Srpnové bratrství s křížkem po funusu

28. 8. 2018 / Václav Dušek

 

Každý rok vzpomeneme srpnových události – mladí lidé prý netuší, že u nás byly tanky, ať žije dějepis. S kdejakou prkotinou se zaobíráme detailně, ale víme vůbec, kde mají zavraždění hroby, kam donést kytky – a co ohleduplní potentáti, kolik těch bratrsky zabitých dostalo in memoriam jakékoli vyznamenání; v bludném kruhu házíme špínu na oceněné – ten udělal zlého to a ten zas tohle, dohromady skoro nic.

 

Neumíme si vážit odvážných, zbabělost nás zmáhá. Našel se šťoura, samozvaný žurnalista, zapochyboval o památníčcích v ulicích velkoměsta. A neuvěříte, nepřiletěla mu výchovná – škoda. Patlavost duchovních mrzáků nemá obdoby – a nejen u nás, buďme v klidu.

Pošpinit, pozurážet, v době nebezpečí zalézt, přečkat marasmus doby, ve vhodný čas pak vyřvávat, cpát se pod prapory pokroku, připadat si hrdinně, odstrčeně – hle, rozdávají řády, diplomy, rychle předběhnout frontu vybraných, nastavit prsa, pustit slzu nekalou.

Pleteme si pietní akty s arénami rozeřvaných primitivních ubožáků, vybraných srandisty – píšťaly v mordách, panely odporu nad hlavami – co jim po mrtvých… a jiní chytráci se zase nestydí plkat o demokracii, svobodě a hrdinství, nemohou si pomoci, ale musí před veřejností čechrat paví peří – a civíš, divíš se, nad hlavami jim plápolají plameny pekelné. U nás je vše možné, svět se diví, ale co nám po světě, morálce, pokoře, lásce, pochopení?! Život protéká mezi prsty, hmátni pro tučné sousto, stud odhoď stranou – zabití u rozhlasu se nestačí divit, jak lze vykládat pietu. Hanba! Tchoři se pomnožili.

Kdo nectí padlé spoluobčany, přežije doby různé i hrůzné.

Vojska přátel se roztahovala u nás doma v Podřipsku pouze dočasně. Netrvalo dlouho, nepotřebovala bloumat po lesích, stavět auta kontrarevolucionářů, zaměřenými kulomety sledovat nepřátele, co kdesi u Teplic prý sestřelili helikopteru, lekat řidiče jatek, vyrabovat jim náklad; svobodovec znal důvěrně bratříky, takže odmítl rozvážet maso mimo město. Jeho zástupce naplnil bedny uzeninou a vyrazil s hovězími čtvrtěmi a půlkami prasat do horských hotelů. Hrdinové polehávali v pankejtech, samopaly připraveny k zástřelu. Mezinárodní rozklížené klima, petice, protesty, nic nepomáhalo pohnout rozhodnutím bratří, aby odešli domů. Hlasy demokratických představitelů svobodného světa mutovaly. Zůstali jsme v té šlamastice sami – nebylo to prvně.

Přátelská setkání přinášela překvapení, v kanceláři ředitele jatek hodlal důstojník zastřelit vedoucího expedice masa, že ho urazil a řekl mu, aby se naučil počítat a nepodezíral, že u váhy se šidí a že je moc zvědavej, kdo zaplatí za dodávku masa... ředitel měl co dělat, aby důstojníka přiměl sednout ke stolu a jednat o dalších dodávkách do kasaráren... k podání rukou nedošlo, šéf expedice odešel... A v partajní kanceláři zase došlo málem k duelu. Lajtnant vytáhl z pouzdra pistoli a než usedl, položil pistolet na desku stolu. Vedoucí tajemník okresu furiantsky vyjmul ze zásuvky svoji pistolku a pohodil ji před sebe... nebylo pravé poledne, žádný film, ale drama. Kočkování pobavilo – u křižovatky mířil vykulený klučina kulometem na automobily – kamarád zastavil na poslední chvíli, hledali oružije.

Po roce se odvaha rozdrolila, řidiče odchytila ráno hlídka SNB, nesl transparent s textem : jsem Čech přežiji rok 2000?, ředitel zasáhl, nemá řidiče… propuštěn, zapsán, prověřován. Dohoda: budeme 21. srpna svítit na protest přítomnosti vrahů. Svítil jeden. V Jičíně opilí polští vojáci kohosi zastřelili – blbci se rodí všude na světě, národnost nerozhoduje, obětí přibývalo – a obrodná doba tuhla v ocel. Prověřovat, nedůvěřovat! Prověrky. Muselo se vyloučit tolik a tolik partajníků – vyřizování účtů máme v popisu práce, dokážeme vytřídit plevel od zrna, omyly se připouští. U prověrkové komise seděla bílinská Elsa, všude byla, všechno znala – vylučovali Karliho, sudetského Němce, ten znal výslechy gestapa, pro strach měl uděláno – díval se, oči měli sklopené, některé soudce znal, nebyli to špatní chlapi, ale doba z nich nadělala bábovky. Bez strany nebudeš ničím! Prověřovali, Karli odolával. A tu Elsa vstoupila do dějin tuposti: vy jste sloužil ve wehrmachtu, že. Ano. A kolik jste postřílel sovětských lidí?! No, já je nepočítal, ale k milionu jich být mohlo…vyloučen. Před partajní budovou hladovkáři. V noci žrali, kouřili, pili – ostuda! Stejná ostuda s fotografiemi protestujících po hokejovém zápase s bratry – policie zadržela fotografa, filmy předal, odsoudil fandy k pronásledování. Bratrství s křížkem po funusu uhynulo na úbytě.





0
Vytisknout
2887

Diskuse

Obsah vydání | 3. 9. 2018