Sine ira et studio

30. 8. 2017 / Jan Čulík

čas čtení 6 minut
 
Musím, ač nerad, polemizovat s článkem Václava Hořejšího. Je totiž, myslím, založen na nedorozumění. Jeho článek je politický. Jako člověk levostředového zaměření pan profesor Hořejší argumentuje - a má k tomu jistě plné právo - že bychom měli přestat být posedlí černou propagandou týkající se minulosti a věnovat se řešení současných problémů, jichž je tolik.


V tom má profesor Hořejší jistě pravdu a pravdu má i v tom, když poukazuje na skutečnost, že čtyřicet let komunistického režimu nebyla jedna černá díra absolutního útlaku a že například v šedesátých letech se do určité míry mnoha lidem možná žilo v Československu lépe než dnes.

(MImochodem, stejnou chybu dělá Karel Dolejší, zase z opačného úhlu pohledu.)

Jenže o toto v kontroverzi ohledně výroků historičky Muriel Blaivové nejde. Nejde ani o morální, ani o politické rozhořčení, ale o právo zkoumat neúplatně a nezávisle fakta a smět o tom svobodně hovořit. 

Při vědecké práci ale záleží na FAKTECH a na ANALÝZE. Něčí rozhořčení, že nové zjištění narušuje dosavadní předsudky, je komické.

Dolejšího argumentace, že v "jiných" středoevropských zemích by se přesvědčení o existenci totality vůbec zpochybňovat nesmělo, je výmluvným výrokem o politováhodně ideologické úrovni veřejného diskursu v těchto zemích, ještě horšího než v ČR. 



Nejde o politiku. Jde o právo bezúplatně zkoumat dobové dokumenty a poukazovat na nové věci, které z nich vycházejí najevo. Podstatou VĚDECKÉ práce, která musí být základem všeho, nejen v technických, ale i v humanitních vědách, je kriticky zkoumat každý předpoklad a přehodnocovat ho, nalezneme-li nová fakta.

Pan Hořejší píše, že začátek padesátých let v Československu, to byla totalita.

Jak to ví?

V letech 1948-1953 existoval v Československu vražedný, zločinecký režim. Avšak i Hannah Arendtová poukázala ve svých textech na to, že její teoretický, akademický pojem totalitarismu, je pravděpodobně pro reálnou historickou situaci neuplatnitelný.

Pan Hořejší nemůže jen tak označit dobu 1948-1953 v Československu za totalitní. Musel by vzít definici Hannah Arendtové a zkoumat, jestli odpovídá realitě. Pravděpodobně by zjistil, že ne, že skutečnost byla složitější.

Samozřejmě, že stalinský režim systematicky ničil a utlačoval vybrané vrstvy obyvatelstva. Byl to zločinecký režim, to je jasně prokázáno.

Nechápu ale, proč vyvolává v některých kruzích v dnešní ČR ideologickou zuřivost, když někdo objevil, že i stalinský režim bedlivě sledoval nálady obyvatelstva a docházelo k interakci mezi občany a státem. Důkazem je, mimo jiné, že v roce 1956 nedošlo v Československu k žádným demonstracím, ani pokusu o revoluci,  protože na rozdíl od Polska či Maďarska lidi nebyli tak ožebračení a neměli hlad. Mimochodem, myslím zajímavě o tom hovoříme s Muriel Blaive v Rozhovoru Britských listů, který zveřejníme v pátek.

Co je tak překvapivého na tom, že i stalinský režim pečlivě studoval dopisy posluchačů do rozhlasu a zařizoval se podle toho, co lidi psali.

František Řezáč napsal:

Zjišťování názorů obyvatelstva, dlouhá tradice
 
To je neuvěřitelné, jak může někdo o tomto pochybovat. To dělala už metternichovská tajná policie. Goethe se kamarádil s chebským policejním ředitelem Grünerem a policie ho sledovala. Přicházel z relativně svobodného knížectví s ústavou a to bylo nebezpečné. Možná Grünerovi pomáhal s berichty do Vídně (viz Václav Havel Audience). A ten ubožák František První je opravdu čet...

Strážmistr Flanderka měl v Putimi důvěrníka Pepka Vyskoč a vymýšlel si berichty o náladě obyvatelstva, které posílal do Písku.

Heydrichův Sicherheitsdienst je další příklad. StB převzala po válce řadu jeho agentů.

Konfidenti byli v každém větším baráku.

Estébáci věděli - podle nálad obyvatelstva - dávno před listopadem 1989, že je režim v p. A podle toho se zařizovali. Při posledních výsleších se zajímali hlavně o to, co s nima uděláme, až se to po.

Mohu posloužit jedním zcela konkrétním příkladem. Můj děda - bývalý železničář - mě vodil jako vnoučka na nádraží v Plzni a Chebu, kde rozmlouval s bývalými kolegy. Mě měl jako maskování.

Takže věděl, když se režim chystal sebrat železničářům režijní jízdné, že půjdou - v polovině padesátých let! - do stávky. Dověděli se to a Tonda Zápo to zastavil. Takže má zjišťování názorů a nálad obyvatelstva v Čechách a na Moravě dlouhou tradici. Zajímavé by bylo zjistit, jak je tomu v současnosti...


Dneska jsme s postgraduální studentkou Beatrice Michalovskou v Glasgow debatovali nad denními zprávami československé StB z podzimu 1989, které se týkaly vlny východoněmeckých uprchlíků v Praze, která předcházela pádu komunismu.

Poukazovali jsme na to, že na rozdíl od propagandistického a ideologického stylu tehdejšího komunistického tisku, Rudého práva, které líčilo východoněmecké uprchlíky jako zrádce a vlnu uprchlíků přicházejících do Československa interpretovalo jako spiknutí západních revanšistů - toto ovšem byla manipulativní propaganda, určená veřejnosti - tajné zprávy od StB, určené pěti šesti vedoucím činitelů prezidia komunistické strany byly naprosto věcné a střízlivé - uváděly jen věcná fakta. Paradoxně byly skoro úplně stejné jako  situační zprávy, které v tu dobu vydávala anglicky Svobodná Evropa.

Otázkou je, co s těmi věcnými informacemi od StB neschopní starci ve vedení KSČ dokázali udělat. Nic.

Mezi těmi zprávami StB jsou občas drobné psychologické portréty jednotlivých českých či německých osobností. Zajímavé je, že na jednom místě zpráva hovoří o Jaroslavu Hutkovi, jako o údajně zapšklém písničkáři, kteří žárlí na Karla Kryla, "protože se Hutka prostě nikdy nemůže vyrovnat obrovskému talentu, jakým je Karel Kryl".

Skutečnost, že tajná zpráva Stb charakterizovala Karla Kryla, zpěváka, který byl v Československu už dvacet let neosobou, jako "obrovský talent", je přece zajímavá, ne?

Ale to bychom se nedozvěděli, kdybychom se přidržovali ideologických nálepek. Nestačí jen říkat, co údajně nějak je, ale zkoumat, zda tomu tak opravdu je.
                                                                                                 

 

0
Vytisknout
12033

Diskuse

Obsah vydání | 4. 9. 2017