Krize v Sýrii vstoupila do nové nebezpečné fáze

25. 8. 2017

Syrská krize nyní vstoupila do nové fáze, ve které měnící se priority vnějších aktérů vedou k vytvoření přechodných podmínek předcházejících politickému řešení, napsal Charles Lister. Od Saúdy vedené intervence v Jemenu v březnu 2015 a ruské intervence v Sýrii v září téhož roku se geopolitická dynamika vyvíjí způsobem, který podkopal postavení protiasadovské opozice.

O dva roky později je protiasadovská opozice slabší než kdykoliv předtím. Ať už z Washingtonu, Londýna, Paříže, Rijádu nebo Ankary slyší jakékoliv fráze, skutečností je, že žádná ze zmíněných vlád dnes neusiluje o Asadovo svržení, a dokonce ho ani nepovažují za možné.

Assad se nikdy necítil silnější. Jde však také o odraz únavy mezi takzvanými Přáteli Sýrie. A upřímně řečeno, jde i o odraz selhání opozice, která se nedokázala sjednotit, izolovat extrémisty nebo odstranit korupci a vzájemné boje.

Na americké straně nyní převládá snaha uzavřít dohodu s Moskvou a "přenechat syrský problém Rusům". Z hlediska Íránu již bylo v Sýrii dosaženo vítězství - a nikdo, ani Rusko, ho nedokáže Teheránu vzít. Z amerického hlediska má opozice přenechat režimu kontrolu nad veškerým územím kolem Damašku a Homsu, stejně jako v západní části governorátu Aleppo a v severozápadním Idlíbu. Opozice by tedy měla být omezena na jih země a governorát Idlíb. A Idlíb mnozí lidé ve Washingtonu považují za ztracenou věc, protože zde začali dominovat džihádisté.

Zde si Amerika a její spojenci počínají nebezpečně. Sledováním krátkodobých zájmů a potlačováním symptomů syrské krize ignorují dlouhodobé dopady a umožňují přetrvání příčin krize. Tím že se omezíme na boj s IS nikdy nevyřešíme to, co vedlo ke vzniku této organizace. Když bude Idlíb přenechán ruským kobercovým náletům, nikdy to nezničí al-Kájdu, ani to neoslabí její narativ. A oslabení opozice na jihu nepovede ke kapitulaci. Je také mimořádně naivní očekávat, že rusko-americká dohoda oslabí postavení Íránu v Sýrii, kde Teherán kontroluje již 160 000 zahraničních bojovníků a Rusko pouze 30 000 syrských vojáků.

Írán má na dosah svůj dlouhodobý cíl stát se hegemonem v Levantě. Hizballáh je mnohem silnější než před vypuknutím Arabského jara. Vznikají podmínky pro obnovu IS a al-Kájda přizpůsobuje svou strategii nestabilitě, která na Blízkém východě dlouhodobě přetrvá. Mezinárodní společenství pomalu rezignuje ve prospěch těch, kdo zajistí více represí, násilí, krve a nestability v Sýrii. Pokud má komise OSN dost důkazů k obvinění Asada, pak by jej neměla chránit před jeho osudem.

Podrobnosti v arabštině: ZDE

0
Vytisknout
2849

Diskuse

Obsah vydání | 29. 8. 2017