Andělé v Praze

23. 5. 2023 / Soňa Svobodová

čas čtení 7 minut

Za pár dní tomu bude již dvacet let, co jsem měla možnost na pozvání tehdejší estonské velvyslankyně v Praze, paní Eve-Külli Kalla navštívit v galerii de fakto vernisáž výstavy jedné z nejznámějších estonských malířek, paní Epp Marii Kokamägi, která nesla název „Moji andělé“. Dodnes na tuto výstavu velmi ráda vzpomínám, neboť byla plná překrásných obrazů, jejichž hlavním tématem byli právě tyto okřídlené éterické bytosti. Zároveň, ale musím přiznat, že od té doby jsem se již s tak výstižným ztvárněním cherubínů na svých cestách po nejrůznějších výstavách nesetkala. Proto mne to přivedlo na myšlenku, přiblížit nejen jejich autorku, ale i její tvorbu našim čtenářům.

Paní Kokamägi, jak na tuto svou pražskou výstavu vzpomínáte?

 

Mé vzpomínky na tuto pražskou výstavu jsem popsala ve své knize, kterou jsem vydala v roce 2008 pod názvem Inspirace, ale musím říci, že na vaše překrásné hlavní město Prahu, jenž byla v době mé výstavy prozářena zlatými slunečními paprsky nemohu dodnes zapomenout.

To vám plně věřím.., ale když se vrátíme zpět k vašim andělům, co vás přimělo začít malovat zrovna je?

Anděly jsem začala malovat kolem roku 1991, kdy mne velmi inspirovala báseň, kterou napsal jeden z mých přátel, Viivi Luik. A tak jsem si řekla, že je to ten správný čas pro jejich tvorbu.

A právě Viivi Luik a váš syn Johannes Arro, s vámi na zmíněné knize spolupracovali.

Je to tak?

Ano, je. Moje přítelkyně, spisovatelka a básnířka, Viivi Luik je autorem textů, můj syn vše doplnil fotografiemi a já dodala své obrazy, a též text, takže to byla radostná spolupráce nad krásným námětem.

A já jen pro naše čtenáře dodávám, že titulní stránka zobrazující zlatého anděla s rozpaženými křídly dívajícího se na krajinu, je toho překrásným dokladem.., a zároveň musím říci, že jsem moc ráda, že jeden anděl od vás, který se skví na pozvánce na tehdejší vernisáž, mi dodnes zdobí můj psací stůl. Pokaždé, když se na něj podívám, vyvstane mi na mysli otázka. Proč právě oni ve vaší tvorbě převládají?

Když se podíváme na středověké a renesanční výtvarné umění, tak andělé v něm vždy převládali, což se o současném umění říci nedá, proto je pro mne dost matoucí a nechápu ho. Z toho důvodu držím své anděly a přírodu blízko sebe.

Když jsme tedy u té přírody, tak ona je vaší další a častou inspirací, že?

Ano. Je to přesně tak, neboť žiji na západním pobřeží Estonska, přesněji řečeno na Baltickém pobřeží ve starém statku. A právě okolní krajina společně s kvetoucími severskými loukami, jalovci, sněžením a tmavě modrým mořem je hlavním zdrojem mé inspirace.

Díky ní, vznikly vaše obrazy První sníh na ostrově, Jarní koruny, Mechový smrkový les, Lesní víla se zeleným prstencem či Dárky – Slunce, Voda, Les, ale i vaše modrá série, z níž vybírám Přineste dárky za zimní noci, U zdroje, Sady vlasů, Modrý měsíc…

Moje modré obrazy jsou inspirovány oblohou, počasím, dnem nebo tmou, noční oblohou, která působí sametově nebo bílými nocemi či bledou oblohou v květnu a červnu. Je to tak inspirativní, že se toho nemohu nabažit. Opakuji to znovu a znovu, snažím se stále získat lepší a lepší výsledek. Stále cítím, že se toho musím ještě hodně naučit.

Ve své tvorbě preferujete nejen akvarel, ale i olejomalbu, což je nejnáročnější malířská technika. Proč jste zvolila právě ji?

Olejomalba je sice náročnější, ale o to víc, je díky ní, mé malování zajímavější a objevnější.

Jste absolventkou Estonského státního institutu umění, ale kdo ve vás probudil lásku k tvorbě a umění?

Pocházím z umělecké rodiny. Můj otec Luulik Kokamägi byl známým malířem a já jsem pro něj seděla jako model pro několik obrazů, takže jsem vyrůstala v ateliéru svých rodičů, tudíž to byla jediná volba, kterou jsem chtěla, být jako oni – umělec :-)

Moje matka pracovala jako filmová a televizní scénografka a kostýmní výtvarnice.

Ale vy jste se také nějaký čas věnovala divadelnímu a filmovému designu?

Máte pravdu. Také jsem v této oblasti pracovala, ale je to práce ve skupině lidí a já dávám přednost samostatné práci, protože pak výsledek záleží jen a jen na mně. Z toho důvodu jsem dala přednost malování a také se věnuji knižnímu designu a ilustracím knih, což je pro mne to pravé.

Myslím, že tady by bylo zajímavé zmínit, že jste ilustrovala první postsovětskou knihu ABC v Estonii, která byla specifická v tom, že její titulní strana byla konečně bez obrázku Lenina. Nemýlím se?

Nemýlíte. Je to tak. A jsem tomu ráda :-)

Kromě všech těchto aktivit, ale stíháte provozovat i svou vlastní galerii Epp Maria Gallery v Haapsale, která je určena všem milovníkům umění a klidu. Jak se zrodila tato vaše myšlenka propojit umění s oddechem?

Moje galerie má dvě patra. A právě v tom druhém, jsou dva apartmány, které jsem vyzdobila svými obrazy, abych tak lidem ukázala, jak lze prostřednictvím umění vytvořit útulné a uvolněné prostředí. Moji hosté do těchto apartmánů přicházejí přes galerii, která je v prvním patře, což má na ně velmi pozitivní vliv, jehož následkem je nejen dobrá nálada, radost, ale také i pozitivní atmosféra. A proto si myslím, že umění, které dělám patří do domácností víc než do galerií a muzeí, protože jedině tak lidé mohou být šťastní a plní radosti. A moje galerie spolu s apartmány je toho příkladem, jak to má správně fungovat, když je třeba zrovna venku pochmurné počasí, neboť v tom případě, si zde mohou i uvařit.

Tak to tedy klobouk dolů, to jste zrealizovala přímo skvostnou myšlenku...

Vaším manželem, s nímž máte tři děti je známý estonský malíř a zpěvák Jaak Arro. Jdou vaše děti ve vašich rodičovských stopách?

Můj manžel je také malíř, ale nyní se věnuje řezbářství, zpívání je již minulostí :-)

a naše tři děti jdou v našich stopách dcera Liisu Arro je výtvarnice - keramička

www.liisuarro.com , druhá dcera Anni Arro píše kuchařské knihy a její nejnovější vyšla minulý týden www.anniarro.ee a syn Johannes Arro je filmovým kameramanem a střihačem www.johannesarro.com a mé stránky jsou www.eppmaria.ee

Své obrazy jste vystavovala v řadě zemí, z nichž vybírám Švédsko, Finsko, Francii a Česko, a tak se vás musím ještě zeptat, zda opět zavítáte i do Prahy?

Ráda se vrátím do Prahy se svými obrazy, pokud dostanu pozvání a někdo mi pomůže s jejich dopravou, proč ne!

Děkuji za rozhovor.

0
Vytisknout
2650

Diskuse

Obsah vydání | 25. 5. 2023