(Vědecky se to jmenuje "efekt primingu" a za jeho prokázání se udělovala nobelovka). A nejenže tak uvažujeme, ale ovlivňuje to i naše chování. Je-li dobrá současnost, vidíme dobře i budoucnost a podle toho se chováme. Více nakupujeme, více utrácíme. Protože více utrácíme, firmy více prodávají a začnou ještě více vyrábět, zdražovat, nabírat lidi, zvyšovat mzdy, spirála stoupá, budoucnost nikdy nevypadala zářivěji.

Podívejte se ještě jednou na ten graf. Kdy byla důvěra v ekonomiku (tj. v budoucnost!) na lokálním maximu? Těsně před vypuknutím ekonomické krize. A předtím? Těsně před vypuknutím krize. A předtím?

Málo nás zajímají varovná znamení, když jsme spokojení. Nemovitostní a hypotéční trh (bezprostřední spouštěč minulé krize) je na maximech a jednoznačně přehřátý. Už opět, tak jako v minulosti, se staví jen aby se stavělo - s vírou, že když něco postavím za sto, tak to hned bude mít hodnotu sto dvacet a dále stoupat. Už se opět ve velkém "sekuritizuje", přebalují a balíčkují se cenné papíry pochybné kvality a dále se prodávají. Fabriky na auta jedou na plné obrátky, tak jako před krizí: pak se náhle s překvapením "zjistilo", že lidé už auta mají a nepotřebují je vyměňovat za nová, že jim ještě v pohodě slouží. Peníze jsou opět superlevné, takže kdo může, tak se zadlužuje: státy, města, obce, občané, firmy. (Od roku 2005 se velikost globálního veřejného dluhu zdvojnásobila, v EU je nyní na 90% HDP, před krizí v r. 2008 byla na 65%). Banky dosahují vysokých zisků (momentální spokojenost!), ale rizikových úvěrů se vůbec nezbavily. Akciové indexy jsou na maximech, ale výkonnost firem tomu neodpovídá. Čína - dosti pravděpobný spouštěč krize - představuje totálně přefouknutý ekonomický balón, s kumulovaným dluhem na 250% HDP (!!) a s žádnou snahou o měkké přistání.

Jsme-li na maximu spokojenosti, znamená to, že krize vypukne hned po prázdninách? To vůbec ne: může to být kdykoli v nadcházejících měsících nebo letech, žádný termín není více pravděpodobný než jiný. Ale v tom to je skryto: není vlastně žádný důvod mít nyní vysokou "důvěru v ekonomiku", tedy důvěru v budoucnost.

Podívejte se ještě jednou na graf. Kdy byla důvěra (v budoucnost!) nejnižší? V polovině roku 2012. Přitom právě v této době měla být nejvyšší: z úderů krize se svět už slušně vzpamatoval, trhy "vyhládly", naplnila se poptávka. Cykličnost ekonomiky zde je od úsvitu civilizace, a fakticky největší šance na lepší budoucnost je v dolní úvrati krize a největší šance na zhoršení je v úvrati horní. Přesto - kolektivní chyba úsudku - jsou lidé názoru zcela opačného.

Radu na závěr už přede mnou řekli jiní: "Expect the best, plan for the worst, and prepare to be surprised."