Děsivá analýza: Británie v roce 2025: nemocní bojují s krizí neléčených nemocí

30. 6. 2025

čas čtení 17 minut
 
Stejných 11 mladých žen se každou noc objevuje na pohotovosti všeobecné nemocnice Barrow-in-Furness v Cumbrii. Skupina je dobře známá personálu, ostatním službám – a sobě navzájem. Všechny jsou ve věku od 19 do 35 let a mají za sebou těžký život. Některé vyrůstaly v péči sociálních služeb, většina z nich potřebuje psychiatrickou pomoc. Všechny propadly společenským sítem a nyní riskují své životy, aby měly kde přespat.

Vědí, kde najít přesné množství léků, které si musí vzít, aby se předávkovaly, ale nezemřely, a zajistily si tak nocleh v nemocnici. Někteří se uchylují k polykání předmětů z domácnosti, aby si zajistili postel na noc.

Těchto 11 žen tvořilo neuvěřitelných 9 % z 45 228 přijatých pacientů na pohotovost v nemocnici Barrow-in-Furness v loňském roce, což stálo britské státní zdravotnictví nejméně 250 000 liber. Ale nejsou zdaleka jedinými. Jeden z vedoucích pracovníků zdravotnictví popsal „mrazivý vzorec“ sebepoškozování mezi zranitelnými lidmi, jejichž pravidelným útočištěm je nyní místní nemocnice.

 
Nejde jen o mladé lidi. Starší lidé, na některých odděleních známí jako „důchodci s průchozími dveřmi“, se záměrně zanedbávají, aby se o ně postarali v nemocnici, zejména v zimě, kdy jsou vysoké účty za energie.

Prostřednictvím řady průkopnických programů v severozápadní Anglii odhalili lékaři to, co jeden manažer zdravotnictví popsal jako „středověkou“ úroveň neléčených nemocí. V chudších oblastech, kde praktičtí lékaři a komunitní sestry téměř zmizeli, se počet návštěv pohotovosti od roku 2010 téměř zdvojnásobil, což vedlo k nárůstu výjezdů záchranné služby o 61 %.

Wes Streeting, nynější ministr zdravotnictví, má příští měsíc představit největší plán transformace zdravotnictví za poslední generaci, jehož cílem je přesunout zdravotní péči z nemocnic do komunit a z léčby na prevenci.

Výzva je obrovská. Británie má nejnižší průměrnou délku života v západní Evropě a jednu z nejvyšších statistik preventabilních úmrtí mezi bohatými zeměmi. Regionální orgány zdravotnictví dostaly příkaz snížit své rozpočty na polovinu a zrušit až 13 500 pracovních míst, což vyvolalo u vedoucích představitelů obavy, jak se to slučuje se Streetingovým zaměřením na komunitní péči.

V některých částech Blackpoolu, Barrow, Burnley a Blackburnu, které patří k nejchudším oblastem Anglie, se  vyskytují děti trpící obezitou i podvýživou, protože jejich rodiny se stále více spoléhají na levné zpracované potraviny. Kojenci jsou krmeni ohřívaným umělým mlékem, což může způsobit vážné bakteriální infekce. Jiné rodiny riskují otravu jídlem tím, že přes noc vypínají ledničku, aby ušetřily peníze.

„Mezi odborníky panuje určitý pocit beznaděje,“ řekl jeden z vedoucích pracovníků zdravotnictví. „Snažíme se, jak můžeme, ale nejsem si jistý, kolik toho můžeme udělat. Je to hluboce zakořeněné, je to extrémní, ale je to symptom něčeho širšího a hlubšího, co se děje v celé společnosti.“
 
Britské státní zdravotnictví se zaměřuje spíše na léčbu než na prevenci. V některých částech Lancashire a jižní Cumbrie však vedoucí představitelé zdravotnictví zaujímají nový přístup zaměřený na řešení problémů dříve, než se stanou krizovými.

V sídlišti Ryelands, bludišti z kamenných domků v Lancasteru, strávila komunitní sestra Lizzie Holmes dva roky přesvědčováním obyvatel, aby podstoupili bezplatné zdravotní prohlídky.

Tato komunita, která patří k nejchudším v Lancashire, je co do lékařů a zubařů doslova pouští. Obyvatelé jsou pro zdravotnictví neviditelní, dokud je neodveze sanitka do nemocnice nebo se neobjeví na pohotovosti. Mnozí z nich nebyli u lékaře roky, protože je odradila ranní tlačenice u ordinace a měsíce dlouhé čekací lhůty.

Holmesová, která loni získala prestižní ocenění Queen's Nurse Award, se stala neoficiální sociální pracovnicí a dokonce i amatérskou instalatérkou, aby si získala důvěru neochotných obyvatel. Loni odblokovala kuchyňský dřez jednoho pacienta výměnou za jeho slib, že se nechá vyšetřit. Muž v pozdních padesátkách byl prakticky samotář a předpokládalo se, že trpí několika chronickými onemocněními, ale odmítal pomoc.

Její instalatérské práce se ukázaly jako život zachraňující zásah: muž žil roky s nediagnostikovanou pneumonií, podezřením na rakovinu tlustého střeva a chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN). CHOPN je soubor plicních onemocnění, která ve Velké Británii zabíjejí více lidí než kdekoli jinde v západní Evropě a jsou mnohem častější v chudších oblastech.

„Kdyby Lizzie nepřestala klepat na jeho dveře, byly by dva možné výsledky,“ řekla Claire Niebieski, vedoucí oddělení veřejného zdraví v Lancashire a South Cumbria. „Buď by ho našli mrtvého doma, nebo by ho čekaly měsíce v nemocnici, kdyby zavolal záchranku.“

K dnešnímu dni   tým Holmesové oslovil 164 obyvatel, z nichž téměř žádní by před příchodem na pohotovost pravděpodobně nevyhledali pomoc. Podle interní analýzy tento preventivní přístup ušetřil zdravotnictví více než 170 000 liber, a to pouze u pěti z těchto pacientů. Většina těchto úspor je způsobena tím, že již nebudou potřebovat nemocniční lůžko (2 089 liber na pacienta a den). Úspory pro zdravotnictví by se v celé oblasti Ryelands mohly vyšplhat na miliony liber.

Podle modelů zdravotnictví tento proaktivní přístup snížil počet návštěv pohotovosti z této oblasti o 5 % za dva roky, zatímco v částech komunity, kde tento cílený přístup nebyl zaveden, došlo k 5% nárůstu. 

Jedná se o obrácení trendu, který v Británii panoval od roku 2010. Vzhledem k tomu, že se stále větší část rozpočtu zdravotnictví vynakládá na nemocnice, komunitní zdravotní péče upadá.

Na jednoho obyvatele je mnohem méně ošetřovatelů a praktických lékařů než v jiných bohatých zemích, což vede k nárůstu počtu návštěv pohotovosti. Podle Britského červeného kříže někteří lidé nemají kam se obrátit a navštěvují pohotovost až 300krát ročně, což zdravotnictví stojí 2,5 miliardy liber. Pětina těchto opakovaných návštěv pohotovosti pochází od nejchudších 10 % obyvatelstva země.

Odklon od preventivní péče poškodil zdravotnictví i širší ekonomiku, říkají odborníci. Británie nyní utrácí více na dávky související se zdravím – 75 miliard liber ročně – než na obranu. Jeden z deseti lidí v Anglii a Walesu pobírá dávky v invaliditě nebo v nezaměstnatelnosti, jejich počet vzrostl z 2,8 milionu v roce 2019 na dnešních 4 miliony. Náklady na dlouhodobou nemocnost odhaduje vláda na více než 300 miliard liber ročně, což je jedenapůlnásobek rozpočtu Streetingova ministerstva zdravotnictví a sociální péče.

S prohlubující se chudobou se potýká i zdravotnictví. Komplexní studie pro Joseph Rowntree Foundation z roku 2014 odhadla, že 29 miliard liber výdajů zdravotnictví souvisí s chudšími oblastmi, kde jsou lidé nemocnější a častěji využívají pohotovostní služby.

Jeden z autorů zprávy, prof. Donald Hirsch z Loughborough University, uvedl, že náklady chudoby na zdravotnictví by dnes byly blíže 50 miliardám liber ročně, pokud by tyto poměry byly stejné. „Ve skutečnosti by mohly být mnohem vyšší,“ řekl.

Preventivní přístup v Lancasteru je jedním z několika tiše radikálních programů, které se realizují v Lancashire a jižní Cumbrii, rozsáhlé oblasti zahrnující Blackpool, Barrow-in-Furness, Burnley a Blackburn, města s nejchudšími a nejvíce nemocnými komunitami v Británii.

Jeden z vedoucích regionálních manažerů uvedl, že méně bohaté oblasti nesou hlavní břemeno úsporných opatření zdravotnictví. „Lidé přicházejí do nemocnice s rakovinnými nádory, které jim prorůstají kůží,“ řekl. „Je to skoro jako ve středověku, kdy nebyla dostupná zdravotní péče.“

Dr. Andy Knox, lékařský ředitel integrované péče v Lancasteru a jižní Cumbrii, uvedl, že britský systém zdravotní a sociální péče není udržitelný bez „neustálého zaměření na řešení nerovností v oblasti zdraví“. Řekl: „Pravdou je, že v současné době v Británii některé lidi hodnotíme výrazně více než jiné. A to nás ve skutečnosti stojí ekonomické a společenské blaho.“

Podle Knoxe, který v roce 2013 obdržel titul MBE za boj proti nerovnostem v oblasti zdraví, je nutné urgentně jednat. „Nevytvořili jsme zdravou společnost, a to má nyní, zejména pro naše nejvíce znevýhodněné komunity, hluboce negativní dopad a vyvíjí obrovský tlak na náš systém zdravotní péče.“
 
Úmrtnost lidí mladších 75 let v Blackpoolu je zdaleka nejhorší v Anglii, pokud jde o rakovinu, kardiovaskulární onemocnění a všechny příčiny úmrtí. Průměrný věk mužů je 73 let, což je o šest let méně než průměr v Anglii, a nyní jsou nejmladší v celé Velké Británii.

Blackpool má čtyřikrát vyšší průměrný počet úmrtí v důsledku drog, téměř dvojnásobnou míru úmrtí v důsledku kouření, nejvyšší podíl úmrtí v důsledku alkoholu a nejvyšší míru závažných duševních onemocnění v Anglii. Úmrtí na alkohol, drogy nebo sebevraždu jsou nejvyšší v Anglii a více než dvojnásobné oproti celostátnímu průměru.

V roce 2021 tehdejší ministr zdravotnictví Sajid Javid pronesl v Blackpoolu projev, ve kterém popsal obrovské rozdíly v přístupu ke zdravotní péči a výsledcích léčby v závislosti na rase a socioekonomickém statusu jako „nemoc nerovnosti“. Minulý týden si jeho nástupce Streeting také vybral toto město jako místo svého prvního projevu o nerovnostech v oblasti zdraví. V něm se zavázal zajistit, aby více finančních prostředků z národní zdravotní služby (NHS) směřovalo do chudých oblastí, aby se vyřešil problém, že mají méně praktických lékařů a delší čekací doby na péči. „zdravotnictví nedělá dost pro to, aby řešila nespravedlivý a nerovný způsob, jakým se nemoci v naší zemi projevují,“ řekl.

Prevenci pokračování hlubokých mezigeneračních nemocí se věnuje Blackpool Better Start, iniciativa financovaná z národní loterie, která sdružuje zdravotnictví, NSPCC, radu, policii a především šestičlenný tým důvěryhodných místních rodičů, známých jako „komunitní spojky“, kteří dokážou lépe získat důvěru rodin než oficiální orgány.

Práce začíná ještě před narozením dětí, kdy komunitní spojka pravidelně navštěvuje prenatální oddělení nemocnice Blackpool Victoria, aby zaregistrovala nové rodiče a poskytla jim rady ohledně pití alkoholu a kouření během těhotenství. Registrace narození byla přesunuta z radnice do tří rodinných center, bývalých center Sure Start, takže každý novorozenec musí projít jejich dveřmi, aby mu byla poskytnuta podpora.

Všem nastávajícím rodičům v Blackpoolu jsou nabízeny bezplatné perinatální kurzy, které v jiných částech Anglie stojí obvykle asi 296 liber. Další kurzy jsou zaměřeny na posilování vazeb mezi matkami, otci a jejich dětmi, což je klíčová otázka v městě s nejvyšším podílem dětí v péči v zemi, který je téměř trojnásobný oproti celostátnímu průměru.

„Pokud se dítě necítí v bezpečí, i když je krmeno, nedochází k jeho správnému vývoji,“ řekla Tracy Greenwood, zdravotní sestra s více než 20letou praxí, která viděla děti, které kvůli problémům s připoutáním nepřibíraly na váze. Více než jedna ze sedmi nových matek, které kontaktoval program Better Start, uvedla, že v dětství zažila čtyři nebo více nepříznivých zážitků, jako je týrání a zanedbávání, které jsou spojeny s vyšší mírou zdravotních a behaviorálních problémů u jejich vlastních dětí.

Podle údajů tohoto meziresortního programu došlo od roku 2019 k 19% nárůstu kojení a 6% poklesu počtu předčasně narozených dětí. Zaznamenal také 11% pokles počtu pětiletých dětí trpících zubním kazem – problémem, který v Blackpoolu postihuje každé třetí dítě tohoto věku, zatímco v celostátním průměru je to každé čtvrté dítě – částečně díky programům „kontrolovaného čištění zubů“ ve školách.

Za klíčový faktor úspěchu je považováno využití komunitních spojovatelů, místních rodičů zaměstnaných NSPCC a často rekrutovaných na Facebooku. Rodiny v nejchudších oblastech se cítily hodnocené a bály se, že budou nahlášeny sociálním službám, uvedla Jenny Armer, předsedkyně skupiny obyvatel sídliště Ryelands v Lancasteru.

Profesorka Jennie Popay, socioložka, která vede Centrum pro nerovnosti v oblasti zdraví na Lancaster University, uvedla, že tato nedůvěra je pochopitelná. „Převládající poselství [od zdravotnictví a dalších institucí] je, že [špatný zdravotní stav] je důsledkem chování lidí, a to je pro lidi, kteří žijí opravdu těžký život, velmi stigmatizující,“ řekla.

Tisíce rodin v Blackpoolu žijí v nejhorších životních podmínkách v historii. Emma Hobbs, komunitní pracovnice organizace Better Start, slyšela nové rodiče mluvit o tom, že ohřívají staré lahve s kojeneckou výživou, aby „nevyhazovali peníze“, čímž zvyšují riziko bakteriálních infekcí.

„Rodiče nám říkali, že v noci vypínají ledničky, protože si nemohou dovolit platit elektřinu,“ uvedla Vicky Morgan, manažerka pro rozvoj. Každou zimu se obává, když odborníci na úspory radí rodinám, aby „vyhřívaly lidi, ne místnosti“. „Je to nebezpečné [a] neplatí to pro děti do pěti let,“ řekla.

V celé Anglii má 40 % jedenáctiletých dětí nadváhu nebo je obézních, a tento trend od roku 2010 neustále roste. Děti v chudších oblastech mají ve věku pěti a jedenácti let více než dvakrát vyšší pravděpodobnost obezity než děti v bohatších oblastech.

Profesor James Fleming, praktický lékař v Padihamu nedaleko Burnley, pozoruje u dětí v celé zemi znepokojivý nový jev: jsou obézní a podvyživené.

Krize životních nákladů podle něj vedla k normalizaci stravy založené na levných a kaloricky vydatných potravinách, což má katastrofální celoživotní důsledky, jako je zvýšené riziko invalidity, předčasného úmrtí, cukrovky, osteoartrózy a některých typů rakoviny.

„Normalizujeme špatnou výživu a špatný zdravotní stav,“ řekl Fleming. V loňském roce zorganizoval grant pro místní školu s tím, že ho použije na hřiště. Místo toho ho však škola utratila za jídlo. 
„Učitelka řekla: Chci, aby každé dítě mělo plné břicho. To mě opravdu rozrušilo,“ řekl.

Zpět do sídliště Ryelands v Lancasteru, kde se blíží letní prázdniny. Armer, předseda skupiny obyvatel, loni zorganizoval 42 balíčků s potravinami pro sídliště v ceně 2 libry (60 Kč) za kus. V posledním týdnu letních prázdnin si je mohlo dovolit zaplatit pouze šest rodin.

Děti chodí za školu, protože autobus je příliš drahý, říká. Cesta tam a zpět dlouhá šest kilometrů stojí 4 libry denně, což je 80 liber týdně, nebo 780 liber za celý školní rok. „To mě opravdu znepokojuje a ukazuje to, jak moc rodiny nezvládají,“ řekla.

Ve Fleetwoodu, osm mil severně od Blackpoolu, si vedoucí pracovníci zdravotnictví všimli, že se velké množství dětí nedostavuje na schůzky s psychologem. Zjistili, že je to proto, že rodiny si nemohou dovolit dvouhodinovou cestu veřejnou dopravou. Od přesunu služby do Fleetwoodu se počet dětí čekajících na psychologickou pomoc snížil téměř na nulu. Počet dětí v psychické krizi ošetřených na pohotovosti klesl o 59 %.

V nemocnici Furness General Hospital v Barrow již 11 mladých žen není pravidelně přijímáno na pohotovost. Sešly se s lékaři, aby jim vysvětlily, proč si ubližují, aby si zajistily místo na noc. Popisovaly komplexní problémy duševního zdraví, které sahaly až do dětství a nikdy nebyly adekvátně řešeny, přestože mnoho z nich, ne-li všechny, bylo vyšetřeno odborníky zdravotnictví. Nyní je zaveden komplexnější plán podpory a počet návštěv pohotovosti začíná klesat.

„Zdravotnictví musí fungovat jinak,“ řekl Niebieski. „Nelze očekávat, že tito lidé budou mít přístup k péči obvyklým způsobem. Pro některé lidi jsou překážky, kterým čelí, tak velké, že je to nemožné.“ 

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
242

Diskuse

Obsah vydání | 30. 6. 2025