Kdo chce s Kremlem žíti, musí s vlky výti

28. 4. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Foto: Andrej Subbotin/Wikimedia Commons. Licence: Creative Commons Attribution 3.0 Unported.

Proslýchá se, že proputinský motorkářský gang Alexandra Zaldostanova Noční vlci letos počátkem května poprvé od roku 2015 do ČR nepřijede. Nedostane totiž víza.


Imperiální sovětský Den vítězství ve 2. světové válce - který i současné Rusko stále slaví jindy než zbytek světa - se tedy letos bude muset obejít bez chlapáckého machrování ruské verze Hells Angels. Provokace ovšem přesto nejsou vyloučeny, neboť i mezi českými politiky najdeme celou řadu těch, jimž se zvlčilé oslavy náramně zamlouvají a rádi se jich už v minulosti osobně zúčastnili. Kromě toho po Česku také pobíhají desítky tisíc bývalých či současných příslušníků proruských milic.

Proto by čerstvě jmenovaný náměstek na vnitru a ex-hateman Michal Hašek (ČSSD), Jaroslav Foldyna (ex-ČSSD, SPD) nebo Ivan David (ex-Levá alternativa, ex-ČSSD, SPD) mohli vyrazit společně třeba na motorových tříkolkách s nikdy neselhávajícím poselstvím "миру мир" po republice - aby lidem s mávátky připomněli, jaké to bývalo dříve, když v májových průvodech zářily modré uniformy milicionářů a při pokládání věnců se střílely do vzduchu mírové salvy ze samopalů.

Přímé vychvalování Putinova Kremlu má sice po Vrběticích utrum, ovšem jeho základ v podobě léta mediálně podbudovávané masové ostalgie - se symboly normalizační popové a televizní zábavy, s pullmanovským oslavováním "socialistické Riviéry" či s "měřením", podle nějž prý měly ženy za starého režimu lepší sex - tu s námi zůstává. Že prý fakt skvěle rozbíjí kapitalistickou hegemonii, říkala uklízečka z Ledče nad Sázavou.

To dá rozum, všichni esesáci přece nebyli úplně špatní, ne vše na Hitlerjugend třeba rovnou zavrhovat - a kvůli Hitlerovým projektům spousta nezaměstnaných získala práci při stavbě opevnění na západě. Díky koncentrákům mohl Wernher von Braun rozjet své raketové projekty, které později poslaly Američany na Měsíc. Politika vyzvedávání (selektivní) paměti izolovaných jednotlivých historických aktérů si najde cosi dobrého jistě i na kambodžské genocidě. Nějaký ten sběrač brýlí či venkovský kovář, jemuž se rapidně zvýšila poptávka po motykách, podají zaručeně autentické svědectví - jen se trochu snažit. Proč tedy dál nehledat i světlé stránky českých čtyřiceti let zločinné koloniální minulosti?

Na otázku, z jakého důvodu se v Česku právě vážně vede debata o tom, zda není lepší počkat se svržením vlády bývalého agenta StB usvědčeného z rozkrádání dotací, aby se k absolutní moci nedostal patologický lhář a alkoholik ve službách nepřátelské cizí mocnosti, který sice neumí najít Peroutkův článek, za to ale dovede stahovat dětské porno, existuje jedna jednoduchá odpověď.

Česko masivní relativizací minulosti za vlády zločinného režimu zcela rozmlátilo to, čemu Američané pateticky říkají "morální kompas".

Voliči tedy v klidu hlasují pro typy, od nichž by v soukromém životě nekoupili patentní nerezové hrnce, natožpak ojeté vozidlo - jen když se vlichotí a podbízejí jejich ostalgii.

Z tohoto podhoubí vyrostl i cynický kellnerovský obrat v zahraniční politice, která - dokud byla ještě hodnotově ukotvena - "zbytečně" překážela byznysu s autoritářskými režimy.

Hašek a další ikony hrdého českého postkomunistického vidláctví by si tedy měli pospíšit s organizací tuzemské náhrady ruské propagační akce. Osobní účast prezidenta na kolečkovém křesle nejspíše nezapadá do scénáře. Hradní mluvčí Ovčáček se ale jistě rád přidá s vlastními balalajkovými cover verzemi slavných motorkářských hitů.

Kdo chce s Kremlem žíti, musí s vlky výti.

1
Vytisknout
8895

Diskuse

Obsah vydání | 4. 5. 2021