Proč by měl Západ zvýšit pomoc Ukrajině

19. 5. 2023

Svět, jak jsem napsal před několika týdny, očekává ukrajinskou protiofenzívu proti ruským okupačním armádám. Ukrajina přežila krutou zimu a zničení dalšího města, Bachmutu. Ale neočekávejte, že obnovený ukrajinský nápor bude signalizován píšťalkou a výpadem ze zákopů; tohle není 1. světová válka, i když ruští velitelé bojují (a obětují své muže), jako by se psal rok 1914.

První kroky ukrajinské protiofenzívy jsou zjevně již v plném proudu. Ukrajinské síly podnikly v uplynulém týdnu několik protiútoků v okolí Bachmutu a získaly zpět území od Rusů, kteří kontrolovali většinu města (nebo to, co z něj zbylo). Jak uvedl The Wall Street Journal, Ukrajinci nalíčili na Moskvu "Bachmutskou past"; Rusové hloupě krváceli v bezvýsledných, ale brutálních střetnutích, a nyní Ukrajina znovu v řádu dní obsazuje pozice, které Rusko získávalo mnoho týdnů.

Ruský prezident Vladimir Putin a jeho vrchní velení vědí, že jejich síly jsou v úzkých, a tak se uchýlili ke své obvyklé taktice úderů na civilisty, aby se pokusili zlomit ukrajinskou vůli. Ale i ruský pokus zaútočit na velké město neuspěl: Ukrajinci tvrdí, že Rusové vypálili na Kyjiv 18 raket, včetně Putinem ceněných Kinžalů, a všech 18 bylo sestřeleno ukrajinskou protivzdušnou obranou. Zatím je toto tvrzení neověřené (a Rusové ho samozřejmě drze zpochybnili).

Ukrajinská protiofenzíva v nadcházejících týdnech nabere rychlost a intenzitu, ale Rusové již utrpěli obrovské ztráty. Wagnerovi žoldáci, soukromá hypernacionalistická ruská armáda vedená bohatým válečníkem Jevgenijem Prigožinem, utrpěla obzvláště vysoké ztráty. Prigožin nedávno zveřejnil video, ve kterém stál před skupinou mrtvol a rozpoutal příval kleteb – jen málo lidí na světě může klít tak jako Rusové – proti ruské vládě za to, že nedodává Wagnerovi zásoby.

(Nevím, co si mám myslet o zprávě, že se Prigožin snažil uzavřít dohodu s Ukrajinci o prodeji ruských vojenských pozic, aby zachránil své muže v Bachmutu. Příběh by mohl být chytrou psychologickou operací Kyjiva a Prigožin to popírá, ale je tak hrozný - a nenávidí ruské ministerstvo obrany - že je to pravděpodobné. Můžete se vsadit, že Putinovi úředníci mají velký zájem znát pravdu a pracují na tom, aby ji našli.)

Je načase, aby Prigožin, Putin a všichni ostatní v Kremlu začali nadávat ještě víc. Ukrajinci žádají stíhačky, systémy s delším doletem a více dělostřelectva. Spojené státy poslaly systémy protivzdušné obrany Patriot, Velká Británie poskytla raketový systém Storm Shadow a Německo dodalo více tanků Leopard. Ale to nestačí. Ukrajinci spotřebovávají munici vysokou rychlostí a stále potřebují pomoc při zastavení ruských raketových útoků. Západ může udělat více, aby zajistil, že ukrajinská protiofenzíva uspěje.

Pravidelní čtenáři vědí, že je to určitý posun v mém myšlení. Na počátku tohoto konfliktu jsem obhajoval pevnou, ale opatrnou politiku. Chtěl jsem, aby USA a NATO poskytly zbraně, peníze a podporu, ale nechtěl jsem, aby země svobodného světa v těchto prvních měsících poskytly systémy, které by Rusové mohli použít k propagandě ohledně přímého zapojení Západu do konfliktu. (Byl jsem obzvláště proti – a zůstávám tak – nezodpovědným výzvám, aby NATO hlídkovalo na ukrajinské obloze.)

Vojenská i politická situace se však od zimy 2022 výrazně změnila. Za prvé, v tomto okamžiku neexistuje způsob, jak by Rusko mohlo lhát o zapojení Západu, ať už svým vlastním lidem nebo komukoli jinému na světě. Počáteční válečná mlha se zvedla a není pochyb o tom, kdo s kým v Evropě bojuje.

Za druhé, jakákoliv naděje, že by Rusové mohli být povzbuzeni ke zdrženlivosti, se rozplynula už před několika měsíci. Na začátku jsme mohli očekávat, že ruské neúspěchy povedou Putina k přehodnocení jeho plánu, ale místo toho Rusové upadli do barbarství: Válečné zločiny a pokusy o genocidu jsou nyní rutinní součástí ruských vojenských operací. Kreml se (moudře, pro jednou) vyhnul útoku na NATO a prozatím se Putin rozhodl přestat s jadernými hrozbami, ale ruský válečný plán na Ukrajině se stal jen čímsi o málo víc než operací, která má posloužit Putinovu hněvu a masakrování Ukrajinců jako odplatě za jejich odpor.

A konečně, i když budu vždy znepokojen ruskou eskalací proti Západu, myslím si, že tato rizika jsou méně závažná, než byla před rokem. Putin je stále tím, kým byl před rokem: Ješitným, emocionálním a strašlivým stratégem. Jsem však přesvědčen, že v prvních dnech války, kdy nejlepší ruské síly prodělávaly jednu porážku za druhou, jeho a jeho ropuchy v Kremlu zachvátila panika. Chtěl jsem, aby Západ omezil možnost, že Putin udělá něco hloupého a bezohledného – nebo hloupějšího a bezohlednějšího, než je útok na Ukrajinu.

Šok z invaze nyní v Kyjivě pominul a šok z porážky se zřejmě v Moskvě rozplynul. Nedávný průvod ke Dni vítězství před Kremlem byl smutnou záležitostí, v níž si unavení staří muži navzájem salutovali a jaksi předstírali, že jejich síly nebyly spotřebovány na bojišti vzdáleném pouhých pár kilometrů.

Druhá část eskalační rovnice se opírá o čas: Čím déle se tato válka protáhne, tím větší je šance na událost typu černé labutě nebo další bludný omyl uvnitř Kremlu. Ačkoliv válka nemůže skončit, dokud se Putin nerozhodne přestat posílat muže a zbraně do bitvy, Ukrajinci mají nyní šanci způsobit tolik škod a znovu získat tolik území, že ruští vůdci budou muset čelit svému selhání - bez ohledu na to, co řekne Putin nebo ghúlové, kteří mu slouží v ruské televizi. Čím dříve Putin a jeho klika nebudou mít jinou možnost, než vzdát se posledních kousků svých imperiálních fantazií, tím lépe.

Zdroj v angličtině: ZDE