Budelípa

19. 5. 2023 / Petr Haraším

čas čtení 5 minut
Milé děti, za starých hloupých časů, kdy jsme ještě plni naivní radosti nevěděli, jak to s námi vládci namazaní levným krabicovým vínem nezatíženým spotřební daní myslí dobře, rostly uprostřed pomalu zelenající Evropy v jejím černém, prašném a navždy fosilním srdci stromy zvané lípy. Tamním tehdejším lhostejným obyvatelům bylo již nedobře pod korunami bývalého národního kmene, a tak uvěřili na pokrok zpět, budoucnost minula a zítřek včerejška. Rozhodli se tamní, bez referenda i bez rozumu, že malá zastaralá lípa už nestíhá a nestačí.

Plně si zaslouží být státem světovým nadmíru povzneseným a šlechetným, což prostá sprostá lípa nezvládá a zvládat ani nikdy nemohla. V rámci konečného uznání vrcholného primariátu odteď bude jedině právě Budelípa, která ponese roztodivný a mnohobarevný, ač výlučně černobílý prapor hrdosti do skvělé zastaralé budoucnosti. Státní symboly a vlajku bez milosti a milosrdenství obsadí národní strom Budelípa. Statnou Budelípu budou ovíjet na věky věků a do konce věčnosti zpitvořené ksichty hrdinů Otců zakladatelů Oligopolu, kol obklopeni suitou nadšených politiků, co si plně zaslouží tuto poctu na hadru národním.

Severský lid má vlastní světový strom Yggdrasil, zatímco my chytráci chytří už máme daleko vyšší a širší a hlubší, a pokrokovější strom Budelípu. I nové mýty a nové bohy si český národ do pantheonu nechal, ve výběrovém nařízení na míru, dosadit. Máme tedy bůh řepky a koblih, bůh signálů a krizí, bůh hor a dolů, bůh bytů a kamrlíků, bůh sázek a hazardu, bůh uhlí a jádra, bůh lichvy a exekucí, bůh kyselého vína, bůh dotace a bůh sociální nejistoty. Nový mýtus Budelípství je velmi rozsáhlý, složitý a nepochopitelný. Zní na milionech řádcích Samárány následovně: makej, makej a makej na minimální plat nedbej a nízkým daním se klaň.

Každý vládní i nevládní politik bez rozdílu vah, směru a vlivu se ke stromu našemu již téměř národnímu vehementně hlásí a hlásí svým naivním a poblouzněným voličům, že jedině on se Budelípy nikdy nevzdá! Slíbí vše, aby Budelípu pohnojil, ochránil a uchoval pro následující generace populace české. Všichni politici a každý jeden zvlášť do zákona vykovati dají, že on i oni jediní a čestní jsou jedinými, kteří mají jedině zásluhu na tom, že Budelípa vyrašila nám v národě plném jedině pravých a nefalšovaných oslů. Politici kolem Budelípy pořádají každoročně celostátní prostonárodní tance u slíbeného, ale nikdy nedodaného národního statného kance. Zpití do němoty oním ne až tak moravským vínem, zmátoženi kvalitním buřtem z mastných sójových bobů s kuřecím pravým separátem a koblihou naplněnou věčným šetřením sladce usnou a procitnou s nesmírnou kocovinou vždy jen do dalších vzdálených za rohem už užuž budelípů.

Byl nejvyšší čas, aby si Česká republika alias Česko, Morava i Slezsko vybrala nový a krásný národní strom. Vláda politické ostudy a zachování klient mafián náš pán státního aparátu ve velkém donutila veřejnost k tomu, aby všichni přiložili ruce k dílu a národní dřevo mohlo růst. Malé Budelípky už se pod ultrafialovým světlem ve vládních sadech českých oligarchů derou k novému životu.

Včele mají květy Budelípy moc rády. Všichni tuzemnský lid budou pěstovat rád včele a dodávat zadarmo zázračný med na drahý vývoz do zaostalých západních zemí, kde ještě Budelípa občany plně neovládla. Z alejí Budelíp, které budou křižovat republiku od Aš až po poslední most z Mostů u Jablunkova, vyšleme jako staří Nascové dobré zvěsti kosmickým národům. Vystavíme je do obrazců tak, aby věděli, že u nás jsme již plně dosáhli trvalého stavu Budelípství a pokud by i oni chtěli zakusit blahý vlahý onen pocit, tak, ať sem nikdy ani nepáchnou.

Neodolatelnou vůni Budelípy bychom mohli vyvážet do celého světa jako novodobé české kadidlo. Politická vrchnost v jednotlivých státech by dala poddaným čmuchnout a občan by již věděl, že budelípa se na něj konečně usmála, ač stojí po kolena v žumpě nesplněných slibů a promarněných životů ohnutých zad. Z magického dřeva Budelípy zbudujeme jednou a konečně provždy Českou občanskou Budelípii. Každá cesta k nedosažitelnému cíli neomylně vede. Jeden slibuje vyšlechtit Budelípu naplněním vlastních nekonečných kapes, druhý slibuje, že Budelípa nejlépe vzejde, když se bude správně šetřit. Oba se shodnou, že je taktéž nutné utáhnout nemajetným opasky a majetným přidat dávek sociálního kapitalismu. Oba poslední premiéři a zatím skoro všichni politici i kapitáni českého ztěžklého průmyslu se chtějí propracovat k budelípě nikoli vzděláním, pokrokem a moderní sociální společností, ale zhoubností Oligopolu, šetřením na nesprávných místech a plýtváním tamtéž.

Nakonec si společně můžeme zazpívat novou státní hymnu: „Budezima, budemráz, Budelípo stůj při nás.


Haraším Petr Budežkničemu


1
Vytisknout
5440

Diskuse

Obsah vydání | 23. 5. 2023