Němečtí politikové normalizují extremní pravici

31. 8. 2018


Ve středu večer ve Wismaru, v dalším městě ve východním Německu, zbili tři útočníci dvacetiletého uprchlíka řetězem. Pokud to není varování pro naše politiky, směřujeme do doby temna.


Šokující scény v Chemnitz (Saské Kamenici) připomínají události v Rostocku v roce 1992, kdy neonacisté podpálili činžovní dům, v němž bydleli vietnamští uprchlíci, píše Doris Akrapová, novinářka z německého listu TAZ.

 

Nejvíce znepokojujícím aspektem napětí v Saské Kamenici je skutečnost, že protagonistům rasistických útoků se dostává sympatizujícího slyšení. Místní lidé říkají novinářům, že nemají nic proti cizincům, ale mají pocit, že je stát nechrání. Tak jim nabízí ochranu ultrapravice.  Jenže čeho se ti poděšení lidé bojí? Míra zločinnosti klesá, nestoupá.

Velká přítomnost ultrapravicové strany AfD v německém parlamentu změnila národní narativ v Německu ohledně migrantů k horšímu. I mainstreamová média a politikové nyní přijímají narativ ultrapravice, vyvolávající strach, že uprchlíci jsou sexuální násilníci a nebezpeční zločinci. AfD určuje agendu veřejné diskuse.

Letos v létě začal německý rasismus, když ministr vnitra Horst Seehofer ohrozil vládnoucí koalici požadavkem, aby Angela Merkelová založila vazební střediska pro migranty na německých hranicích. Pak došlo ke grotesknímu obviňování německo-tureckého fotbalisty Mesuta Özila, který byl obviňován za to, že Německo nevyhrálo fotbalové vítězství. A na konci léta neonacisté honí za denního světla lidi na ulici a policie není nikde.

V Sasku reaguje vládnoucí CDU - stejně jako Seehoferova CSU v Bavorsku - na klesající podporu voličů posunem doprava. Tvrdí, že mnoho občanů "má obavy a bolest, které je nutno brát vážně". To je linie, která umožnila ultrapravicové straně dostat se do německého parlamentu a v jejímž důsledku nabyli rasisté otevřeně odvahy.

Avšak rasismus není ani "strach" ani "bolest". Je to mentální postoj. Brát ho vážně znamená uvědomit si, že se rasismus stal součástí mainstreamového narativu. Tito lidé chtějí moc a chtějí moc jako pravičáci a rasisté. Rasismus byl a je součástí každodenního života v Německu. Existují Němci, kteří zastávají názor, že jiní lidé ve společnosti z ní musejí  být odstraněni. Existují také lidé, kteří stojí na druhé straně ulice, zatímco se ji rasisté snaží ovládnout.

Migranti, jejich děti a vnuci, kteří - stejně jako já, dcera jugoslávského gastarbeitera, se narodili a vyrostli v Německu, ti mají skutečné "bolesti a strachy". Bojíme se, že ustupování rasismu povede k trvalému vzestupu extremně pravicových hnutí v Německu. Už jsme to jednou zažili. A myslíme si, že odpovědní politikové by měli naše obavy brát vážtně. Ve středu večer ve Wismaru, v dalším městě ve východním Německu, zbili tři útočníci dvacetiletého uprchlíka řetězem. Pokud to není varování pro naše politiky, směřujeme do doby temna.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 
0
Vytisknout
1677

Diskuse

Obsah vydání | 4. 9. 2018