Trump, Brexit a Babiš: Možná, že v dnešní politice už nejde o činy, ale jen o mediální cirkus

31. 8. 2017

čas čtení 5 minut
Donald Trump se tento týden na tiskové konferenci v Bílém domě přiznal, že zveřejnil informaci o tom, že kontroverzně omilostnil arizonského šerifa Joea Arpaio, který rasově diskriminoval Hispánce, záměrně minulý pátek večer, kdy začaly povodně v Houstonu, "protože věděl, že proto bude mít televize daleko větší sledovanost než normálně."

Jinými slovy, bylo vedlejší, že v Houstonu lidé trpí obrovskými povodněmi, důležité bylo jen to, že to Trumpovi vytvořilo další příležitost k novému mediálnímu zviditelnění se. Čímž se pak neváhal chlubit, píše John Harris.

Trumpova vláda je charakterizována především rétorikou a symbolismem, nikoliv konkrétními pracovními výsledky. Většina Trumpových politických rozhodnutí je  záměrně volena tak, aby naštvala liberální establishment.


Je možné, že právě to, že se Trump soustřeďuje jen na vytváření mediálního cirkusu a na nic jiného, bude zdrojem jeho politického úspěchu.

Po čtyřiceti letech neoliberalismu už většina lidí neočekává, že by vláda čehokoliv dosáhla. V tomto kontextu, i americký prezident, který nedokáže realizovat během svého funkčního období nic, prezident, který neustále provokuje liberální establishment a oslovuje předsudky voličů, kteří ho podporují, prezident, který neustále vystupuje v politických show, má bezpochyby mediální atraktivitu a jeho druhé volební období může být daleko realističtější vyhlídkou, než si mnozí myslí.

V městě Grand Junction ve státě Colorado, kde pro Trumpa hlasovalo 65 procent voličů, považovali občané Trumpovy provokace před prezidentskými volbami za důkaz jeho bojovnosti, jejímž prostřednictvím dosáhne imaginární obrody USA a jejich ekonomiky. Nyní už těm voličům v tom městě stačí jen Trumpův mediální cirkus.

"Poměry se změnily. Trumpovy záporné vlastnosti, které byly kdysi charakterizovány jako nástroj pro určitý účel, získaly nyní hodnotu samostatně," píše Peter Hessler. "Nešlo totiž nutně o to, aby Trump něčeho konkrétního dosáhl. Šlo o to, aby se pomstil médiím a dalším nepřátelům. Liberálové si mysleli, že až se ukáže, že Trump v prezidentském úřadě nedělá nic konkrétního a že jeho postoje poškozují lidi, kteří pro něho hlasovali, prezident u voličů propadne. Avšak nyní skutečnost, že se Trumpovi nepodařilo prosadit žádný zákon, způsobuje u jeho stoupenců, že ho podporují ještě intenzivněji."

Jak to dokázali Blair a Berlusconi - a  Miloš Zeman v České republice (poznamenává redakce BL) - většina politiky je už dlouho především cirkus a provokace - je důležité odvést pozornost veřejnosti od nepříjemné skutečnosti.

Nyní zkušenost s Trumpem ukazuje, že vznikla nová, surreálná éra, s dvěma klíčovými charakteristikami. Zaprvé, jak dokázalo mnoho důvěryhodných akademických studií, voličům vůbec  nevadí, že jim Trump lže. (Většině Čechů taky vůbec nevadí, že jim lže Zeman.) Zadruhé, Trump dokazuje, že i když se v minulosti kritizovalo podvádění a lhaní v politice, nyní je prolhaný celý vládní systém, protože neudržitelný model amerického kapitalismu se rozkládá, ale je nutno to zatušovávat.

Jak dokazuje i nynější absurdní česká aféra s šéfem KDU-ČSL Bělohlávkem o tom, zda psi umírají či chcípají, náš veřejný diskurs je dnes především založen na konfrontaci, na kultu osobnosti a na vysoké hladině dopaminu. A jestliže jsou všechno jen hry, nikdo se už nestará o chléb.

V Británii voliči obdobným způsobem hlasovali pro brexit nikoliv jako pro konkrétní množinu  strategických výsledků určité politiky, ale hlasovali pro nakažlivou emoci, plnou přesvědčení, že tím vyjadřují vzdor prohnilému establishmentu. A přestože se ukázalo, že se probrexitová kampaň skládala z neuvěřitelných lží, je pozoruhodné, že veřejnost proti tomu vůbec neprotestuje. Theresa Mayová a její spojenci před červnovými všeobecnými volbami v Británii neměli vůbec nic co říct voličům o ekonomice či o společnosti. Namísto toho vedli předvolební kampaň na základě myšlenky, že "ukážeme Němcům a Francouzům, kdo je tady pánem", a šířili nenávist vůči liberální levicové politice tak, jako to dělá bulvární list Daily Mail. Tato bezpodstatná předvolební kampaň konzervativců získala největší podíl voličských hlasů pro Konzervativní stranu od roku 1982.

To, co je symbolické, je dnes daleko důležitější, než to, co je praktické. Tak se lidi hádají o tom, zda by měli odstraňovat sochy, namísto toho, aby řešili problémy společenské nerovnosti, stárnutí, automatizace...

Sociální sítě likvidují vazbu mezi každodenní zkušeností a politickou argumentací do té míry, že se politická debata odehrává ve vlastním uzavřeném vesmíru, formou stále hysteričtějšího druhu zábavy.

Trump není jediným politikem, který drze opustil realitu. Co když se však už realita rozplynula a není žádný způsob, jak ji dostat zpátky?

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
8260

Diskuse

Obsah vydání | 5. 9. 2017