Prigožin vybuchl: Začal ruský boj o nástupnictví?

2. 6. 2023

čas čtení 6 minut

Nastává v Rusku postputinovská éra? Patrně ještě ne, pokud nedojde k nepravděpodobnému zhroucení ruských sil na Ukrajině. Ale zuřivý veřejný útok vůdce soukromé ruské domobrany "Wagner" Jevgenije Prigožina na celé ruské válečné úsilí a jeho elity je známkou toho, že se některé ruské frakce začínají připravovat na boj o nástupnictví v Kremlu, míní Anatol Lieven a George Beebe.

Pokud by tento boj skončil bojem, Prigožin jako velitel soukromé armády může získat silnou pozici. Wagnerova skupina se těší nové prestiži poté, co se ujala vedení v krvavé, ale nakonec úspěšné bitvě o město Bachmut.

Prigožin dlouhodobě kritizuje ruské vojenské velení, veřejně si stěžuje na jeho neschopnost a korupci a staví jeho údajnou pasivitu a nezpůsobilost do kontrastu s vlastenectvím a statečností Wagnerovovy skupiny při obraně zájmů Ruska na Ukrajině, v Sýrii i jinde.

Jeho nedávný rozhovor na internetovém kanálu Telegram však představuje drastickou eskalaci a intenzitu jeho dlouhodobých útoků na ministra obrany Sergeje Šojgua a náčelníka generálního štábu generála Valerije Gerasimova. Prigožin napadá ruské válečné úsilí na Ukrajině a líčí ho jako katastrofální neúspěch. Tím se velmi blíží přímému útoku na Putina, i když ruského vůdce nekritizuje jmenovitě.

Prigožinův útok na Šojgua a Gerasimova není ničím novým. Avšak nyní se rozšiřuje na zuřivou kritiku ruských elit obecně. Řekl, že děti elit "se natřásají na plážích", zatímco děti z běžných ruských rodin umírají.

"Toto rozdvojení společnosti na bohaté a chudé může skončit jako v roce 1917 revolucí, kdy nejprve povstanou vojáci a po nich jejich blízcí..... Tloušťka dětí elity skončí tím, že je lidé budou zvedat na vidle. Doporučuji elitě Ruské federace: "Vy parchanti, seberte své děti, pošlete je do války, a až jim půjdete na pohřeb, tak si lidé řeknou, teď už je všechno spravedlivé."

Zdá se, že Prigožin se tímto postojem snaží navázat na Alexeje Navalného - protikorupčního opozičníka vězněného v Rusku od roku 2021. Na rozdíl od Navalného, který se snažil spojit svůj populistický apel se silnou podporou Spojených států a Evropy, Prigožin se zaměřuje na korupci elit z pozice nacionalistické pravice. Zdá se, že na rozdíl od mnoha lidí prosazujících Navalného a "demokratizaci" obecně kalkuluje s tím, že na prezidenta Ruska je třeba kandidovat s ruskou, nikoli americkou podporou.

Prigožin tak v jistém smyslu opakuje přístup Mahmúda Ahmadínežáda v Íránu při jeho úspěšné kandidatuře na prezidenta v roce 2005, kdy vedl kampaň proti korupci elit na základě nacionalistického populismu a z popudu vojenských veteránů z íránsko-irácké války, kteří měli pocit, že jejich oběti nebyly nikdy náležitě odměněny.

Z toho všeho se lze jen těžko ubránit dojmu, že se Prigožin možná chystá pokusit se o nástupnictví po Putinovi na prezidentském postu. To je kolosální riziko, pokud se Putin rozhodne Prigožina raději zbavit. Proč ho tedy podstupuje?

Jedním z důvodů je pravděpodobně skutečný vztek Prigožina a jeho vojáků na způsob, jakým byly jejich životy zmařeny neschopností, závistí a nepřátelstvím vůči Wagnerově skupině ze strany vedoucích představitelů ministerstva obrany a vrchního velení, včetně toho, že ji možná záměrně obětovali v krvavém boji o  Bachmut. Těžko si představit, že by Prigožin četl Bibli, ale možná by si měl vyhledat Samuelovu knihu 2,11: "Uriáše Chetejského postavíte do čela nejžhavějšího boje a ustoupíte od něj, aby byl poražen a zemřel." To je pravda.

Může se však také stát, že vnitřní potíže Putinova režimu mohou být po více než roce neúspěchů na Ukrajině mnohem hlubší, než se navenek zdá. Možná Putin dokonce uvažuje o tom, že by v prezidentských volbách plánovaných na březen 2024 nekandidoval a (podobně jako Jelcin, když v roce 1999 předával úřad Putinovi) odstoupil ve prospěch jím vybraného nástupce.

Pokud by tomu tak bylo, vzhledem k hlubokému a otevřenému nepřátelství, které mezi Prigožinem a dalšími složkami Putinova okolí vzniklo, ocitl by se Prigožin ve smrtelném nebezpečí, pokud by Putin předal prezidentský úřad Šojguovi nebo Patruševovi. Podobně jako Richard III. po smrti svého bratra krále Eduarda může mít pocit, že nemá jinou možnost než udeřit jako první a získat co největší podporu obyvatelstva prostřednictvím apelů na velmi rozšířenou nespokojenost veřejnosti s oficiální korupcí a rostoucí znepokojení nad situací na Ukrajině.

Pokud je tato analýza správná, pak by Rusko mohlo směřovat k vážným otřesům. Ačkoli by mnozí na Západě takový vývoj uvítali, měli bychom si být vědomi i vážných rizik a nebezpečí, která by rozpad ruského státu přinesl. Nejenže by to pro svět znamenalo obrovské nebezpečí, včetně ztráty kontroly nad ruskými jadernými zbraněmi a nové uprchlické krize, ale Čína by se téměř jistě cítila nucena zasáhnout, aby ruský stát udržela pohromadě. Pokud by výsledkem částečného rozpadu Ruska bylo přivedení Číny k východním hranicím Evropy, bylo by to pro Západ sotva výhodné.

A pokud by se volba Putinova nástupce skutečně stala volbou mezi prezidentem Prigožinem a prezidentem Patruševem, byl by některý z nich nějakým vylepšením samotného Putina? Jak by nám měl připomenout starý ruský vtip o rozdílu mezi optimistou a pesimistou, ať už je situace v Rusku jakkoli špatná, vždycky může být ještě horší.

 

Celý článek v angličtině ZDE

1
Vytisknout
7827

Diskuse

Obsah vydání | 6. 6. 2023