Lidové vozidlo (Volkswagen)

28. 8. 2017 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 4 minuty



Už dávno tomu. Bylo tu kdysi auto pro lid broučí, které dokonce dostálo svého názvu. Zbyl jenom název. Možná by se pan Ferdinand Porsche divil nebo by spíš byl smutný. Jeho snem byla autíčka lidová a lidové mini sporťáky. Jak snobsky to po letech dopadlo, víme všichni.

Dnes autíčkem lidovým není dokonce ve své zemi ani škodovka coby levnější dcerka VW. Nejmenší miniauto od ní stojí cca dvacetinásobek tuzemské minimální mzdy. To by mohlo vypadat jako ne až tak strašné číslo, je třeba si ale uvědomit kolik peněz může dát měsíčně stranou někdo, kdo pobírá minimální mzdu. Tisícovku? S bídou! LIDOVÉ AUTO má být přece určeno v (naší pokročilé) EU primárně pro člověka s nízkou mzdou / mega-auto pak pro člověka s tou maximální – nebo ne?


Ale není to samozřejmě problém jenom VW. Většina automobilek kašle na plebs s odkazem – kup si ojetinu. To tedy znamená pro méněcenného člověka ojetinu a pro vícecenného (rozuměj člověka kvalitnějšího) nový vůz? Nemělo by to být spíše tak, že v celé škále stovek nových vozů a modelů bude několik aut od různých automobilek skutečně CENOU LIDOVÝCH? Je přece mnoho lidí, kteří nepotřebují nic jiného než se včas přemísťovat mezi nepříliš vzdálenými body A a B a bohužel nemohou využívat pravidelně hromadnou dopravu.

Když vyrazíte do prodejny aut s dotazem, jaké nejlevnější auto si u vás mohu koupit (a to je napříč značkami) napřed budete adresátem mnoha výsměšných pohledů. Následně vás budou přesvědčovat, že nikoli nejlevnější auto je pro vás dost dobré, ale že vám za akční cenu nabídnou nějaké jiné (podstatně dražší auto), které ale bude značně levnější, než bylo kdykoli jindy před tím a bude kdykoli jindy potom. Jinými slovy jdete shánět auto za sto tisíc korun a nutí vám to, co stálo dříve tři sta třeba za dvě stě čtyřicet devět tisíc devět set a sadu gum k tomu. Kdyby to nebylo tak smutné – bylo by to k smíchu. Jako by prodejci aut (coby prodloužené ruce automobilek) netušili, že NÁŠ ZÁKAZNÍK = NÁŠ PÁN. Jakoby tu automobilky v roce 2017 byly pouze pro lidi, kteří nemusejí počítat každou korunu a prostě jen šáhnou do kešeně a zacálují skoro jakýkoli obnos.

Asi to vypadá, že tu brečím jen tak bez závěru nad kaluží čehosi, ale není to tak!

Přece jen se vkrádá optimismus. Jednak ropáci, v čele s některými nadnárodními automobilkami, utrpěli ztrátu tuny kytiček v podobě diskreditace naftových motorů dieselgatovským podvodným čarováním a zároveň konečně po 182 letech (elektromobil byl vynalezen v roce 1835!) zřejmě začíná nezvratný rozvoj elektromobility. Začíná éra aut, kdy ta nejjednodušší budou složitá asi jako elektrická vrtačka. Zátah motoru od nízkých otáček. Minimum dílů, které se mohou rozbít (řádově menší mechanická složitost). To musí brzy přinést nízkou cenu takových aut - až pojedou z linek ve velkých sériích. A hlavně – pro efektivní využívání obnovitelných zdrojů energie a šetření těch fosilních je třeba najít možnost masivní akumulace – vyrobte a prodejte elektromobily a máte ji - jako stát bez vlastních investic do akumulačních elektráren. Při využití tzv. inteligentních sítí dokonce s možností obousměrné energie. Jediné, co je třeba dotáhnout je rychlý vývoj a velkosériová (tj. levná) výroba baterií. Do té doby by měly státy prodej elektromobilů svým občanům přiměřeně dotovat tak, aby přispěly k rychlému rozjezdu elektromobility, tedy ke zlevňování…

Proto skončím s nadějí, že po některých současných nadutých a arogantních automobilkách možná časem neštěkne ani pes, protože obyčejná malá levná elektroauta bude moci vyrábět téměř kdokoli (ekvivalentem jsou dnes elektrokola a elektroskútry) a tvořit tak zdravou cenovou konkurenci ropákům. Skoro se mi chce říci ono neslušné, že na každé vyžrané prasátko se někde vaří voda.

0
Vytisknout
11449

Diskuse

Obsah vydání | 30. 8. 2017