Smutná zpráva o stavu českého "levičáctví"

9. 10. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 7 minut
Na sobotní protestní demonstraci ČMKOS mohli dorazit členové odborových svazů s výhodou proplacení jízdného plus dalších 500 Kč na občerstvení. Přesto policie odhadla počet účastníků akce na Václavském náměstí na "jednotky tisíc" - a podle fotografií byly ty tisíce zhruba čtyři.

První zprávou ze sobotní demonstrace tedy je, že mezi odboráři - tedy ve sféře organizované námezdní práce, kterou ČMKOS reálně reprezentuje - nepanují ani zdaleka tak vyhrocené obavy z chudoby, o jakých před akcí hystericky pokřikoval odborářský předák Středula. Kdyby se členové ČMKOS cítili opravdu vážně ohroženi, dorazili by nepochybně v daleko větším počtu. A to přes všechna další "ale".


Hlavním "ale" zřejmě bude, že pokus propojit odborovou demonstraci s prezidentskou kampaní jejího předáka místo toho, aby kombinované prvky vzájemně potencoval, obojí docela fatálně vyřídil. Nemám k dispozici žádný průzkum, nicméně na sociálních sítích jsem zaznamenal řadu naštvaných reakcí řadových odborářů na fakt, že by měli dělat špalír Středulově kandidatuře. Půjde pravděpodobně o druhý nejvýznamnější faktor neúspěchu sobotní protestní akce.

Je ovšem zcela pochopitelné, že pokud je někdo členem odborové organizace - takových lidí je v ČR dnes asi 800 000 - vůbec to z něj automaticky nedělá příznivce prezidentské kampaně odborářského předáka. Jeho preference mohou být v této fázi dávno "hotovou věcí" a samotné odborářství s nimi nijak zvlášť nesouvisí. Proto můžeme předpokládat, že řada lidí, kteří by jinak na demonstraci přišli, se nedostavila také proto, že ji vnímali jako nežádoucí a ne právě férovou politickou kampaň Josefa Středuly financovanou z pokladny odborové konfederace.

A zjevně nešlo o nějakou dojmologii. Na akci desítky lidí sbíraly podpisy na archy ke Středulově kandidatuře a další rozdávali upomínkové předměty s "prezidentem Středulou". V kombinaci s účastí vyhlíží toto velikášství organizátorů dosti komicky.

Před akcí mimochodem oznámili záměr zúčastnit se demonstrace členové a příznivci několika mimoparlamentních politických stran a některých neziskových organizací. Skutečný počet přítomných odborářů tedy byl ještě řádově o stovky nižší, než jak to vypadá ze samotných fotografií pořízených namístě.

Vláda by ovšem neměla ze sobotního fiaska odborů dělat chybné závěry. Kdyby se sociální situace během zimy opravdu vážně zhoršovala, účast na protestech může rychle narůstat. A pokud se ČMKOS chytí za nos a konečně donutí Středulu, aby si vybral, zda chce být odborovým předákem, nebo prezidentským kandidátem, mohou odbory příště zmobilizovat daleko více lidí.

Chabá sobotní demonstrace nicméně rozbila na padrť narativ, podle nějž desetitisícové protivládní a protirežímní akce v Praze měly být artikulací sociální úzkosti. Evidentně u všech příznivců proruských dezinformátorů zafungovaly úplně jiné motivace než obavy z napjaté ekonomické a sociální situace. Jejich často projevované zaryté nepřátelství k Fialovu kabinetu vyrostlo z daleko méně legitimních kořenů.

Svým způsobem tak sobotní demonstrace ukázala jakoby v kostce politováníhodnou kondici české "levice". Navzdory vypadnutí obou tradičních "levicových" stran z parlamentu se jede dál v zaběhané rutině. Stále převládá představa, že je možno beztrestně očůrat politická pravidla, účelově vyvolávat sociální strach publika a rozdávat úplatky ze společné pokladny - a to samo o sobě, bez nějaké koncepce a programu, prý postačí k dosažení úspěchu.

Ovšemže populisté typu Babiše mají všechny zmíněné triky zmáknuté daleko přesvědčivěji a profesionálněji než reziduální levičáci pokračující v úpadkové paroubkovské tradici. Amatérské napodobování prchalismu k úspěchu rozhodně nevede.

Na závěr ještě jedno specifické téma, s dosti tristní vypovídací hodnotou.

Solidní odbory by zcela samozřejmě "kopaly" také za masu původem ukrajinských zaměstnanců a ve svém vlastním zájmu se snažily vybojovat pro ně stejné platové a sociální podmínky, jaké mají čeští zaměstnanci. Jednak to odpovídá tradiční levicové hodnotě rovnosti přesahující národní hranice, jednak takový přístup je nejlepším a nejlegitimnějším lékem na případné pokusy využívat zahraniční pracovní sílu k erozi zavedených platových a sociálních standardů.

Odborový předák Středula ovšem nezvolil cestu pochopení pro ukrajinské uprchlíky a boje za jejich práva.

Dokonce se k probíhající válce na Ukrajině postavil tak, že odmítá hovořit o Rusku jako agresorovi - a namísto o příčinách konfliktu se rozpovídal o "nepodporování války" a "korupci a chudobě" na Ukrajině, jakoby snad tyto faktory s ruskou agresí jakkoliv souvisely. Ti kdo ještě nezapomněli si rychle vybaví, že se jedná o proruský narativ, který už v roce 2014 prosazoval jiný kamarád Miloše Zemana, Jaroslav Bašta - nyní prezidentský kandidát komerčně fašistické SPD.

Mimochodem, Středulovo vyjádření ohledně Ukrajiny coby "nejzkorumpovanější země v Evropě" nesnese konfrontaci s fakty. Podle globálního žebříčku organizace Transparency International za rok 2021 je Česká republika na 49. místě, zatímco Ukrajina až na 122. pozici; nicméně (podle některých názorů evropský) Ázerbajdžán se nachází na 128. pozici, zatímco Rusko až na 136. pozici. Je tedy opravdu zvláštní, proč lidé jako Bašta nebo Středula tolik šermují korupcí na Ukrajině, zatímco ázerbájdžánská nebo ruská korupce je nechávají zcela v klidu. A jak to prosím souvisí s válkou? Napadlo snad Rusko Ukrajinu proto, že mu závidí nižší úroveň korupce, než jakou má samo?

Podle dostupných údajů Světové banky žilo v roce 2020 na Ukrajině pod oficiální hranicí chudoby 1,4 % obyvatelstva, zatímco v Rusku to bylo ve stejném roce 12 %.

Co do mediánového měsíčního příjmu je na tom Ukrajina s 375 eury prakticky stejně jako sousední Bělorusko s 376 eury, ale lépe než Albánie s 363 eury.

Prezidentskému kandidátu Středulovi ovšem stojí za to odvádět pozornost od ruské agrese k ukrajinské korupci a chudobě, třebaže tvrzení, že Ukrajina je "nejhorší", nemůže nijak podložit.

Tak jako v případě Středulových vyjádření ve prospěch druhé záříjové protivládní demonstrace vidíme, že svá sdělení zřetelně cílí na české xenofoby a přímluvce velkoruského imperialismu.

Válka na Ukrajině má přitom jedno opravdu prosté řešení: Kdyby se agresor dnes stáhl za mezinárodně uznávanou státní hranici, válka by okamžitě skončila - protože jednotky obránců, jakkoliv podporované Západem, by na ruské území nikdy nevstoupily.

Stávajícího odborového předáka jako prezidentského kandidáta i ty, kdo se na jeho kandidatuře hodlali svést či přihřát si vlastní polívčičku, si tedy můžeme odškrtnout. Ten člověk je stručně řečeno nevolitelný. A velmi brzy to bude jasné i jemu samému.

Hypotetická renesance české levice, pokud k ní někdy vůbec dojde, rozhodně nevyroste z postkomunistických odborů v jejich podobě z roku 2022. Žádná "Česká strana práce", nebo jak by se takový projekt měl jmenovat, totiž nemůže vyrašit ze struktur, které ani po skončení dlouholeté dominance bývalých funkcionářů komunistického ROH nedokázaly vyprodukovat nic lepšího, než právě Josefa Středulu.

1
Vytisknout
8043

Diskuse

Obsah vydání | 11. 10. 2022