Lepší je vyhořet
27. 7. 2023 / Matěj Metelec
Obraz dosavadního globálního vypořádávání s realitou
klimatické krize by mohl vypadat nějak takto: ostrov, jehož střední část hoří;
zatímco z jeho z jižního konce Češi odlétají, na severním noví Češi přistávají.
Logika cestovních kanceláří, které nechtějí vracet svým klientům peníze, a dál
posílají plná letadla na hořící ostrov, odpovídá globální snaze (nejen)
fosilního kapitálu zachovat status quo a minimalizovat ztráty.
Pozn. JČ: Nehledě na etiku. No, představte si to. Většina ostrova je vypálena, hasiči zoufale bojují s nezvládnutelným požárem, lidi přišli o domovy a o automobily, ale na zbývající dosud nezničené ploše se "rekreují" čeští dovolenkáři, zatímco vedle nich Řekové bojují s nezvládnutelným živlem.
Mentalita se nemění. Připomnělo mi to teroristický atentát na olympijských hrách v Mnichově v září 1972, kdy Palestinci usmrtili nejprve dva členy izraelského sportovního týmu a nakonec zahynulo dalších pět izraelských rukojmích, všech pět Palestinců a jeden německý policista. Československé komunistické úřady informovaly veřejnost, že československý olympijský tým během masakru dál bez přerušení, nevzrušeně disciplinovaně trénoval.
Ostatně jak prohlásila výkonná ředitelka Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Kateřina Chaloupková: „Cestovní kanceláře nejsou kompetentní k tomu, aby posuzovaly bezpečnost zemí a destinací. Řídíme se čistě pokyny ministerstva zahraničních věcí, které je ve spojení s místními bezpečnostními složkami. Cestovní kanceláře tak musí dbát státní autority. A pokud autorita říká, že nebezpečná oblast je na jihu ostrova a že situace není tak dramatická, aby vyslala speciální lety pro naše turisty, tak v souladu s tím považujeme sever ostrova v současné době za bezpečný.“ Stát je pro jednou pro soukromý sektor moudrou autoritou, na jejíž soudy je možné se spolehnout.
Podobně ale vyznívá rovněž rozhodnutí obyčejných lidí, že než aby riskovali ztrátu peněz investovaných do dovolené u moře, raději budou riskovat evakuaci před požárem. Ve chvíli, kdy není pravděpodobné, že by jim byla zajištěna adekvátní kompenzace, natož náhrada, jsou odhodlání užít si moře i za cenu hry s ohněm.
Problém adaptace na klimatickou krizi se stejně jako dilema dovolené na Rhodu týká utopených nákladů. Vzhledem k tomu, co už jsme všechno investovali do kultury „uhlí a oceli“/prázdnin u moře, se zdá přijatelnější kráčet vstříc plamenům než uvažovat o komplikovaných řešeních, jež by přineslo hledání alternativ. Pregnantně to shrnuje české úsloví „je lepší vyhořet, než se stěhovat“. Nejde o přitom jen o hledání technologických inovací, které by nám umožnily jak klimaticky a environmentálně citlivější přístup například v energetice, ale rovněž o obavu, do jaké míry by adaptace na krizi znamenala narušení naších zvyků, které v posledku determinují naše představy o přijatelném vedení života.
Z perspektivy každodennosti se nikdy nezdá příliš pravděpodobné, že dokážeme rychle a zároveň radikálně změnit náš přistup ke světu. Přinejmenším covid však ukázal, že každodenní zvyklosti umíme měnit i velmi razantním způsobem, pokud to umožňuje stávají „infrastruktura“ – lidé tak snadno mohli místo kanceláří pracovat doma, protože tam dávno měli počítače a nehrozilo, že firmy přijdou o pracovní síly a tím o zisk. Průmysl šel zastavit o poznání hůř, protože tam podobný přesun na home office možný nebyl.
Z hlediska adaptace je vlastně vedlejší, do jaké míry se lidská činnost podepisuje na klimatické změně – adaptovat se budeme muset tak jako tak. Vzdychání klimaskeptiků o nepoznatelnosti dějin pozemského klimatu a všemožné výroky v duchu „kdoví jak to všechno ve skutečnosti je“ jsou třeba v konfrontaci s růstem počtu tropických dnů, který rok od roku zažíváme v České republice, data-based i anekdotickým zároveň, naprosto bezpředmětné.
Naše města jsou nejspíš prvním prostředím, které se bude muset nové klimatické realitě přizpůsobit a čím dříve začneme budovat infrastrukturu, připravenou na extrémní podmínky, tím lépe. Pokud se nám to nepodaří, v podstatě se smiřujeme s tím, že se vydáváme na hořící ostrov bez možnosti návratu a budeme doufat, že to dobře dopadne.
Diskuse