chvilek nemluvě). Odboráři, kteří by ve srovnání s krajně pravicovými populisty měli být opravdu masovou společenskou silou, ukázali – po tom, jak dopadla kandidatura šéfa odborů Středuly na prezidenta republiky – jen další fiasko.

Kromě toho se hned do médií dostala reakce Učitelské platformy, žádající rezignaci pana Středuly za to, že zneužil školskou stávku k prezentaci krajní pravice. Šéf školských odborů Dobšík pak pracně vysvětloval, že on byl prostě jen pozván a že neměl jinou možnost než stát na jednom podiu s krajně pravicovým dezinformátorem.

V tomto smyslu má premiér snad pravdu, když odboráře obviňuje z dělání politiky. Jenže na jeho straně je ještě vetší problém. Jak je možné, že školství, nota bene tak masivně, stávkuje proti vládě? Proti vládě, kde premiér i ministr školství jsou bývalí rektoři! Proti vládě, která má údajně školství za svou prioritu, která neustále hovoří o vzdělanosti, o schopnosti obstát v konkurenci, o prozápadní orientaci státu? Ba dokonce o dětech, demografii, důchodech.

Je to vláda, která slíbila 130 procent průměrné mzdy pracovníkům ve školství… ale kterým a jaké mzdy? Tady začíná celá ta fraška. Kuchařky, školníci, asistenti mají žít ze vzduchu. A těch 130 procent? Zejména mladí učitelé nemohou věřit krutosti této lži. Ani 130 procent průměrné mzdy předminulého nebo předpředminulého roku možná nemají.

Priorita sem, priorita tam, jedinou skutečnou prioritou Fialovy vlády jsou škrty. Nikoli zdravý rozpočet, ten je jenom výmluva pro škrty. Zdravý rozpočet je zcela jiné téma, téma reálného zvážení příjmů a výdajů. Příjmy jsou sotva na úrovni roku 2019, zatímco inflace od té doby vzrostla o 40 procent. Na začátku října jsme si mohli ve Forbesu přečíst: „Celkově se jmění stovky nejbohatších Čechů meziročně zvýšilo o 367 miliard korun z loňských 2,1 bilionu na necelých 2,47 bilionu korun. Tedy téměř o pětinu.“

Tohle platí v situaci 1. historicky zcela bezprecedentního poklesu reálných mezd, 2. ochromení domácí spotřeby, které má na svědomí nerůst HDP, a 3. strukturálního deficitu ve výši 200 miliard, kvůli němuž 4. budeme za obsluhu státního dluhu platit v roce 2024 téměř 100 miliard korun. K tomu je třeba připočíst samotným ministrem financí přiznané masivní zisky firem, jak se projevily na výběru daní.

Je nabíledni, co se musí udělat pro zdravý rozpočet. Pro rozvoj školství, zdravotnictví, pro růst HDP a záchranu ekonomiky i celé společnosti. Jenže vláda to odmítá vidět a opozice ve Sněmovně je na tom ještě hůře. Ostatně hlavní lídr sněmovní opozice patří mezi ty zmíněné nejbohatší Čechy. Skutečná otázka je tedy nikoli po tom, co se mělo udělat, co se líbí nebo nelíbí odborům, ale co bude. Budou škrty. Rozpočet zdravý nebude, HDP taky ne. Budou další stávky? Bude nová vláda? Ale jaká? Bude beznaděj? Co si vlastně počnou voliči současné pětikoalice, vysokoškoláci z měst, jako jsou učitelé, lékaři? A jakou roli v pětikoalici vlastně mají strany, které svého času odmítly snižování daní během rušení superhrubé mzdy? STAN? Lidovci? Piráti? Topka? Zapomněli?





Odkaz na článek ve Forbesu:



https://forbes.cz/kdk23/

4
Vytisknout
3145

Diskuse

Obsah vydání | 5. 12. 2023