Kdo je naším duchovním vůdcem?
8. 11. 2022 / Wenzel Lischka
V našem světovém období je duchovním vůdcem jednoho extrému extrém druhý (opačný). Dialektická jednota spočívá ve vzájemné vazbě protikladů. Jeden protiklad nemůže existovat bez druhého. Klad nemůže existovat bez záporu, a zápor bez kladu. Muž nemůže existovat bez ženy a žena bez muže. Jeden extrém tvoří druhý.
Přes tuto obecnou znalost zákonů dialektiky (polarity) se jako lidská společnost stále bláhově pokoušíme extrémy od sebe čistě odlišit, nebo dokonce i druhý extrém zničit. Pokud zničíme zlo, přepokládáme, že nám zůstane jenom samotné dobro. S podivením po takové snaze pak zjišťujeme, že tomu tak vůbec není. Tento pud je rozkladnou silou kosmu.
Napětí vytvořené mezi extrémy má bezesporu svoji pohlavní i hospodářskou využitelnost, která odvádí pozornost od iluzorní povahy polarity a od jednoty protikladů. Časoprostorové zpoždění následku za příčinou podporuje základní omyl, a odsouvá zlé následky do podvědomí (budoucnosti). Avšak boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
Následkům svých činů se nelze nijak vyhnout. Rádi se ve své poživačnosti oddáváme iluzi, že tomu tak není. Obviňujeme a trestáme druhé, ačkoliv tím trestáme a obviňujeme sebe. Židokřesťanské období našeho západního vývoje na nás nezanechalo žádných větších pozitivních účinků. Ba právě naopak.
Jsme stále stejnými hňupy, barbary a kanibaly z doby mladší doby kamenné. Pouze náš kyj není dnes dřevěný, ale třeba termonukleární. Je zárukou šťastného konce, tj. posledního soudu, který je vetknut do samotné podstaty projeveného vesmíru - tj. vesmíru konečného.
Naším duchovním vůdcem, který určuje naše vnímání, myšlení jednání, vůdcem, který nás učí a vychovává, a který nás v končeném důsledku zbavuje životního pudu a osvobozuje naši duši, je náš úhlavní nepřítel. Bez pozice není opozice, bez pozice není opozice.
Sami bytostně rozpolceni, žijme ve veskrze rozděleném světě – rozděleném od hvězdných systémů až do úrovně subatomárních částic a svazků kvant energie. Je tomu tak zcela správně. Naše levice neví, co činí pravice, naše vědomí nevnímá, co činí naše podvědomí, a naopak.
Jsme organizmem přísně řízeným rozkladem a předurčeným k definitivnímu rozkladu. Stejně tak jako všechny naše organizace společnosti, jakkoliv se vypínají ve své samolibé pýše k nebesům. Všechno, co vnímáme, myslíme, činíme, chceme a vlastníme, ve skutečnosti přinášíme na oltář posledního soudu jako díkůvzdání smrti.
Socialistické stálé uspokojování stále rostoucích potřeb nebo kapitalistický trvale udržitelný růst, jsou zcela mylné nebo záludné koncepce, které vedou k devastaci, degeneraci a genocidě lidské rasy. Nebýt jich, trpěli bychom věčně. Takto nás osvobozují. Rozkladu a zmaru lidské bytosti dělají dobře, a proto kdo je masám hlásá, dostává je velice snadno do svého područí. A tak se stává jejich duchovním vůdcem. Obvykle aniž o tom má vůbec nějaké ponětí. Odpovědnost je to jistě obrovská, ale naivní nevědomosti, která se jí chápe, to nijak nevadí.
Diskuse