Británie: Pozoruhodné. I pravicový tisk se nyní obrací proti brexitu

17. 10. 2022

 

Na podzim roku 1954 se mladý a poměrně odvážný psycholog Leon Festinger infiltroval do kultu UFO v Minnesotě. Zasvěcenci kultu věřili, že budou o půlnoci 21. prosince vyzvednuti v kosmické lodi a přeneseni do nové planetární utopie na okraji galaxie. Prodali svůj majetek a místním novinám sdělili, co se chystá, napsal Matthew Syed.

Festinger se o proroctví jako takové nezajímal. V různých částech Ameriky čas od času vzniklo mnoho takových skupin. Spíše ho fascinovalo, co se stane poté, co proroctví selže. Přiznají členové sekty svou pošetilost? Vrátíse k svému životu? Znovu se seznámí s realitou?

Ve skutečnosti měl pětatřicetiletý Festinger, který svou kariéru strávil zkoumáním dogmatického myšlení ve všech jeho podobách, jiné očekávání. Domníval se, že se jejich přesvědčení ještě více upevní. Bylo by příliš psychicky ohrožující přiznat, že se mýlili, příliš ponižující čelit pohledům těch, kteří je varovali. Jistě, jak hodiny odtikávaly půlnoc, členové sekty rychle našli alternativní vysvětlení. Planetární harmonogram se posunul: vesmírná loď nyní přiletí o dva roky později. Do týdne se opět vydali na náborovou akci.

Zmiňuji se o tomto výzkumu, protože nabízí jedinou optiku, skrze kterou lze pochopit, co se odehrálo v posledních šesti letech britské politiky. Budoucí historiky nijak zvlášť nepřekvapí jmenování už čtvrtého britského ministra financí během necelého roku, hroutící se trhy a řeči o nových volbách vedení strany a státu několik týdnů po těch posledních (přičemž některé sázkové kanceláře vypsaly  možnost návratu Borise Johnsona). Ne, tyto události budou považovány za logický důsledek toho, co předcházelo, za sled událostí sahající až k určujícímu proroctví nedávné britské politické historie.

Za vším, co se odehrálo, totiž stojí brexit. Byli to přece oni praví věřící, kteří prorokovali, že ekonomika poroste  rychleji, až se zbaví teutonských pout EU; kteří věštili, že po znovunabytí suverenity uloupené Bruselem budeme schopni zajistit výhodné obchodní dohody po celém světě; kteří předpovídali, že budeme schopni snížit imigraci na zlomek jejího dřívějšího objemu a zároveň zvýšit produktivitu a růst.

Všechny tyto předpovědí byly kategoricky zpochybňovány těmi, kdo hlasovali proti tomuto historickému omylu, kategoricky zpochybňovali, ale bylo nám řečeno, že prostě nevěříme dostatečně horlivě nebo že chceme Británii škodit. Jazyk brexitérů se stával stále kultovnějším, jak se každá předpověď střetávala s realitou a byla shledána nedostatečnou. Podporovatelé brexitu  se v Dolní sněmovně posmívali, když se zmiňovaly odhady, že ekonomika poklesla o 5,3 %; bučeli.  když viděli, že investice se propadly o 13,7 %; vyli posměchem nad škodlivým poklesem vývozu. Čím více naše ekonomika trpěla, tím více se snižovala naše důvěryhodnost, tím více se přikláněli k představám, které nás do této situace dostaly.

Někdy tato konfabulace dosáhla rozměrů, které by překvapily i Festingera. Když brexitér Daniel Hannan sledoval masakr na trzích, po nepromyšleném státním rozpočtu Trussové a Kwartenga, zjistil, je kolaps trhů vznikl proto, že se trhy bojáí možné vlády labouristy Keira Starmera. Nejhorlivější brexitářský komentátor listu Telegraph varoval, že se prý kabala stoupenců Evropské unie snaží zničit hrdinnou vládu toryů. V rozhovoru s BBC v pořadu Today se brexitér Jacob Rees-Mogg cítil pohnut, aby zpochybnil nestrannost BBC, že si dovolila poukázat na to, že kolaps trhů způsobil zbrklý státní rozpočet Trussové a Kwartenga. To, že na to BBC poukázala, označil za zradu.  Někde v té jemné, ale povrchní mysli se rozvíjela alternativní realita.

Historikové možná poukážou na to, že jsme v minulosti byli svědky masových sociogenních bludů. Starověký Řím byl natolik připoután k myšlence, že je chráněn božskou prozřetelností, že místo aby řešil různé krize starověku, znehodnotil měnu: denáry byly zfalšovány z 98 % stříbra v roce 63 n. l. na 0 % v roce 270 n. l., což vedlo k masové inflaci. Podobné vzorce lze pozorovat při zániku Mayů, Peršanů a Mamlúků. Někdo by mohl říci, že hlasování pro brexit bylo podobnou křečí historického popření, kdy se kdysi velká mocnost snažila vypořádat se skutečnostní, že už ve světovém dění nehraje významnou roli.

Ale právě proto je představa, že toryové mohou Trussovou opustit nyní a obnovit důvěru včas, aby vyhráli příští volby, nedůvěryhodná. Připomeňme si, že jde o vládu, která zuřivě kritizuje tu minulou, a pokud letos konzervativci jmenují třetího premiéra, nová administrativa se jistě stejně divoce obrátí proti současným úřadujícím. To je mimochodem další zákonitost, kterou Festinger objevil u kultů: praví věřící mají tendenci se s narůstající kognitivní disonancí tříštit na konkurenční podskupiny.
 
V tomto kontextu nyní Lidovou frontu Judeje reprezentuje Rishi Sunak a Judejskou lidovou frontu Penny Mordauntová - i když kdo ví, kolik dalších štěpení bude do zítřka na místě. Všichni uchazeči, kteří se nyní zabývají kandidaturou na nejvyšší post, jsou pravověrní: lidé, kteří obhajovali porušování zásad právního státu a další akty vandalismu inspirované brexitem. V mnoha ohledech to odhaluje pravdu, že samotný brexit, jakkoli pošpiněný, je nyní posvátným šibboletem Konzervativní strany - ne ekonomická kompetence, ne thatcherismus, dokonce ani burkeovský tradicionalismus. Na obranu ústředního dogmatu se dá použít všechno.

Proto nepotřebujeme změnu vůdce, ale vlády. To není jen v zájmu národa, ale i samotné strany toryů. Festinger zjistil, že jediným spolehlivým způsobem, jak se lidé mohou vymanit z pout kultu, je dát si pauzu; nejlépe odjet na dlouhou dovolenou. Mimo komoru, kde slyší je n pořád ozvěnu téhož, po  osvobozeni od vyčerpávajících požadavků sebeospravedlňující konfabulace, se lidé mohou uzdravit. Období v opozici by bylo rekonvalescencí, příležitostí pro torye nejen změnit pravidla vedení a  také je resetovat.