Bodláky Václava Duška

Bombarďáci bez studu

3. 9. 2018 / Václav Dušek

Bytosti třeskutě pumprdetní se úspěšně rojí v podhorské kotlině. Kafrají. Neuvěříš, kdo se uvelebil v předních řadách kapitalistického pokroku, po vychytralém zákroku. Čítankové zločiny už skomírají; zastaralí pěšáci podivuhodných názorů vyzpěvují písně vtáků darebáků. Omluvit lze cokoli, ohnout právo do hrůzné abstrakce – drobnost. Máme se rádi, budeme šéfovat neschopnému světu, přineseme poznání, že není velkých ani malých překážek – my je obejdeme, my je podlezeme, zaplatíme si pohodlnou cestu k úspěchu. Nicota z nás trouby činí a bezduchost žene lidstvo do záhuby. Politická drobotina se morduje o dostatek zrna, žlaby a žlábky ceněny nad vzdělanost – vzdělanost je překážkou k pragmatismu, váhání nemáme v popisu práce, důslednost vítězí pravidelně, volby nevolby. Zdá se, jako by umělci určovali směr rozvoje a nastolovali pravidla - chce to řvát, dialog hnát po břit únosnosti! My máme pravdu, nenecháme si ji sebrat.

Pravdomluvní gladiátoři vítězí.

Novodobé otroctví zlehka pluje širým oceánem poznání. Nevidíme pro růžové brýle vraky pod hladinou; touhy mámivé dokonale uvězní bytosti do otrocké závislosti. Závislost je dobrým pomocníkem všech gaunerů ovládajících masy. Nevědomost vítána! Máme ověřené stimuly, kterak nasadit i nebezpečným breptům obojek, zamořit chrapouny penězi, sliby, závazky – hnát chtivé za vidinou lehce dosažitelné prosperity. Miliony lidí nevidí tápající ekonomy v houštinách stínících rozvoj světového prospěšného melodramatu. Bankovní domy sčítají ztráty, vymýšlí pasti, do kterých nachytají bezpočet klientů s požadavky ke zbohatnutí i lepšímu živobytí. Vysát otroka podrobné nařízení věřících Velkého Boha, největšího Boha, Boha Bohů, žádné slitování s odpůrci, těmi kdo touží po majetku, po slávě, kdo lační zůstat sytým nadosmrti; otrokáři vzájemně propojeni poznají zkratky, pomohou si v lehké nouzi; dobře tomu, že Evropská unie je těžko čitelným gigantem s apetýtem Kyklopa.

Ve psí smečce lehko tomu, kdo nebyl a nebude vlkem.

Strašáci v políčku pod Řípem pouští hrůzu na občany: hordy arabášů u nás připomínají starý vtip, kdy partyzán běží dolinou a řve – Němci idú! Velitel křikne: kolko jich je? Dvaja, ale bohovsky su naštvaní. Prevence se vyplácí, ničeho se neztrácí.  Modlou zazobanců stálá mohyla Strachu. Poplašíš občany, nasadíš jim brouka do hlavy, v tichosti vyrobíš zbraně, i ty hromadného ničení, plánování války nebere konce, je zapotřebí postavit kryty a zachovat rod k pokračování života na spálené planetě. Bičování společnosti vírou se koná po staletí – žít však skutečně Bůh, svatoušci, máte plátěnku v pozadí. Duchožrouti nemají s nikým slitování. Pracuj, služ, mlč! 

Víra jest poslední pokus, jak ochránit planetu před lidskými červotoči.

U nás máme veselo za výprodejní cenu. Školy chrlí v tisících vzdělance se znalostmi chabými, diplomy dosažitelné lehce, bez souvislostí, za babku, vysezené, vymodlené - politická šlechta od shora dolů se čepýří tituly roztodivně získanými, hanba fackuje nejednoho mizeru – hanba se však nechá vydržet. Stačí se rozhlédnout – hle bezdomovectví kvete, takže dávej pozor, abys neskončil v hotelu Vagon, Most, Lavička. Doba se s nikým nepáře a nebudeš-li kušovati, skončíš v ústranní, zubožený, odložený, zapomenutý, páchnoucí, nežádoucí – raději křepči na hoře z jílu, balancuj, přestaň s kritikou. Kritické hlasy jsou obtížné! Vezmi si příklad z pumprdentního starosty, který mele a mele, řídí svět, přitom město spočinulo architektonicky trvale u dna, svinčíku se nedouklízíš, bezpečnost pro občany vachrlatá – naštěstí se o výrazného mudrce zajímá městská rada až v Namče Bazaru. Pošleme vám vykuka zdarma, šupito presto.

Upadající vizionářství nahrává nevědomým.

Sousedé mají pragmatického vizionáře, radí zdarma, radí rád – možná se ani nerdí, že v jeho zemi jsou rozesety osady zapomenutých člobrdů – před lety jsem zašel nedaleko krásného Bardejova do lesa za potřebou a vidím – stany z juty, ohniště uprostřed osady, nečesané divoženky v pytlovinových modelech… průvodce mi řekl, že hranice bývá občas podobna řešetu,  divocí cikáni přicházejí z východu… uf, být prezidentem všech není lehké, chápeme, držíme palce; zametání před vlastním prahem nezajímavá činnost, u souseda pometáme rádi a hravě.

Sjezd Radilů se blíží.

Zahraniční politika klopýtá v rozježděných kolejích. Nemusíme mít příslušného ministra příhraničí, ničeho zvláštního se v okolních zemích nepřihodí, ministerské mluvky nám poskytnou zaručené informace;  ve světě bohatství i bídy, míru a válek, věroučných pokání, zavirované hlouposti, páchlé dutosti, hladu i sytosti – musíš se přidat ke karavaně, která tě převede přes duchovní pouště do Růžové země. Tam příroda slouží bytostem bez odporu, bydlení úžasné, krásno a zase krásno – sen Hurvínka o životě vezdejším naplněn. Nenarazíš na obchodní řetězce usilující vyluxovat ti peněženku za jedovaté potraviny… nezažiješ násilí, podlost, ničemnost, rozpínavost, závist, hrubost; v tomto ráji se nebudeš stydět zpívat píseň - svět patří nám! Odlož stud, začneš prosperovat.

0
Vytisknout
1924

Diskuse

Obsah vydání | 5. 9. 2018