Selekce dobra a zla v Česku 2022

2. 4. 2022 / Pavel Veleman

 
A co se to vlastně změnilo? Pro dobrovolníky z "Iniciativy Hlavák" naprosto nic, pro politiky, oficiální instituce, novináře a hlavně většinové obyvatelstvo - zase vše…


A přitom: Stejná práce, stejná pomoc lidem, kteří prchají tehdy z vybombardovaného Aleppa, dnes z vybombardovaného Mariupolu, stejné matky s dítětem v náručí. Tehdy česká policie řeší vše represivně, pomoc u uprchlíků z třetích zemí se dělala vlastně ilegálně a všichni, kdo jim pomáhali, se stali tak trochu nepřátelé společnosti. Dnes se stejnou Policií ČR spolupráce probíhá skvěle a dobrovolníci se stali najednou hrdiny první linie.


Ale pozor: Pouze však do té chvíle, kdy doprovázejí toho "správného" uprchlíka před válkou" pro většinu obyvatel. Ono se totiž na Hlavním nádraží v Praze může stát i toto: Jedna matka s dítětem je odváděna policistou do detenčního zařízení ( je vlastně zatčena), druhá matka s dítětem je vítána ministrem vnitra kyticí (ministr potřebuje zvednout politické body)…Novináři čekají, trocha nervozity - hlavně to nepoplést…


A co tato absurdita vypovídá o české společnosti? Zabývá se vůbec někdo tímto fatálním selháním humanity v tomto středoevropském prostoru, který má možná nakonec větší dopad na lidskou psychiku než vše ostatní?


To strašlivé smíření se s bezcitností, sobectvím, zavíráním očí před pravdou války, která se vždy tak podobá současné ruské ignoranci projevované tamější většinovou společností ohledně válečných zločinů na Ukrajině, které najednou nerozumíme?. A to je na rozdíl od Ruska zde v ČR svoboda a každý mohl a může říci svůj názor. Pamatujete si, jak se v české společnosti vážně hovořilo o člunech plných lidi, které je potřeba nechat na moři potopit? Střílet na ty ženy s dětmi? Všechno toto si většinová společnost myslí i nadále, nemylme se, stačí několik ukrajinských Romů na hranicích a už je křik….


A já stejně jako v předešlých letech opět se smutkem sleduji, jak pasivní je obec sociálních pracovníků obecně a akademická snad ještě více. Oficiální obor sociální práce se vůbec nezapojuje do veřejné debaty o tomto absolutně závažném společenském tématu. Důsledkem je naše snížená schopnost ( idově řečeno "připosranost" ) hájit všechny lidi sužované válkou před účelovým rozhodnutím politiků.


A tak svoji sílu, radost, naději, smysluplnost …, abych vůbec vydržel to každodenní peklo boje za "své" domácí klienty, musím čerpat z jiných pramenů. Zejména současný kolaps včasného vyplácení sociálních dávek, skokově narůstající inflace, strach z budoucnosti, která zejména starší ročníky tak strašně stresuje, že si svůj strach k mému smutku občas "vybíjejí" slovně na těch ještě více ponížených. Tato třaskavá směs lidského strachu hrozí výbuchem a politici dělají, že ji nevidí.


V roce 2016 jsem s úžasem sledoval, jak práci s klientem, o co se tak složitě a těžkopádně snažím podle všech příruček, metodik a rad, dělají mladí nadšenci v "Autonomním sociálním centru Klinika na Žižkově" lehce a úplně zadarmo. Klienti "sociálek" tam také našli cestu po stovkách, mezi sebou sdíleli věci, zkušenosti, informace, mohli se zde vyspat, uvařit si, jít na přednášku, učit se cizí jazyk (a vše formou sdílení, každý přidá k celku, co sám umí). Tzv. klienti byli najednou součástí určité komunity, která je nechtěla vychovat, změnit, napravit, jak se o to často snažíme "my, tzv.profesionálové". A možná právě proto je nakonec paradoxně nejvíce ovlivnila k pozitivní změně chování a ještě u toho mnozí zažili poprvé v životě radost z pospolitosti "svobodného, občanského fóra", kde se prolínají staří, mladí, chudí, bohatí, vzdělání, nevzdělaní.. Všichni navzájem na jednom místě a světe div se, ono to funguje!


A právě proto (a vše ostatní bylo podle mého názoru zástupné a řešitelné) musela "Klinika" být politiky napříč všemi politickými stranami zničena, budova zbořena a místo navždy vydezinfikováno od všeho lidského, pravdivého a nadějného.


Dnes zase sleduji,"Hlavák" a oživuji v sobě tu radost z lidské pomoci v první linii. Žádný stát, žádní důležití politici a ještě důležitější sociální pracovníci, ale zase obyčejní kluci a holky u vlaku, kteří stále stejně pomáhají všem uprchlíkům před válkou a zoufalstvím…Ti slušnější politici na ně občas spiklenecky mrknou (veřejně se k nim přidat neodváží, "Hlavák" přece nedělá rozdíl mezi běženci a to nejde v ČR politicky obhájit). Ti horší politici podněcují tekutý hněv, který díky obrovské, ideové zablokovanosti současné vlády (šetřit, šetřit, šetřit tam, kde nic není, šetřtit) - pochopitelně sílí….


Tak rychle všichni k čerpadlům pozitivní energie na "Hlavák", ten nám snad politici nezboří. I když - jak říkal "nesmrtelný" inspektor Trachta ve filmu "Rozpuštěný a vypuštěný": "Znal jsem jednoho …"