Německo - úpadek moci

1. 6. 2022

čas čtení 5 minut
V NATO bylo Německo odhaleno jako bezzubý spojenec a jeho pověst ekonomického národa taje. Staré jistoty se ztrácejí každý týden. Německo je zjevně schopno se bránit pouze v případě požadavků na jeho rezignaci, napsal Dirk Schümer.

Kolik jistot jsme v posledních letech museli hodit přes palubu? Bankám od roku 2008 platil dluhy stát, euro se stalo společnou domácností a nyní se rozplývá v inflaci. Také jsme museli pohřbít iluzi o světě, který má medicínu pod kontrolou a jehož pandemie se k nám nedostanou – spolu s nejrůznějšími občanskými svobodami, jako je cestování a socializace, což se za corony ukázalo jako otravná rizika a vedlejší účinky společného života.

Od února 2022 také padla vratká jistota, že v útulné poválečné Evropě žádný národ vojensky nezaútočí na jiný. O statisících mrtvých a devastaci celých regionů ani nemluvě. To vše se děje před zraky posthistorického mírového hnutí, které v ruských raketách a tancích většinou nevidělo žádnou reálnou hrozbu.

Sociální spravedlnost, mír, zdraví, přátelství mezi národy, prosperita – to vše smíchané ve velkém šejkru dějin, všechno pryč? Žili jsme ve světě domněnek?

Starší ročníky mohou vidět začátek konce jistot v americko-evropské invazi do Iráku v roce 2003, které se tehdy Gerhard Schröder absolutně nechtěl zúčastnit - což, jak potvrdila i Angela Merkelová, byl docela správné. Možná proto mohl být Schröderův důchod a privilegia, které jsou v současnosti ohroženy, vyňaty z hrozícího zrušení až do roku 2003; Rusko stejně zaplatilo zbytek.

Naštěstí ti, kdo byli v té době primárně zodpovědní, jako bývalý prezident George W. Bush, osobně připomněli tyto polozapomenuté události na Blízkém východě. V projevu o současné válce starý stratég udělal freudovský chybný výkon a kritizoval "brutální a zcela neopodstatněnou válku v Iráku". Bushův mozek samozřejmě nějak myslel Ukrajinu, kde Putin nerušeně pracuje na překonání zničujícího počtu obětí v Iráku.

Mimochodem, ani jedna válka nebyla schválena OSN; v obou případech NATO zůstalo mimo; v obou případech se objevili otevření a mlčící zastánci, jako Tony Blair nebo Alexander Lukašenko. A v obou případech s tím světové společenství nemohlo nic udělat.

Skandál

Každopádně zprávy z ukrajinské frontové linie v tomto týdnu už se nevyznačují předchozím optimismem ohledně agresora. Zdá se, že s houževnatostí a trpělivostí by technologicky špičková ruská armáda dokázala vylidnit, zdevastovat a podmanit si ty regiony Ukrajiny, na které upřela svůj zrak – přímo před našima očima.

Pokračující debaty o německé ozbrojené pomoci ničí sebevnímání, které už ani s dobrým úmyslem nelze označit za jistotu: Že Německo bude po roce 1989 vojenskou velmocí. Polský prezident Duda, který si tento týden hořce stěžoval, že německá vláda neposlala jeho zemi žádné slíbené náhradní tanky za stroje postoupené Ukrajině, se pravděpodobně mýlí ohledně připravenosti Německa bránit se. Možná Olaf Scholz prostě nechtěl Polákům dodávat šrot bez munice.

Tato strašná válka naučila obyvatele Prahy, Lodźe, Rigy a Oděsy jednu věc: Jsou ve spojení s bezzubým spojencem, Německem. Naši východní sousedé založí své strategie na tomto poučení, a proto hodnota Evropské unie vůči transatlantickému NATO podléhá nekontrolované inflaci – téměř jako euro vůči švýcarskému franku.

Na čem jiném můžeme v tomto tavícím kotli falešných jistot stavět? V Německu existují minimálně dva axiomy, které pravděpodobně přežijí dlouhotrvající přezbrojení Bundeswehru: Bayern Mnichov se stává německým fotbalovým mistrem a hamburský sportovní klub hraje druhou ligu.

Pro zmatené současníky, pro které se v těchto letech až příliš naráz řítila gilotina jistot, tvoří původně tak nevyzpytatelný fotbal se vším všudy pevný hrad, kdežto v peněženkách, v politice a - držme se pevně! – teď taky v neštovicích se všechno pevné vypařilo. Copak jsme nevymýtili inflaci, agresivní válku, neštovice? Je ironií, že se tito duchové vracejí prostřednictvím ubohých opic.

Krémový dortík

V podívané německé veřejnosti je alespoň jedna jistota: Starosta Frankfurtu Peter Feldmann. Svým občanům ukazuje, že jako politik může být obviněn z neloajality, že ho všechny strany, i jeho vlastní, podporují kvůli neschopnosti, že jako terč posměchu fotbalového fanouška už nesmí veřejně vystupovat, že se s ním žádný rozumný člověk nechce fotit - a že zůstává na svém místě.

Zbytky Německa jsou vlastně stále v obraně! Vyhnat frankfurtského starostu z Römeru by se nejspíš ani Putinovi nepodařilo.

Zdroj v němčině: ZDE

2
Vytisknout
7267

Diskuse

Obsah vydání | 7. 6. 2022