Je Putin vyřízený?

13. 10. 2022

čas čtení 7 minut

S tím, jak se v posledním měsíci množily ruské porážky na Ukrajině, se objevily i spekulace o přežití prezidenta Vladimira Putina ve funkci. Ve Washingtonu i mezi ruskými opozičníky se hovořilo o tom, že Bidenova administrativa by měla přijmout "změnu režimu" jako otevřenou strategii USA.

Ve svém přístupu k této otázce by se Bidenova administrativa měla soustředit především na otázku vztahu mezi složením ruského vedení a snahou o ukončení války na Ukrajině, soudí Anatol Lieven.

Bylo by skutečně velmi dobré, kdyby došlo k výměně Putina. Ve skutečnosti by měl odstoupit sám. Možná tak učiní a předá úřad vybranému nástupci, jako to udělal prezident Jelcin, když předčasně odstoupil a jmenoval Putina svým nástupcem. Putin musí počátkem roku 2024 kandidovat ve volbách a zdá se pravděpodobné, že tentokrát bude čelit velmi vážné opozici a možná se bude muset uchýlit k masivnímu falšování voleb, zuřivým represím nebo k obojímu, aby zvítězil.

Je však nezbytné poznamenat, že tato opozice bude pocházet nejen od odpůrců války, ale pro Putina ještě nebezpečněji od extrémních nacionalistů, kteří se domnívají, že válka by měla být vedena bezohledněji. V posledních týdnech došlo k obrovskému nárůstu kritiky ruské vlády z této strany, a to i od bývalých Putinových věrných.

Sečteno a podtrženo: neexistuje tedy vůbec žádná záruka, že Putinův nástupce bude lepší. Mohl by být ještě horší.

Odhlédneme-li od morálních a právních otázek spojených s invazí na Ukrajinu, je Putin osobně zodpovědný za válku, která zatím pro Rusko dopadla strašně. Na začátku této války se Putin a jeho propagandistická mašinérie vynasnažili vykreslit prezidenta jako "rozhodčího" a jeho nejvyšší ministry jako pouhé loutky. Nyní se Putin nemůže vyhnout odpovědnosti za porážky, které následovaly, stejně jako za strašlivé chyby a nekompetentnost, které k nim přispěly.

Stejně tak je důležité, že setrvání Putina u moci je zásadní překážkou jednání o ukončení války na Ukrajině, které stále více světových lídrů prohlašuje za naléhavě nutné. Prezident Zelenskyj podepsal dekret, v němž formálně prohlásil, že rozhovory s Putinem jsou "nemožné", ačkoli ponechal otevřenou možnost budoucích jednání s Ruskem. Co se týče Putina, ten anexí oblastí Ukrajiny, které od února okupuje Rusko (a kupodivu i některých, které Rusko neokupuje), skutečně prakticky znemožnil vyjednávání o jakémkoli kompromisu, a také to výrazně ztížil případnému nástupci.

A konečně, vzhledem k Putinově odpovědnosti za tuto válku by vyjednávání o kompromisu s ním znamenalo ztrátu tváře, o níž je jen málo západních představitelů ochotno uvažovat - i když to by se mohlo změnit, pokud by se utrpení jejich obyvatel v důsledku války drasticky zvýšilo.

Nicméně skutečnost, že Biden prohlásil změnu režimu za americkou strategii, je velmi vážná chyba. Zaprvé je tu prostý a nepopiratelný fakt, že v naprosté většině případů, kdy Amerika takovou strategii přijala, selhala.

A v každém případě tato strategie umožnila kremelskému režimu zdiskreditovat demokratické oponenty tím, že je označil za "americké agenty". V případě Ruska je naprosto nezbytné, aby vedení, které nastoupí po Putinovi, bylo vnímáno jako vedení vzešlé z Ruska. Jakýkoli náznak, že by bylo částečně výtvorem Spojených států, by ho naprosto zdiskreditoval a pravděpodobně by ještě více snížil jeho schopnost usilovat o mír.

Je totiž třeba si jasně uvědomit, že zatímco katastrofy na Ukrajině v ruské společnosti značně zvýšily nepřátelství vůči Putinovi, zabití desítek tisíc ruských vojáků americkými zbraněmi a americkou rozvědkou lásku k Americe zrovna nezvýšilo. Spojené státy již nyní přispívají k oslabení Putinova režimu podporou Ukrajiny proti Rusku. Jednoduše nemají prostředky k tomu, aby rozhodly o příští ruské vládě.

Spojování výměny Putina a jeho nejbližšího okolí se "změnou režimu" je rovněž zavádějící a nebezpečnou chybou. Pokud jde o část ruské opozice, změna režimu znamená právě toto: úplné svržení politického řádu vytvořeného Putinem. Alexej Navalnyj proto v listu Washington Post vyzval Západ, aby podpořil transformaci ruského státu a nahrazení stávajícího prezidentského systému parlamentním (což by byl u amerického prezidenta poněkud zvláštní postoj, ale to nechme stranou).

V současné době však v ruské společnosti neexistuje žádná soudržná nebo organizovaná síla, která by takovou revoluci mohla uskutečnit. Taková síla by se mohla vyvinout během delšího časového období - ale vzhledem k akutnímu nebezpečí války na Ukrajině a z ní plynoucích globálních problémů je právě dlouhé časové období to, co nemáme k dispozici. 

Navíc neexistuje žádná záruka, že by taková revoluce vytvořila režim, který by byl přátelštější k Západu, příznivější mírovému urovnání na Ukrajině nebo více respektoval lidská a občanská práva v Rusku než ten Putinův. Vzhledem k intenzivním nacionalistickým vášním, které válka vyvolala, je přinejmenším stejně pravděpodobné, že by se mohlo jednat o režim krajní etnonacionalistické pravice.

Budoucí ruská vláda může souhlasit se stažením z území, která Rusko letos obsadilo a na která si činí nároky, za předpokladu, že se podaří nalézt formuli, která Moskvě zachová tvář, aniž by to vypadalo jako naprostá kapitulace (například demilitarizace a rozmístění mírových sil OSN na těchto územích). To platí tím spíše, že se Putinovi nepodařilo dobýt nebo následně udržet všechna území, na která si činil nárok.

Pokud si Bidenova administrativa přeje, aby Putina nahradil ruský prezident, který bude ochoten jednat o kompromisu na Ukrajině, pak musí najít způsob, jak ruskému establishmentu naznačit, že takový kompromis skutečně nabízí. Oficiální prohlášení ukrajinské vlády slibující znovuzískání Krymu jakýkoli takový kompromis fakticky vylučují a ze stejného důvodu pomáhají blokovat jakékoli kroky uvnitř ruského establishmentu směřující k nalezení liberálnějšího Putinova nástupce - neboť naznačují, že tento nástupce by stále čelil hrozbě úplné porážky.

Pokud existuje taková vyhlídka, pak Putinovy neúspěchy mohou stále vést k jeho nahrazení uvnitř režimu, ale je pravděpodobnější, že půjde o nacionalistického zastánce tvrdé linie, který bude všechny dosavadní porážky svádět na Putina, zatímco na Ukrajině povede válku ještě brutálněji. To je výsledek, kterému by Bidenova administrativa měla ze všech sil zabránit.

 

Celý článek v angličtině ZDE

-1
Vytisknout
6976

Diskuse

Obsah vydání | 18. 10. 2022