Řízení chaosu: Jak Rusko vede svou politickou válku v Evropě

4. 9. 2017


Rusko provádí "aktivní opatření" v Evropě ve snaze destabilizovat a zmást vlády a společnosti, píše Mark Galeotti. Avšak tyto akce jsou často oportunistické a jsou ovlivňovány místními podmínkami. Neexistuje žádná široká strategie, kromě snah oslabit EU a NATO a vytvořit pro Rusko příznivější prostředí.

Rusko pracuje prostřednictvím nejrůznějších aktérů, od činitelů až po sdělovací prostředky, přes vojenské hrozby až po podnikatelský lobbing  a užívání špionů. To, jak pracuje, je ovlivňováno korelací mezi silou státních institucí v jednotlivých zemích a jejich zranitelností ruskému vlivu.

Dochází nicméně k úsilí koordinovat tyto akce na všech platformách. Velení je v prezidentském úřadu, což je asi nejdůležitější orgán v ruském státě, zbaveném většiny institucí.




Evropa se proti ruským akcím musí bránit především napravováním demokratického deficitu v určitých částech svého kontinentu.


Rusko považuje aktivní opatření - podporu populistických stran, dezinformace a špionážní aktivity, až po pokus o puč v Černé Hoře - za klíčovou součást svého úsilí ovlivňovat Evropu. Rusko je zejména aktivní při používání tajných a netradičních prostředků, od výzvědných operací až po vojenský nátlak a organizovaný zločin.

Moskva často záměrně podporuje soupeřící extrémy, ve snaze šířit chaos a konflikty. V Řecku a v Itálii podporuje jak strany extremní pravice, tak strany extremní levice. Snaží se podporovat i antikapitalistická a liberální protestní hnutí, jako je Occupy, a zároveň podporuje i politické konzervativce.

Za Vladimíra Putina nevznikl totalitní stát, ale "mobilizační stát". Ruská vláda je ochotna, do určité míry, přijmout existenci občanské společnosti, svobodný tisk, nezávislou hospodářskou činnost a dokonce i určitý politický pluralismus. Avšak protože je přesvědčena, že je uprostřed politické války proti Západu a čelí ze Západu existenční kulturní a politické hrozbě, vyhrazuje si právo převzít moc nad jakýmkoliv jednotlivcem či organizací, které potřebuje. V důsledku toho se na jeho akcích proti Západu podílí široká škála hráčů.

Hlavními činiteli jsou ministerstvo zahraničí, armáda a tajné služby, ale i podniky a lobbistické podnikatelské struktury. Důležitou roli hraje moskevský patriarchát ruské pravoslavné církve.

Nástroje měkké moci a kulturní diplomacie jsou v Rusku relativně nerozvinuté - schopnost ovlivňovat svět, který by měl vůči Rusku sympatie,  pozitivními příklady, je relativně malá.

Slovensko, Bulharsko a Řecko jsou podle Galeottiho vážně ohroženy ruskou infiltrací. Středně ohroženy jsou Česká republika, Itálie, Litva, Lotyšska, Maďarsko, Černá Hora a Rumunsko.   Z těchto zemí Galeotti hodnotí sílu státních institucí na Slovensku, v ČR, v Itálii, v Litvě a v Lotyšsku, jako "střední", v Bulharsku, v Řecku, v Maďarsku, v Černé Hoře a v Rumunsku jako "nízkou".

Na Slovensku se Moskva na jedné straně snaží budovat mosty s premiérem Robertem Ficem, který má vazby na Rusko, zároveň ale, protože Fico nyní usiluje o těsnější vztahy s Bruselem, Moskva na Slovensku kultivuje vazby na extremní pravici a zneužívá morální paniky ohledně uprchlíků. Snaží se tam budovat mediální aliance, které by dovolily ruskému zpravodajství a ruským dezinformacím efektivněji pronikat do informační sféry. V důsledku toho rostou na Slovensku euroskeptické, protiamerické a proruské postoje.

V evropských zemích, kde jsou státní instituce silné, usiluje Moskva o jejich narušení a o vytváření interních konfliktů. Například se Moskva snaží vyvolávat ve Švédsku dojem, že Západ je pokrytecký, nepřátelský a je v krizi. Když se ruští hackeři zmocnili francouzského televizního kanálu TV5, vysílali džihadistické zpravodajství údajně od Islámského státu, aby posílili ve Francii nacionalistickou pravici.

Zatímco česká vláda zůstává pevným stoupencem NATO a režimu sankcí, moskevská propaganda nadšeně opakuje po celé Evropě otevřenou kritiku NATO a Evropské unie od prezidenta Zemana.

Země, které jsou vůči Rusku otevřeně nepřátelské, jako Estonsko a Polsko, Rusko démonizuje.

Kompletní text v angličtině ZDE







1
Vytisknout
5027

Diskuse

Obsah vydání | 5. 9. 2017