Je poslední severokorejský raketový test aktem iracionální zvůle, jak by se mohlo na první pohled zdát?

29. 8. 2017 / Daniel Veselý

Severní Korea podle expertů vystřelila nový typ balistické rakety středního doletu Hwasong-12, která přeletěla Japonsko a dopadla do Tichého oceánu. České sdělovací prostředky o této události informují politováníhodným, leč tradičním způsobem: Pchjongjang iracionálním způsobem testuje trpělivost mezinárodního společenství v čele se Spojenými státy a krize kvůli trestuhodnému hazardérství Kim Čong-una nabývá děsivých kontur reálného jaderného konfliktu. Motivy tohoto zdánlivě rozumem nepochopitelného jednání bývají zmíněny jen letmo či jsou rovnou opomenuty. Severokorejské raketové testy se tak stávají testem gramotnosti (nejen) tuzemských sdělovacích prostředků.    

Když sledujeme zpravodajství českých médií týkající se severokorejského jaderného programu, můžeme snadno nabýt dojmu, že čelíme patologickému sebevražednému režimu, který si doslova a do písmene zahrává s osudem světa. Přestože snad nikdo nepochybuje o zločinné podstatě severokorejské diktatury, zdá se, jako by se tento fakt promítal do jejího veškerého konání. Takto ovšem uvažovat nelze, neboť představitelé každého totalitního systému dělají vše proto, aby se udrželi u moci. 

Přitom motivy severokorejského vzdoru proti vůli mezinárodního společenství jsou křišťálově jasné. Režim v Pchjongjangu používá dostupné prostředky k tomu, aby zabránil své vlastní zkáze – jakkoli se toto konání jeví kontraproduktivní a hazardérské.   

Spojené státy společně s Jižní Koreou navzdory sílícímu napětí na Korejském poloostrově v těchto dnech provádějí pravidelné vojenské manévry, jichž se účastní 17 500 amerických a 50 000 jihokorejských vojáků. Pchjongjang s požehnáním Pekingu dlouhodobě trvá na ukončení těchto válečných her a na oplátku slibuje, že zmrazí svůj jaderný program. Není divu, že KLDR vnímá rozsáhlé vojenské cvičení svých úhlavních nepřátel s krajní nelibostí, když probíhá nedaleko demilitarizované zóny a zahrnuje raketovou palbu, nasazení útočných a stíhacích letounů, střelbu z tanků a počítačovou simulaci „preventivní obrany“ proti případnému útoku Severní Koreje. V těchto dnech navíc na ostrově Hokkaidó vrcholí společné vojenské cvičení americké a japonské armády, kterého se účastní 3 500 vojáků a jež zahrnuje manévry tanků a dělostřeleckou palbu. V tomto světle se aktuální test balistické rakety středního doletu Hwasong-12 nejeví jako iracionální akt, nehledě na náš morální soud.    

Spojené státy však nabídku KLDR odmítají, neboť vojenské manévry, které provádějí desítky let, považují za legitimní obranu, jak 21. srpna informoval list The New York Times. A tento fakt je klíčem k porozumění podstaty severokorejských raketových testů. České sdělovací prostředky však výhradně akcentují neústupnost severokorejského režimu, aniž by s toutéž vehemencí informovaly o sveřepé neochotě Bílého domu přistoupit na diplomacii, která je vždy účinnější než harašení zbraněmi. Není totiž žádným velkým tajemstvím, že návrh Pchjongjangu smetl ze stolu jak prezident Barack Obama, tak stávající šéf Bílého domu. Můžeme se samozřejmě dohadovat, zda je tato nabídka upřímná či nikoliv, leč diplomatická jednání jsou vždy zdlouhavý proces, plný nečekaných nástrah.     

Jestliže se zastánci tvrdého nekompromisního postoje vůči Pchjongjangu domnívají, že manifestace vojenské síly napjatou situaci na Korejském poloostrově uklidní, fatálně se mýlí. Tato strategie totiž neustále selhává a čím úporněji je prosazována, tím větší je riziko možného jaderného konfliktu. Spojeným státům nakonec nezbude jiná možnost, než ukončit pravidelné vojenské manévry v regionu a přistoupit na nabídku Pchjongjangu a Pekingu, a to i přesto, že jejich úmysly nemusejí být sněhobíle čisté.     

0
Vytisknout
4502

Diskuse

Obsah vydání | 31. 8. 2017