Kdy se bude o americkém intervencionalismu hovořit v téže míře jako o ruských imperiálních ambicích?

22. 8. 2017 / Daniel Veselý

Včerejší Události, komentáře hodnotily destruktivní odkaz srpnové invaze Varšavského paktu, od níž letos uplynulo 49 let. Podle očekávání se diskuse stočila na ruské imperiální ambice, jejich výrazně negativní povahu a neradostný výhled do budoucna v tomto ohledu. Pokud ale hodnotíme mocenské touhy či přímo zvůli významných států a velmocí, je vždy nutno vzít do úvahy historický a geopolitický kontext, jinak bude mít Kreml úsilí o přepisování historie o poznání snazší.   

  

Vzhledem k naší historické zkušenosti a geografické poloze se dá celkem pochopit, proč se veřejnoprávní sdělovací prostředky do mikroskopických detailů zaobírají imperiálními dobrodružstvími Sovětského svazu a posléze Ruské federace - ačkoli některé události bývají líčeny zkresleně. Mediální mainstream neustále zdůrazňuje, že Česká republika je součástí západního civilizačního okruhu. Můžeme debatovat o tom, zda tomu tak ve skutečnosti je, či nikoliv. Pokud ale tuto tezi akceptujeme, musíme také přijmout zodpovědnost, jež z ní vyplývá. To znamená, že je nutno poctivě informovat o negativech souvisejících s intervencionalismem západního společenství v čele se Spojenými státy.

Třebaže i západní sdělovací prostředky mají v tomto ohledu nezanedbatelný deficit, produkce tuzemských médií středního proudu jako by navěky zamrzla ve studenoválečnických předsudcích. Přitom v západních akademických kruzích probíhá živá debata o skutečné povaze studené války, dochází k revizi některých konfliktů té doby, aniž by analytické hodnocení kontaminovala černobílá studenoválečnická optika.         

Politický geograf Martin Riegl v Událostech, komentářích uvedl, že Sovětský svaz a posléze Ruská federace počínaje rokem 1939 napadly asi deset svých sousedů. Informuje snad veřejnoprávní televize kupříkladu o tom, že Spojené státy mezi lety 1898 až 1994 provedly v Latinské Americe celkem 41 intervencí (17 přímých a 24 nepřímých), tedy intervenovaly každých 28 měsíců, aby svrhly nepohodlnou vládu? Hovoří se snad o destrukci způsobené invazí americké armády do Dominikánské republiky v roce 1965, která co do počtu obětí může směle konkurovat vpádu Sovětského svazu do Maďarska v roce 1956?  Připomíná Česká televize tisíce obětí invaze do Panamy v prosinci 1989, kde americké letouny hlava nehlava bombardovaly chudinskou čtvrť El Chorrilo? Nikoliv. A tento informační deficit s sebou nese neopomenutelná rizika. 

Zatímco SSSR a později Rusko intervenovaly téměř výlučně v blízkém zahraničí, USA se neomezovaly pouze na svůj „zadní dvorek“ v Latinské Americe, ale prováděly invaze po celém světě. Mnozí namítají, že se Spojené státy pouze snažily neutralizovat vývoz zhoubné komunistické ideologie, nicméně některé ze studenoválečnických mýtů již byly vyvráceny renomovanými historiky, kupříkladu absence sovětské hrozby v řecké občanské válce nebo v angolském konfliktu. Jestliže hovoříme o nutnosti potlačovat totalitní ideologii v různých koutech planety, lze tak činit prostřednictvím ničivých invazí, zabíjením milionů lidských bytostí a podporou brutálních diktátorů? Příkladů je samozřejmě více a je pouze na nás, zda budeme schopni konfrontovat naše ideologické předsudky s nemilosrdnými fakty. 

Česká televize by tedy o těchto skutečnostech měla informovat se stejnou vervou, s jakou referuje o zločinech Sovětského svazu a imperiálních ambicích současného Ruska. Sledujeme totiž, jak hlad po vyvážených informacích vytváří obrovské vakuum, z čehož těží konspirátorské a manipulativní weby a koneckonců i samotný Kreml, jehož úsilí o přepisování dějin nachází nejednoho příznivce.      

   
1
Vytisknout
4621

Diskuse

Obsah vydání | 29. 8. 2017