Co si Rusové doopravdy myslí o válce na Ukrajině?

7. 10. 2022

čas čtení 6 minut
Vladimir Putin začal válku na Ukrajině ve víře, že to bude opakování triumfů v roce 1945, že jeho jednotky budou pochodovat Kyjivem a on, stejně jako Stalin, bude sledovat přehlídku na Rudém náměstí. Nyní to vypadá, jako by se snažil znova přehrávat rok 1941 – dramatický začátek Velké vlastenecké války proti nacistickému Německu, napsal Kirill Rogov.

Toto je třetí verze původního plánu Kremlu. První, blesková válka k dobytí Kyjiva, se nezdařila během prvního měsíce. Druhá, zdánlivě neodolatelná ofenzíva, se zastavila v létě a byla opuštěna na začátku září po úspěchu ukrajinské protiofenzívy. Ve třetí verzi je ruská vlast prohlášena za ohroženou a statisíce mužů jsou odváděny do boje. "Částečná mobilizace" vyhlášená Vladimirem Putinem 21. září vypadá jako vynucená improvizace a narušuje rovnováhu zájmů a loajality v ruské společnosti, kde jsou názory na válku velmi smíšené.

Podle nedávných průzkumů veřejného mínění podporuje válku s Ukrajinou 70–75 % respondentů v Rusku. (Tyto průzkumy byly provedeny předtím, než Putin oznámil své mobilizační úsilí.) Ale tato šokující čísla jsou klamná. Veřejný odpor vůči válce může vyústit v trestní stíhání, takže lidé, kteří jsou kritičtí k válce a režimu, s menší pravděpodobností souhlasí s tím, že budou mluvit s průzkumníkem. To má za následek zkreslené vzorky a nafukuje úroveň podpory pro válku.

Abyste pochopili povahu a složení proválečné většiny, musíte sáhnout hlouběji. Analýzou některých doplňujících otázek převzatých z průzkumu nezávislého průzkumníka Russian Field Group víme, že asi třetina ruské populace tvoří tvrdou stranu války; asi 15 % podporuje válku s výhradami; dalších 20 % podporuje válku, ale byli by raději, kdyby k válce nikdy nedošlo. Všem těmto divákům slouží ruská státní televize – nástroj k utváření veřejného mínění.

Kolují dva hlavní příběhy. Jedním z nich jsou nejznámější moderátoři talk-show, kteří divákům říkají, že "zvláštní operace" je součástí totální a existenční války Ruska se Západem – který má samozřejmě pekelný zájem na vyhlazení Ruska. Tento apokalyptický příběh představuje Ukrajinu jako místo této velké bitvy. Druhý příběh, převládající ve zpravodajských pořadech, zdůrazňuje, že "zvláštní vojenskou operaci" na Ukrajině vedou profesionálové s cílem osvobodit ruský lid na Donbasu a dalších regionech. Je prezentována jako "spravedlivá válka" založená na odpovědnosti Ruska pomoci Rusům v nouzi. Konflikt se Západem je druhořadým hlediskem.

Proválečná strana se skládá ze tří hlavních skupin: Jedna je pro totální válku a rozhodující konfrontaci se Západem; druhá věří, že Rusové vedou spravedlivou válku pod praporem "odpovědnost chránit". Třetí skupina většinou podporuje vojenskou akci, ale přizpůsobuje se možná proto, že se bojí konfrontovat Putina a jeho stoupence. První skupina vášnivě podporuje boj, protože má pocit, že nepřítel je již na ruském prahu; ostatní dvě vidí hrozbu jako vzdálenou.

Ve svém mobilizačním projevu z 21. září použil Putin rétoriku strany totální války, aby přesvědčil ruské občany o blízkosti nepřítele a potřebě bránit vlast. Mnoho komentátorů prohlásilo, že tato rétorika podkope křehkou podporu většiny pro válku. Nabádám k větší opatrnosti. Putin má za sebou dlouhou historii mistrovského manipulování s veřejným sentimentem. Tím, že se postaví na stranu militantnější části proválečného tábora, který dlouho požadoval mobilizaci, může Putin přimět pochybovače, aby si vybrali stranu a polarizovat tak společnost. Kalkuluje, že větší (i když stále omezené) zapojení ruského obyvatelstva na Ukrajině může přimět Rusy, aby své chlapce v uniformách podporovali silněji. Vrazí klín mezi rodiny, jejichž členové bojují, a ty, které utíkají za hranice nebo proklínají válku.

Teoreticky by to mohlo fungovat. Vzdělaní a bohatí, z nichž mnozí jsou obyvateli měst, prchají před mobilizací. Ti s skromnějšími zdroji jdou do náborových stanic. Mohou být vystrašení a nemají příliš chuť bojovat, ale nejsou připraveni odtrhnout se od pomyslného "národního orgánu", jehož vůli a aspirace pro ně vyjadřuje Putin. Obtížná povaha jejich rozhodnutí narukovat zvýší jejich nepřátelství vůči těm, kteří se rozhodnou opačně. Představa může být taková, že odchod přeběhlíků zanechá za sebou věrnější národ, který bude bez váhání bojovat a umírat.

V praxi však chaotická povaha mobilizace ničí Putinovy ​​kalkulace. Podkopala důvěru obyčejného člověka ve státní mašinérii, v její efektivitu a jeho oddanost společné věci. Tím podkopala samotný smysl pro jednotu a národnost, který Putin doufal, že zmanipuluje. Jednak byla mobilizace vyhlášena příliš pozdě, když už byla ruská vojska poražena. Za druhé odhalilo, jak centralizovaná administrativní mašinérie, postavená Putinem, bojuje s nouzí. Je to proto, že je postavena na korupci a podlézavosti, nikoli na kompetenci.

Celkově bude výsledek války záviset na náladě skupiny, která ji podporuje, a na skupině konformistů, kteří s ní souhlasí. Je tomu tak proto, že nejzarytější zastánci a nejodolnější odpůrci svůj názor nezmění. Pokud ti, kdo v ní vidí "spravedlivou" válku, začnou tušit, že sklouzává do existenčního konfliktu se Západem, nebo pokud konformisté změní své kalkulace rizik, protože čelí odvodu, může se rovnováha názorů výrazně změnit.

Proto jsou nedávné protesty v Dagestánu a Jakutsku, organizované příbuznými těch, kteří byli mobilizováni, důležitější než protesty v Moskvě a Petrohradu organizované protiválečnými aktivisty. Čím radikálnější je narativ ospravedlňující válku, čím vyšší jsou náklady a čím je řízení mobilizace beznadějnější, tím je pravděpodobnější, že konsenzus ve prospěch války praskne. Po zpackaném začátku mobilizační kampaně to vypadá pravděpodobně. Bylo by ale předčasné a nezodpovědné říkat, že se to již stalo, nebo že je to nevyhnutelné.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
5636

Diskuse

Obsah vydání | 11. 10. 2022