Zatímco americký vliv slábne, Turecko usiluje o alianci s Íránem

28. 8. 2017

Po rozhovorech tureckých a íránských velitelů na nejvyšší úrovni turecký prezident oznámil novou "alianci" proti Kurdům, napsal Suraj Sharma.

Poté co se sešli generálové Hulusi Akar a Mohammad Hossein Bagheri, turecký prezident Erdogan naznačil, že nastal čas pro vojenskou spolupráci.

Šlo o další rychlý obrat ve hře velkých hráčů na Blízkém východě, který může mít na region ohromný dopad.

Takže proč k němu došlo teď a jak daleko může aliance zajít?

Huseyin Bagci, profesor mezinárodních vztahů na Blízkovýchodní technické univerzitě v Ankaře, tvrdí, že základem dohody je potřeba čelit "kurdské hrozbě" v celém regionu.

Hakki Uygur, zástupce ředitele think-tanku IRAM, hovoří o rostoucí synergii mezi zahraničními politikami obou zemí. "To co teď existuje je velmi krátkodobá a velmi specifická aliance v boji s PKK, YPG a do určité míry otázka referenda v severním Iráku," tvrdí Uygur. "Potenciál pro rozšíření této aliance je však silný, když vezmete v úvahu regionální vývoj, včetně krize v Perském zálivu."

Ankara je znepokojena vývojem v severní Sýrii a zisky kurdských milic YPG, a zejména možností vytvoření koridoru podél turecké hranice propojujícího kantony pod kontrolou tohoto uskupení.

Turecko považuje YPG za pobočku PKK, se kterou bojuje více než 30 let a která je na seznamu teroristických organizací také v USA a EU.

Obavy dosáhly takového stupně, že Ibrahim Karagul, o němž je známo, že přináší názory prezidentského paláce, napsal v provládním listě Yeni Safak, že Ankara by měla zvážit tlustou čáru za minulostí a spolupracovat s vládou Bašára Asada, aby se zbavila kurdské hrozby.

Probíhající americká podpora YPG vedla k tomu, že Ankara pochybuje o ceně spojenectví s Washingtonem a členství v NATO.

Turecko také zaznamenalo určitý úspěch v Sýrii prostřednictvím spolupráce s Rusy a Íránci.

Ze všech kurdských frakcí je pro Ankaru nejpřijatelnější irácká Demokratická strana Kurdistánu. Rozsáhlé obchodní vztahy a islámsky konzervativní charakter režimu znamenají, že napětí je relativně nízké navzdory oznámenému referendu o nezávislosti. Nicméně Turecko možnost vzniku nezávislého kurdského státu nijak netěší, protože se obává dopadu na vlastní kurdské obyvatelstvo.

Pro Írán Barzáního strana v Iráku představuje větší hrozbu. Barzáního otec Mustafa vedl ozbrojené síly kurdské Mahabadské republiky v roce 1946 na dnešním íránském území.

Erdogan prohlásil 21. srpna, že Teherán a Ankara diskutovaly o společných vojenských operacích v severním Iráku a podél vlastní hranice proti PKK a její íránské pobočce PJAK.

To by znamenalo výchozí bod pro intenzívnější budoucí vojenskou spolupráci.

USA sotva potěší, že Turecko s druhou nejsilnější armádou v NATO spolupracuje s režimem, který pokládají za nepřátelský.

Ankaru netěší rostoucí vliv Íránu v Iráku zajišťovaný vazbami na šíitské obyvatelstvo a milice. Barzáního kurdská regionální vláda je naproti tomu sunnitská. Znamená tedy jeden z mála způsobů, jak by si Turecko mohlo v Iráku udržet vliv.

Pro Ankaru by bylo ideální, kdyby Teherán nebo Washington zabránily referendu. To by umožnilo udržet srdečné vztahy s Barzáním a vliv v Iráku.

Washington však stále drží v ruce trumf. Ukončení vojenské podpory pro YPG by vděčné Turecko plně vrátilo do amerického tábora, bez ohledu na další problémy.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
1817

Diskuse

Obsah vydání | 30. 8. 2017