Německá vláda má problém s Putinem

30. 3. 2022

čas čtení 9 minut
  • Tento týden před osmdesáti devíti lety němečtí sociální demokraté v Reichstagu odevzdali jediné hlasy proti diktátorskému uchvácení moci Adolfem Hitlerem, zmocňovacímu zákonu. Dnešní členové SPD tento okamžik často uvádějí jako nejpyšnější ve stošestačtyřicetileté historii své strany. S takovou vzpomínkou je ale na pozici současného kancléře SPD něco trapného. Olaf Scholz se nyní musí vyrovnat s desetiletími appeasementu SPD vůči diktátorovi v Moskvě, napsal Aaron Gasch Burnett.

Před Putinovou invazí bylo možné proruské holubice nalézt napříč německým politickým spektrem, ale Scholzova vládnoucí SPD má obzvláště dlouhou a rozvinutou historii prokremelské přítulnosti. Strana byla v centru německých zahraničněpolitických rozhodnutí více než dvě desetiletí a vládla jako mladší partner po 12 ze 16 let kancléřky Merkelové CDU. Tři z jejích pěti ministrů zahraničí byli sociální demokraté.

Scholz se přes noc stal nejvíce jestřábím politikem SPD v živé paměti. Kontroverzní plynovod Nord Stream 2 náhle zrušil poté, co Putin uznal odtržené republiky v Donbasu.

O týden později Scholz oznámil okamžitou hotovostní injekci 100 miliard eur pro Bundeswehr – německé ozbrojené síly, které jsou vážně podfinancované – a záměr zvýšit výdaje na obranu, aby splnily cíl NATO ve výši 2 procent HDP. Německo by již nebylo pasažérem amerických bezpečnostních záruk, ale spíše jedním z největších světových vynakladatelů vojenských prostředků. Roky zavedené německé zahraniční politiky byly opuštěny, což je zvláště obtížné pro Scholzovu vlastní SPD, která má významné pacifistické křídlo a vlivné proruské elementy.

Možná proto to před oznámením zřejmě neřekl nikomu jinému než svému ministru financí. Scholz se možná rozhodl, že on – a Ukrajina – nemají čas na vnitrostranickou debatu. Místo toho vrhl svou středolevou vládu do vody a očekával, že bude plavat.

Scholz se stal vicekancléřem Merkelové a ministrem financí v roce 2018. Měl pověst rozumného umírněného politika zaměřeného především na stabilitu. V roce 2019 prohrál ve vedení SPD s Norbertem Walterem-Borjansem a Saskií Eskenovou – dvěma levicovými příznivci populárních v základně strany, kteří zpočátku hrozili stažením SPD z vlády Angely Merkelové. Jednou z prvních věcí, které nové vedoucí duo udělalo, byl boj s CDU o téma zvýšení výdajů na obranu.

"Tato strana je stranou demilitarizace a deeskalace," řekl Walter-Borjans na stranické konferenci v roce 2019. "Odzbrojení ano, modernizace ne." Ale zatímco Walter-Borjans a Eskenová možná získali stranickou základnu, Scholz měl získal širší veřejnost.

Ačkoli jsou němečtí straničtí lídři běžně navrhováni jako kandidáti na kancléřství ve volbách, lidé mohou volit a někdy i volí někoho jiného. Zatímco Walter-Borjans a Eskenová tápali v průzkumech veřejného mínění, Scholz si udržel pozici nejpopulárnějšího politika SPD. V srpnu 2020 si Walter-Borjans a Eskenová uvědomili, že největší šanci má Scholz. Nominovali ho – muže, kterého před necelým rokem porazili ve vnitřní soutěži o vedení – do voleb v roce 2021 jako nejvyššího kandidáta strany.

I když se Merkelová připravovala na odchod z úřadu, zůstala nejoblíbenější političkou v zemi – s 66% souhlasem po 16 letech u moci. Scholz se přirozeně postavil do role jejího dědice: Někdo, kdo bude pokračovat v její značce stabilního vedení a oceňovaných schopností. Pózoval v napodobování jejího slavného gesta rukou a pustil reklamu s nápisem "může být kancléřem". Ale namísto použití správného mužského rodu "kancléře", Kanzlera, reklama používala ženský rod, Kanzlerin.

Fungovalo to.

Může to také vysvětlovat, proč se Scholz domníval, že si nejvýznamnější změnu v poválečné německé zahraniční politice může nechat téměř zcela pro sebe. Jeho popularita u širší veřejnosti znamenala, že mohl obejít levicovou frakci SPD.

Scholzovo prohlášení také ignorovalo vlivné proruské hlasy jeho strany. Ačkoli SPD není výhradně zodpovědná za historickou holubičí politiku vůči Rusku, vysoce postavení členové si Kreml po několik desetiletí značně oblíbili.

Gerhard Schröder, který vedl Německo sedm let, byl blízkým osobním přítelem Putina ještě předtím, než ho Merkelová porazila ve volbách v roce 2005. Jen měsíc poté, co Putin začal v roce 2014 anektovat Krym, byl Schröder vyfotografován, jak objímá Putina na oslavách 70. narozenin bývalého kancléře v Petrohradu. Schröder uspořádal večírek poté, co přiletěl do města na hlasování ve správní radě o Nord Streamu 2 – stejné dohodě o plynovodu, kterou podepsal ve funkci.

O Manuele Schwesigové – předsedkyni SPD v regionu zahrnujícím německý konec ropovodu – se říká, že je Schröderovým spojencem. Až do invaze z minulého měsíce byla silným zastáncem Nord Streamu 2. V září 2020 řekla, že USA se snaží donutit Německo, aby zrušilo plynovod, aby nakoupilo americký "frakovaný plyn".

Když byl Alexej Navalnyj otráven, řekla Spiegelu: "Tento zločin nesmí být použit ke zpochybnění Nord Streamu 2."

V únoru 2021 německý prezident Frank-Walter Steinmeier, sociální demokrat, který byl ministrem zahraničí za Merkelové, zřetelně naznačil, že Německo nějakým způsobem dluží Rusku dokončit Nord Stream 2 – jako pokání za druhou světovou válku. "Věřím, že pálení mostů není známkou síly," řekl tehdy. "Více než 20 milionů lidí z bývalého Sovětského svazu se stalo obětí války […] Nemůžeme ztratit ze zřetele širší obrázek."

Starší brožury SPD určené členům strany obsahovaly speciální nabídky na cesty do Moskvy, přičemž některé skupinové cesty byly inzerovány sloganem "Porozumět Rusku. Navštivte Moskvu." Německý novinář, který o jedné takové cestě v roce 2016 informoval, nedávno zveřejnil některé šokující věci, které slyšel v autobuse. Patřil mezi ně bývalý spolkový ministr, který tvrdil, že USA spolupracují s německými nevládními organizacemi na destabilizaci Ruska, člen strany, který popsal protesty na Majdanu v Kyjevě v roce 2014 jako ‚převrat‘, a pravidelné chóry ‚jo, mám rád Putina‘. Autor poznamenal, že nebyl na výletě s krajně pravicovou a otevřeně proputinovskou AfD, ale na výletě s hlavní německou levicovou stranou – největší v zemi podle celkového počtu členů. Historie nebude laskavá k těmto "pokrokovým" postavám, které nadále obhajovaly užší vztahy s Kremlem bez ohledu na to, co Putin udělal.

Jak se tedy ze strany, která se v roce 1933 hrdinně postavila nacistům, stala strana, která se nyní musí smířit se svou minulou vstřícností k nejzlovolnějšímu diktátorovi 21. století? Odpověď leží v Berlíně.

Poté, co bývalý starosta Západního Berlína Willy Brandt vyhrál v roce 1969 spolkové volby za SPD, oznámil, že jeho vláda začne uplatňovat Neue Ostpolitik ("nová východní politiku"). Politika, kterou navrhl Brandtův blízký poradce Egon Bahr, byla rozchodem s předchozími konzervativními vládami, které se snažily ostrakizovat východní Německo a Sovětský svaz. Brandt a Bahr místo toho zkusili diplomatický styk s oběma. Ostpolitik znamenala, že Západní Německo uznalo evropské hranice a Polskou lidovou republiku a také poprvé navázalo diplomatické vztahy mezi východním a západním Německem. Brandt a Bahr doufali, že pokud budou obě Německa obchodovat, bude to moc komunistického režimu, kdo se zhroutí díky většímu kontaktu se Západem.

Mnoho německých členů SPD tvrdí, že Ostpolitik byla kriticky důležitá pro stržení Berlínské zdi. Významné části moderní SPD prohlásily, že to byla jedna z jejich nejúspěšnějších politik vůbec (alespoň donedávna). Strana tak přinesla model Ostpolitik do moderních německo-ruských vztahů a v současnosti sklízí následky. Více než jen několik politiků SPD v průběhu let poskytlo médiím rozhovory o duchu Brandtovy Ostpolitik – dokonce i po ruské anexi Krymu v roce 2014. Sám Bahr až do své vlastní smrti v roce 2015 obhajoval použití modelu ve vztazích se současným Ruskem.

Ale Putinova invaze donutila SPD zamyslet se nad svým přístupem. Model Ostpolitik je stále více vnímán jako přežitek 20. století a vysocí představitelé se snaží posunout stranu směrem k souladu s ostatními evropskými zeměmi.

"`Změna prostřednictvím obchodu` byla na denním pořádku […] Tento koncept selhal,“ řekl spolupředseda SPD Lars Klingbeil na akci u příležitosti Bahrových 100. narozenin dne 18. března. "Zpětně si samozřejmě musíme položit otázku, zda jsme měli jinak hodnotit ruskou invazi do Gruzie v roce 2008, anexi Krymu v roce 2014 nebo ruské nájemné vraždy v Londýně a Berlíně," dodal. "Zda jsme špatně odhadli znamení doby."

Scholzova odpověď na tuto sebekritickou otázku, alespoň zatím, zní "ano". Politika vůči Rusku, kterou jeho strana prosazovala desítky let, zanechala Německo závislé na energii z Moskvy, když se Berlín snaží pomoci Ukrajině v boji za svobodu. Scholz má za úkol napravit možná největší a nejhanebnější chybu jeho strany – a to rychle.

Celý text v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
10832

Diskuse

Obsah vydání | 5. 4. 2022