Johnson byl pro konzervativce pomalu púsobícím jedovatým arzenikem. Liz Trussová je instantní kyanid

10. 10. 2022

Na papíře má Liz Trussová v Dolní sněmovně velkou většinu 71 hlasů. V praxi je však premiérkou s většinou menší než nula. Máme tu fakticky nerozhodný parlament, v němž Trussové frakce není ani největší silou. Dobrou zprávou je, že na realizaci svých bláznivých představ prostě nemá Trussová dostatek hlasů. Špatnou zprávou je, že nás čeká období četných mimořádných situací, kdy se nefunkční vláda bude snažit udělat cokoli.

Trussová a její ministr financí se nevzdali svého pokusu o zrušení nejvyšší sazby daně proto, že by došlo k nějakému "puči", což je směšné tvrzení Suelly Bravermanové. Byli nuceni k tomuto dramatickému obratu o 180 stupňů, protože dávat víc peněz těm, kteří už tak mají hodně uprostřed všeobecné krize životních nákladů pro normální občany, veřejnost absolutně odmítá a v parlamentu by to neprošlo.

Ten obrat trochu uklidnil finanční trhy a odvrátil vzpouru konzervativních poslanců, ale zároveň ještě více oslabil pozici premiérky a jejího ministra financí. Ti toryové, kteří se odvážili v rozhlase obhajovat zrušení nejvyšší daňové sazby pro bohaté, se cítí nesmírně hloupě. Dokonce i zbývající loajalisté budou v budoucnu mnohem méně ochotni působit jako živé štíty pro tu nešťastnou dvojici z Downing Street. Jak říká jeden z bývalých konzervativních vedoucích představitelů: "Nikdo nechce dělat ze sebe pitomce a obhajovat věci, kterté se pak vláda při obratu o 180 stunů rozhodne zrušit."

Poté, co rebelové zaznamenali svůj první úspěch, začali se nyní organizovat proti pokusu ministerstva financí provést škrty v sociálních dávkách. Už před výročním sjezdem konzervativců, na němž došlo k vnitrostranickému konfliktu, byla pozice předsedkyně konzervativců  zásadně křehká. Může za to diletantský způsob, jakým získala premiérský post, a její kalamitní chování ve funkci. Nikdy nezapomínejme, že v prvním hlasování o funkci šéfa Konzervativní strany získala Trussová pouhých 50 hlasů konzervativních poslanců, což znamená, že 305 toryovských poslanců bylo toho názoru, že někdo jiný by odvedl lepší práci, což se jim od té doby bohatě potvrdilo. Do poslední dvojice se dostala až v posledním kole a i pak ji podpořila méně než třetina konzervativních poslanců.

Tvářila se, jako by získala pro svůj libertariánský manifest drtivou podporu ve všeobecných volbách, zatímco ve skutečnosti ji proti vůli většiny poslanců dosadili toryovští aktivisté, členové Konzervativní strany.

Místo aby sestavila kabinet široké církve, je Trussová velekněžkou úzké sekty. Vykopala téměř všechny, kteří nebyli v jejím týmu, zejména všechny spojené s Rishim Sunakem, populárnější volbou na premiéra mezi konzervativními poslanci. Kabinet nacpala blízkými přáteli, ideologicky spřízněnými dušemi, tvrdými pravičáky, kterým dlužila za kampaň, a některými Johnsonovými kamarády, aby se je pokusila udržet na své straně. "Říkával jsem, že Borisův kabinet byl nejhorší od druhé světové války," konstatuje  jeden z vysoce postavených toryů. "Ten její je ještě horší."

Po všech nevynucených přehmatech posledních dvou týdnů se Trussové vytrácí i ta podpora, kterou mezi konzervativními měla. "Odhaduji, že už ztratila polovinu těch, kteří pro ni hlasovali v posledním kole," říká jeden z bývalých ministrů konzervativní vlády. "Takže v nejlepším případě má podporu jen šestiny parlamentní strany."

Dokonce ani její karaoke kabinet nedokáže zpívat v souladu. Ačkoli je ve funkci sotva měsíc, ministři Trussové se už hádají jako škorpióni v láhvi. Výroční sjezd nebyl  festivalem jednoty kolem nového lídra, ale jamboree války modrých proti modrým vedené, jako by žádný lídr neexistoval.

Až se poslanci vrátí do Westminsteru, nastane ještě větší anarchie. Od maxikatastrofy, kterou byl její nový státní rozpočet, se Trussová a její ministr financí snaží najít způsob, jak obnovit svou důvěryhodnost na finančních trzích. To znamená, že se snaží, aby se jim vycházely finance. Zoufale se snaží neudělat další ponižující obraty ohledně svých nepokrytých daňových škrtů, a proto chtějí zavést drsné sociální škrty. A to v době, kdy se veřejné služby potýkají s dědictvím pandemie a ničivým dopadem inflace, která je mnohem vyšší, než se očekávalo při sestavování rozpočtů. Významné částky lze nalézt pouze tak, že se sáhne na zdroje určené čtyřem největším výdajům, kterými jsou sociální péče, zdravotnictví, školství a obrana. "Už nezbývá mnoho krvácejících pahýlů, které by bylo možné odříznout," říká jeden z vysoce postavených konzervativců na pravici své strany. "Nebudu hlasovat pro snížení sociálních dávek, nebudu hlasovat pro snížení financování zdravotnictví, nebudu hlasovat pro snížení výdajů na vzdělávání, nebudu hlasovat pro snížení výdajů na obranu."

Režim Trussové tvrdí, že má prorůstový program. Bylo by tedy šílenstvím vzít sekeru na zlepšeování infrastruktury a na další kapitálové projekty. To by ještě více podnítilo vztek konzervativních poslanců, zejména těch, kteří zastupují méně prosperující oblasti a svým voličům namlouvali, že konzervativci se zvyšováním životní úrovně  myslí upřímně. Růstu by mohlo pomoci vyjednání lepších obchodních vztahů s jedním obrovským trhem na prahu Británie, totiž s EU. To by nic nestálo, ale pro kabinet zastánců tvrdého brexitu v čele s horlivou konvertitkou pro brexit je to nepřijatelné.

Spousta konzervativních poslanců ani na sjezd do Birminghamu letos vůbec nejela.  Některé z těch, kteří se zúčastnili, bylo slyšet, jak přemítají o osudu kanadských konzervativců v roce 1993, kdy ti utrpěli tak epický volební krach, že se z většinové vlády stali stranou s pouhými dvěma poslanci v parlamentu.

Vím o ministrech, kteří se účastnili obchodních recepcí na sjezdu ne proto, aby propagovali vládu, ale aby sbírali kontakty v očekávání, že po příštích volbách nebudou mít práci poslance.

Už teď se hodně mluví o odvolání Trussové a intriky budou ještě horečnatější, až se všichni vrátí do Westminsteru. Neexistuje žádná shoda na tom, jak by mohla být její defenestrace zinscenována, kdo by nastoupil na její místo nebo jak by to proboha mohli vymyslet, aniž by strana konzervativců vypadala ještě dementněji. A tak v době psaní tohoto článku zůstává Trussová v premiérské funkci, vůdkyně bez většiny, která si situaci ještě zhoršuje tím, že se chová, jako by ji země odměnila drtivým volebním úspěchem, je stále ve funkci, ale moc se jí vzdaluje, její krátké premiérství už končí.

V tomto kontextu by bylo rozumné, kdyby   Trussová jednala vůči konzervativním poslancům delikátně a byla opatrná v tom, co se pokoušeíprosadit v parlamentu, a zároveň uznala, že země neměla možnost rozhodnout ojejím jmenování do premiérské funkce. Místo toho se zachovala způsobem, který naznačuje, že arogantně nedbá na nedostatek podpory. Chová se, jako by získala pro svůj libertariánský manifest  ve všeobecných volbách drtivou podporu zatímco ve skutečnosti byla dosazena členy Konzervativní strany proti vůli většiny poslanců a bez jakéhokoli mandátu veřejnosti.