(Ne)etická novinářská práce Barbory Tachecí

17. 10. 2022 / Muriel Blaive

čas čtení 4 minuty
Nechci na vás tlačit, to bude vaše rozhodnutí,“ smála se Barbora Tachecí, když ukončovala pasáž, v níž se snažila přesvědčit Ladislava Kudrnu, že šířím lži a zasloužím si vyhazov z ÚSTR. 

Ještě předtím, než dospěla k tomuto nesobeckému závěru, paní Tachecí od 10‘15’’ také naznačila, že takzvaní „akademičtí revizionisté“ jako „Michal Pullmann a Muriel Blaive“ jsou podporovateli Vladimíra Putina v současné válce proti Ukrajině a „pomáhají Putinovi přesvědčit spoustu lidí, že dělá správnou věc“. Nevím, zda Michal Pullmann zaujal veřejné stanovisko k válce na Ukrajině, ale já určitě ano. Rozhodně jsem odsoudila zločin agrese a válečné zločiny spáchané ruskými vojsky na Ukrajině. Několikrát jsem volala po zřízení mezinárodního tribunálu, vzdávám hold prvnímu úsilí Philippa Sandse v tomto směru a velmi doufám, že k vytvoření tribunálu dojde, přestože Francie zatím tento postup ostudně blokuje.

 

Přesto následoval surrealistický dialog ředitele ÚSTR s českou novinářskou "hvězdou", který srovnával situaci v Rusku a v České republice dnes z hlediska historického revizionismu:

Kudrna: Něco podobného vidíme i v našem prostředí, tento pohled ... aplikován na naších podmínkách a vede to právě k závěru, že v podstatě nebylo tak špatný, většina lidí se ztotožnila atd.

Tachecí: To jsou ty pohledy à la Pullmann a paní Blaive.

Kudrna: To jsou notoricky známé výroky o společenské smlouvě, o bezvýznamnosti disentu, o tom, jak vlastně lidé nechtěli cestovat, svoboda je nezajímala atd. atd. Všechno se to propojí.

Tachecí: Já to vidím, že to dává dohromady nějaký smysl, ale teď když se vrátíme k Ukrajině, resp. k Putinovi, když teď Putin mluví o denacifikaci Ukrajiny, tak to je vlastně jen extrémní vyvrcholení všech těch lží, které padaly předtím?

Kudrna (zhluboka se nadechne): ... Ten revizionismus se stal regulérní součástí hybridní války. A když vedete hybridní válku, ona má mnoho podob. ... Vidíme ten výsledek toho, když taková ta bagatelizace historie nedávné ... vede k tomu, čeho jsme dnes svědky. Nic se neděje náhodou. Všechno se propojí se vším.

Tachecí: Myslíte si, že tahle agrese Ruska na Ukrajině, že přinese třeba do českých intelektuálních kruhů, myslím revizionistických, nějaké, jako, prohlídnutí, bych řekla, resp. že tahle válka bude určitou stopkou pro tyhle revizionistické pohledy u nás?

Jak jsem naznačila v předchozím článku, hodlám žalovat ÚSTR, takže se k Ladislavu Kudrnovi ještě dostanu. Tady mi jde spíše o novinářskou úroveň Barbory Tachecí. Poté, co jsem byla v českém veřejném prostoru označena za komunistku a nacistku, jsem prý nyní příznivkyně Putina, protože, jak  paní Tachecí připouští, „všechno se propojuje“, „dává to smysl“ a já vedu „hybridní válku“. Je s podivem poslouchat, jak se taková nekulturní novinářka vyžívá ve veřejném udání v živém vysílání, a přitom nechápe základy kritické historiografie.

Naznačovat, že revizionistická historie komunismu je předstupněm dnešní podpory Putinových zločinných úsilí, je vrcholem hlouposti, ale nejen to. Poslední známé případy v dějinách této země, kdy novinářka tak horlivě tlačila na někoho v mocenském postavení, aby vedl personální čistky, byly v roce 1948 a v roce 1970. Období normalizace bylo podle mě spíš „diktaturou“ než „totalitním režimem“, ale represe samozřejmě existovaly dál: možná už se neposílali lidé do pracovních táborů, ale o práci určitě přicházeli pravidelně – stejně jako já. Až na to, že jsme v roce 2022, ne v roce 1970.

Člověk by doufal, že dnešní novináři českého veřejnoprávního rozhlasu si osvojí o něco více demokratického étosu než za normalizačního Československa, ale zřejmě se v to ještě doufat nedá. Aspoň s paní Tachecí. Třiatřicet let bylo málo.


1
Vytisknout
7833

Diskuse

Obsah vydání | 20. 10. 2022