Totalita? Pár poznámek politologa ke klasifikaci politických režimů

26. 7. 2023

čas čtení 3 minuty
K zuřivé diskusi stárnoucích mužů na Twitteru, kteří zoufale obhajují nesmyslnou představu, že komunistický režim v Československu byl po celou dobu svého trvání "totalitní", se pokusil přispět politolog Jaroslav Bílek racionálním textem. Marně. Lidé stalinsky skandující "totalita", "totalita", nejsou přístupni žádné racionální argumentaci. Ta omezenost a uzavřenost je ničivá a nepochopitelná. (JČ) 

@JaroslavBlek3


S úžasem sleduji debatu, kterou tu otevřel @SemSuchar a @JanDobrovsky. Sice budu asi označen za kokota, nevzdělance anebo alespoň marxistu a revizionistu, ale rád bych k tématu přeci jen přidal pár postřehů. 
 

Prvně bych rád již po sto první zopakoval, že násilí a omezování opozice je vlastní všem nedemokratickým režimům a někdy se bohužel nevyhne ani režimům demokratickým. V tomto případě je však vždy důležitá systematičnost a to, zda došlo k potrestání daných aktivit. 

Důležitým odrazovým můstkem pro každou debatu o politických režimech je ujasnit si, jaké možnosti máme. Tedy jak vypadá pomyslná mapa politických režimů. Pokud uznáváte pouze existenci demokracií a totalit, tak pochopitelně musí být každá politický režim demokracií nebo totalitou.

 Pokud však máme potřebu rozdělovat politické režimy jen na demokracie a totality, tak pro nás bude celé komunistické Československo totalitou. 

Kam pak ale začleníte třeba to Chile za Pinocheta nebo dnešní Maďarsko a Venezuelu? Z názorného příkladu je snad jasně vidět, že takovéto uvažování o politických režimech je velice zjednodušující a nepříliš vhodné pro možné srovnání. 

Ano, do konce studené války se dalo alespoň trochu rozdělovat politické režimy podle toho, zda mají volby, kterých se účastní více stran, ale co s takovým dělením v případě Ruska za Medvěděva?

To byl jeden z důvodů, proč se v politologii začalo rozlišovat více kategorií politických režimů. 

Původně na režimy demokratické, autoritářské a totalitní. 

Později se přidaly ještě režimy sultanistické a nedávno hybridní. 

Někdy pak mají ještě jednotlivé „režimní rodiny“ podkategorie. Jsem tedy přesvědčen, že pro seriózní klasifikaci politických režimů potřebujete nejprve vědět, na jaké škále se pohybujete. 

Zároveň je dobré mít na paměti, že ta škála většinou není od nebe po peklo, a tedy jde někdy jen těžko srovnat, která forma diktatury je horší. Špatné jsou všechny, jen se liší v tom, jak fungují. 

S tím souvisí další důležitý aspekt a tím je čas. 

Politický režim není statický a prochází vnitřním vývojem. Jen málokdy tedy dokážete ohodnotit stejně desítky let jeho existence. 

Ostatně kvalita demokracie v ČR taktéž nebyla ve všech měřitelných aspektech stejná v roce 1993 a 2018. 

Počet mrtvých nebo vězněných není klasifikačním kritériem žádné mě známé konceptualizace politických režimů. 

Mrtvé a umučené nepočítali ani klasici totalitarismu. 

Nelze tedy říct, že x mrtvých je demokracie 2x autoritářství a 3x totalita. 

Klasifikace politických režimů je vždy do jisté míry subjektivní a asi se tomu nedá úplně vyhnout. 

Pro smysluplnou diskuzi je tedy dále nutné vědět s jakou konceptualizací autor daného výroku pracoval a odkud bral pro své hodnocení data. 

Výroky typu "Mojí prababičce sebrali statek" jsou bohužel pro celkové hodnocení nedostatečné. 

Snad nikdo příčetný dnes neoznačí dobu mezi lety 1948-1989 za demokracii, ale pro její hodnocení potřebujeme více než jen pár výpovědí nebo osobní zkušenost.

2
Vytisknout
6320

Diskuse

Obsah vydání | 1. 8. 2023