Trumpův Afghánistán, aneb Bannon šilhá vlevo

23. 8. 2017 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
Susan Glasserová upozorňuje ZDE, že Američanům v Afghánistánu už dávno došly nápady. Ministr obrany Mattis přiznává, že USA válku nevyhrávají, zatímco experti pochybují, že by vůbec kdy vyhrát mohli. V takové situaci Donald Trump oznámil navýšení kontingentu o 4 000 vojáků.


Bez masivní spolupráce sousedního Pákistánu je afghánská válka, řečeno sportovní terminologií, v klinči. Na špatně přístupných kmenových územích při hranici si hnutí Talibán zřídilo bezpečné základny, z nichž plánuje, vede a zásobuje operace proti vládě v Kábulu. I v případě, že protitalibanská koalice dočasně vytlačí ozbrojence z většiny afghánského území, neznamená to konec bojů, natož pak války. Islamistické milice se stáhnou do Pákistánu, přeskupí, naverbují nové rekruty a začnou znova infiltrovat přes porézní hranici dlouhou stovky kilometrů. A příhraniční prostor zahrnující extremní horský terén je velice těžké uhlídat.

Zatím posledním významnějším nápadem byla "afghanizace" konfliktu: Kábulská vláda zřídila ozbrojené síly, nad nimiž nyní dohlíží výcviková mise NATO (významná část důstojníků však studuje v Indii). Tyto ozbrojené síly čítají téměř 200 000 vojáků vyzbrojených zhruba stovkou lehkých/zastaralých bojových a dopravních letounů, zhruba 200 dělostřeleckých systémů, 600 tanků, 1 000 + obrněných bojových vozidel různých typů a 8 000 + pancéřovaných automobilů Humvee. Navzdory snaze nakupovat starší a levnější vybavení dosahuje roční rozpočet afghánských ozbrojených sil téměř 12 miliard dolarů. Hrubý domácí produkt přitom činí přibližně 64 miliard dolarů (2016) a celkové vládní výdaje se v posledních letech pohybují kolem 12 % HDP (přibližně 7,7 miliardy dolarů). Je tedy zřejmé, že masivní afghánské ozbrojené síly jsou financovány jedině díky rozsáhlé zahraniční pomoci. V této pomoci se stále více angažuje Indie, která mj. slíbila nakoupit v Rusku většinu poptávané výzbroje.

Situace se s poklesem angažmá mění ve smyslu americké úlevy, zároveň se však zahraničněpoliticky dostala do slepé uličky. Pákistán nikdy nejevil velkou snahu pomoci s porážkou Talibánců v sousední zemi - a na vlastním území proti nim účinněji zasahoval, jen když situace hrozila destabilizovat samotnou vládu v Islámabádu. Čím větší vliv získává v Afghánistánu Indie, tím méně snahy lze očekávat od Pákistánců, kteří ji považují za arcinepřítele. A tak se těm, kdo by rádi viděli vojenské vyřešení války, cíl velmi vzdálil. A sílící indický vliv na vládu v Kábulu dokonce zřejmě znamená nižší pravděpodobnost, že bude nalezeno kompromisní řešení.

Spojené státy již rozhodně nejsou u kormidla událostí. Mají v Afghánistánu zhruba 7 000 vojáků a Trump (po zprávách, že kábulská vláda nabídla Američanům podíly v těžebním průmyslu) rozhodl o jejich posílení o další 4 000 vojáků. Takový krok může snad stabilizovat afghánské ozbrojené síly, ale válku dozajista nevyhraje. Pověsti o chystané privatizaci americké účasti zřejmě zůstanou pověstmi.

Z hlediska průběhu samotného konfliktu se nic významnějšího nestane. Spor o další postup v Afghánistánu nicméně posloužil jako katalyzátor při odstranění Steva Bannona z Trumpovy administrativy. Bannon vystupoval za ukončení amerického angažmá v konfliktu a po svém odchodu zřetelně usiluje o masivní propagandistické využití tohoto sporu. S ním sympatizující "alternativní" média jako Breitbart či InfoWars již začala strašit Američany návratem bushovského intervencionismu, který údajně zahrnuje nové války na korejském poloostrově nebo ve Venezuele (což lze opřít o Trumpovo blábolení na Twitteru). Na tom, že Pentagon rozhodně o žádné další války nestojí, přitom záleží dost málo, protože běžný Američan nemá žádnou představu o tom, co generálové (kteří oponovali většině intervencí, počínaje rokem 2003...) skutečně chtějí.

Zajímavým aspektem nového Bannonova propagandistického tažení je snaha mobilizovat do něj levičácká média, s nimiž se chce spojit proti slaměnému panákovi bushovského intervencionismu. Kalkuluje přitom s bezmeznou nenávistí levičáků vůči Pentagonu, která má překonat i zcela čerstvý spor ohledně rasistických bojůvek, jenž ultrapravici těžce politicky izoloval.

Je krajně nepravděpodobné, že se v USA podaří takovou propagandistickou alianci opravdu vytvořit. Převládlo vědomí, že je především třeba vytvořit širokou nenásilnou alianci proti krajní pravici, a i jinak dosti politicky natvrdlé ikony konečně chápou, že násilné levičácké bojůvky fakticky posilují rasisty ZDE.

Jak se pokusy o faktické antisystémové aliance politických extrémů budou vyvíjet za hranicemi USA, je ovšem docela jiná otázka.

0
Vytisknout
10882

Diskuse

Obsah vydání | 29. 8. 2017