Deník z Gazy, část 31: "Ježíšku, letos nenos panenky a kola, ale přines deky a jídlo"

4. 12. 2023

čas čtení 6 minut

Pětatřicetiletý Palestinec Ziad píše dopis Ježíškovi a ptá se ho, zda přinese dětem v Gaze nějaké bezpečí nebo naději.

 
Milý Ježíšku,

Každý rok kolem prvních prosincových dnů stavíme  vánoční stromek a zdobíme ho. Naše kočky rády zůstávají pod stromečkem a hrají si s velkými ozdobnými koulemi a ozdobami. Stromeček zůstává až do poloviny ledna, dokud se moje sestra nerozhodne, že je čas ho zlikvidovat. Říká, že je to proto, abychom "zachovali vánoční radost a ducha a cítili se každý rok šťastní". Já jsem muslim. Muslimové v Gaze milují Vánoce. Křesťané a muslimové se každoročně scházejí, aby rozsvítili obrovský vánoční strom v centru YMCA a oslavili tuto šťastnou událost.

Nejsem si jistý, zda jste obdrželi aktualizované seznamy dětí v Gaze, ale letos je v Gaze mnoho dětí mrtvých. Ne, Ježíšku, nebyly zlobivé. Angelina Jolie jednou pronesla řeč o tom, jak je pro ni těžké pochopit, že jiná žena, která je mnohem talentovanější než ona a dokázala by točit lepší filmy, se nachází v uprchlickém táboře, nemůže sehnat jídlo pro své děti a nemá hlas. Stejně jako u této ženy bylo jedinou chybou gazanských dětí to, kde se narodily: v Gaze, kde jim každou minutu hrozí smrt.

K tomu: 



 
Jednou jsem četl, že "duše se léčí tím, že je s dětmi". Ne naše děti, Ježíšku. Naše duše se zraňuje tím, že jsme s nimi. Včera mi při telefonátu s kamarádkou, která je matkou dvou rozkošných dětí, řekla, že mám štěstí, že žádné nemám. "Moje děti jsou pořád smutné, je jim zima a bojí se. Můj syn mi řekl, že si přeje ještě jednou sníst svou oblíbenou čokoládu, než umře."

Ale její děti mají štěstí, protože našly přístřeší. Mnoho dětí je v těchto velmi chladných časech ve stanech, některé z nich mají chudé rodiče, kteří si nemohou dovolit jim nic pořídit. V minulých dnech bylo příměří a na chvíli se nám ulevilo, ale teď je konec a situace je velmi těžká. Nikdo není v bezpečí.

Pokud letos přijdeš do Gazy, a to prosím udělej, změň dárky, které přivezeš. Vím, že ty a elfové pracujete celý rok na jejich přípravě, ale priority se změnily. Nevozte dětem panenky a kola. Místo toho jim přineste nějaké deky, protože je jim zima. A přestože mám rád syna své kamarádky, nepřinášejte mu jeho oblíbenou čokoládu; přineste nějaké jídlo a mouku, protože děti v Gaze mají hlad.

Také můžeš přinést inzulínovou injekci pro ženu, která má syna diabetika a zoufale ji shání.  Můžeš  přinést mléko pro dvouletou dceru našeho přítele? Můžeš přinést láhev bezpečí a naděje a přinést je našim dětem? A pokud nějaké zbydou, tak i nám, dospělým?

Vánoční stromky neuvidíte ne proto, že by děti přestaly věřit nebo tě vítat, ale proto, že stromky byly spáleny jako dřevo, abyste se v noci zahřáli. A nebudou ani komíny, takže se, prosím, podívej po školách, kam se přesunuly tisíce lidí. Podívej se po stanech, jsou v nich děti.

Ježíšku, když přijedeš do Gazy, nepoznáš ji. Budovy jsou pryč a místa, která byla svědky šťastných událostí, už neexistují. Není tam elektřina. Nedávno jsem si vzpomněl na citát, který jsem před lety četl v knize The Perks of Being a Wallflower.

"Ten okamžik, kdy víte, že nejste smutný příběh. Jste živí. A vstáváte a vidíte světla na budovách a všechno, co vás nutí žasnout."

Uvěříte mi, když vám řeknu, že vidět světla nad budovami se rovná uvědomění si, že jsem naživu. Moje kamarádka mi řekla, že jejím největším snem je, aby jí někdo zavolal a ona mohla nenuceně říct: "Nic nedělám. Jsem jen doma a odpočívám."

V tomto roce je zkoušeno všechno: naše schopnosti přežít, naše trpělivost, naše víra a naše lidskost. Jsme vyčerpaní, vyděšení a nejsme si jisti, zda přežijeme. Smrt je všude kolem nás, nemáme možnost plakat nad svými blízkými, naposledy je obejmout nebo truchlit.

Maya Angelou řekla: "Není většího utrpení než nosit v sobě nevyřčený příběh."

Množství pocitů a prožitků, které se v mé hlavě, srdci a duši ukrývají v lahvích, by mohlo zaplnit celý tento svět, ve kterém žijeme. Dokážete si představit, jakou agónii teď prožívají všechny gazanské děti, matky a otcové? Kolik jich už zemřelo, aniž by se o své sny podělily se světem. Kolik jich ztratilo svou budoucnost, aniž by měly spravedlivou šanci ji dosáhnout?

Před několika dny jsem byl se synem souseda z hostitelské rodiny, kterou jsme také evakuovali. Slyšeli jsme o muži, který prodává dřevo, a tak jsme k němu šli přes hodinu. Protože neexistují žádné kontejnery nebo pytle, do kterých by se dřevo dalo uložit, svázal kusy drátem, aby držely pohromadě. Cestou nám začalo silně pršet. Evakuující se lidé, kteří hledali nejnutnější věci a měli na sobě ještě letní oblečení, se třásli zimou. Všichni jsme stáli u silnice a čekali, až déšť skončí.

Podívám se na chlapce a řeknu mu, že věřím v sílu modlitby, zejména za deště. Požádám ho, aby se za něco modlil. Ježíšku, nemodlil se za hru, o které se mnou mluvil téměř hodinu, ani neprosil o oblečení. Řekl, že se modlí, aby celá tahle noční můra skončila a aby on i jeho sourozenci byli v bezpečí.

Zajímalo by mě, jestli to do 25. prosince skončí? Budu naživu, sejdu se s přáteli, vyměníme si dárky a zazpíváme si společně Rolničky?

Hezké Vánoce

z Gazy.

Podrobnosti v angličtině ZDE

-1
Vytisknout
3928

Diskuse

Obsah vydání | 7. 12. 2023