29550

Ruské hordy se opět valí, třesme se…

9. 3. 2017 / Daniel Veselý

Nesouhlasím s názorem, že WikiLeaks kvůli skutečným a domnělým přešlapům není možné považovat za důvěryhodný zdroj informací, zvláště pak v souvislosti s odtajněnými materiály, o jejichž pravdivosti není sporu. Není ve veřejném zájmu kamenovat chybující, předpojaté a vnějším tlakům podléhající proroky proto, že informují o nekalých praktikách mocných, o nichž mají důkazy. Navíc nebyly prokázány konkrétní vazby WikiLeaks na ruské zpravodajské služby či Kreml, avšak znovuobjevená „rudá hrozba“, nadto v souvislosti s domnělým napojením Donalda Trumpa na Kreml, nyní vévodí diskurzu americké politické scény. Téměř se zdá, jako by největším postrachem rozkymácené americké společnosti byly opět příslovečné ruské hordy, přestože reálná hrozba nepochybně přichází z jejího lůna.

Odhalení WikiLeaks, podle nějž CIA vyvinula software, který jí umožní přeměnit kterýkoliv telefon, chytrou televizi a další elektroniku na odposlouchávací zařízení, je mnohem závažnější zprávou než pod drobnohledem pitvané dohady o vlivu ruských tajných služeb, potažmo Kremlu na politiku Spojených států. Materiál zveřejněný WikiLeaks obsahuje také informace o speciálním malware CIA, jehož prostřednictvím lze na dálku špehovat a ovládat počítače s operačními systémy Linux, Windows a Mac OS. I když CIA v americké zahraniční politice hrála klíčovou a nutno dodat, že destruktivní roli již od svého založení v roce 1947, její pravomoci byly po 11. září 2001 posíleny do takové míry, že se její vedení nemusí zodpovídat nikomu kromě prezidenta. A to je obzvlášť v době, kdy osazenstvo Bílého domu trpí neodpovědným amatérismem a politickou labilitou, navýsost nebezpečné.

Na druhou stranu by nebylo dvakrát prozíravé bagatelizovat zištné ambice Kremlu, jehož moc však těžko může osedlat politickou agendu Bílého domu. A stejně tak by nebylo moudré blahosklonně přehlížet oboustranné sympatie Vladimira Putina a sílících ultrapravicových politických platforem v Evropě, jakožto i nedemokratickou povahu ruského establishmentu a jeho nepopiratelné excesy.

Nicméně některá americká mainstreamová média, poražení demokraté a skalní neokonzervativci se v současnosti až s chorobnou obsesí zaobírají vazbami mezi americkým prezidentem a kremelskou věrchuškou, přičemž se sami uchylují k podobným podpásovým metodám jako Donald Trump a jeho tým.

Některé americké sdělovací prostředky mají dnes tendenci vykreslovat rutinní diplomatické interakce, do nichž jsou zapojeni Rusové, jako nic dobrého nevěstící aktivity, nezřídka zahalené do konspiračního hávu. Máme-li výhrady proti práci WikiLeaks, jejíž činnost lze podle některých kritiků klasifikovat jako nezodpovědnou či přímo podvratnou, můžeme naslouchat dlouholetým kritikům Vladimira Putina a jeho režimu, hlasům, jež nepodléhají ideologickým předsudkům a konspiračnímu chápaní světa.

Masha Gessen je rusko-americká novinářka, jež před čtyřmi lety opustila Rusko, protože se tam jako lesba kvůli rozmáhajícímu se homofobnímu klimatu necítila bezpečně. Třebaže je Gessen nesmlouvavou kritičkou ruského prezidenta i Donalda Trumpa, odmítá přistoupit na lacinou antiruskou kampaň některých amerických médií. Gessen tvrdí, že neexistuje žádný pevný důkaz o spolupráci Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem a totéž platí i pro osoby z Trumpova týmu. Novinářka varuje před zneužitím moci médií ve spolupráci s tajnými službami, což by mohlo vyústit v impeachment Donalda Trumpa a nastolení paranoidního klimatu na americké politické scéně. O tom, že neexistuje pádný důkaz o napojení Trumpova Bílého domu na Kreml, hovořil i přední korespondent listu The New York Times Thomas L. Friedman.

Posedlost „ruskou stopou“ v americké politice je navíc medvědí službou, neboť se tak odvádí pozornost od skutečného nebezpečí, jež Trumpovo prezidenství představuje, a tím je jeho vyhrocený nacionalismus, bezprecedentní xenofobie a zoufalý politický amatérismus, sycený za vlasy přitaženými konspiračními teoriemi, jenž na začátku února málem vyvolal válku s Íránem. Vystupujeme-li proti absurdním konspiračním nesmyslům a lžím, které se z Bílého domu ozývají s nevídanou brizancí, neměli bychom dopřávat sluchu těm, kdo si osvojují podobnou taktiku, jak na konkrétních příkladech dokládá novinář Glenn Greenwald. Podle Greenwalda tyto praktiky Trumpovi v žádném případě nemohou uškodit, ba naopak jej posílí.

Jsme tedy svědky bizarní situace: Zatímco Donald Trump lživě nařkl Baracka Obamu, že ho dal odposlouchávat, demokraté, staří neokonzervativci, tajné služby a některé velké mediální domy ve snaze dostat nevyzpytatelného prezidenta na kolena mu oplácejí stejnou mincí.

Vrátíme-li se ke zprávě zpravodajských služeb o ruském vměšování do amerických prezidentských voleb, ani v tomto případě nebyl veřejnosti předložen pádný důkaz. Pokud Putin a spol. doopravdy instruovali hackery, aby získali citlivé informace o Hillary Clintonové a dění uvnitř Demokratické strany, bylo by ve světle vzájemných denunciací záhodno, aby byly zveřejněny. Veřejná debata by se pak mohla odehrávat na půdě podložené fakty a nemusela by oscilovat mezi pomluvami, polopravdami a vyloženými nesmysly. Přitom reálné nebezpečí pro Spojené státy nepředstavuje Moskva, jejíž moc je zřetelně limitována, nýbrž hon na čarodějnice, lži a konspirace v nejvyšších patrech americké politické scény.

0
Vytisknout
3697

Diskuse

Obsah vydání | 13. 3. 2017