Zpověď kurdského a arabského bratra

6. 6. 2022 / Kateřina Paříková

čas čtení 3 minuty

Od nejmenovaného Kurda: "My Kurdové jsme součástí syrského lidu a náš vztah s arabským lidem je velmi dobrý. Jsem Kurd a je pro mě nepřípustné, aby Turecko vytvořilo rozpory a nepřátelství mezi mnou a mými arabskými bratry. Mám problém s Tureckem, ale nikdy jsem neměl problém se syrským arabským bratrem. Nenechte Turecko nebo zločinecký režim Bašára Asada hrát na tuto strunu, aby nás rozdělili, prosím."

Od nejmenovaného Araba: "My jako Arabové milujeme Kurdy více než kdokoli jiný. Protože Kurdové jsou bližší našemu myšlení, našim zvykům, tradicím a společně obýváme jak "arabský dům", tak "kurdský dům" bez ohledu na jazyk. Znám mnoho Arabů, kteří mluví kurdsky, i když jsou Arabové, neboť sdílí svůj život s Kurdy. Žádný počestný Arab nemůže požadovat, aby Kurdové opustili jakýkoli jiný region v Sýrii. Kdo to dělá, je rasista."

Sýrie je zemí mnoha kulturních i národních entit včetně náboženských. Takové prostředí je velmi pestré, obohacují, zároveň však i křehké, neboť rozdílností se dá využívat jako zbraně a je to model používaný psychopatickými, mocichtivými jedinci po celém světě. Je tolik snadné rozdělit společnost i jen na základě názoru (vzpomeňme na covid či uprchlické krize, a v současnosti i na rezonující válku na Ukrajině). V Rojavě - severovýchodní části Sýrie, demokraticky směřující, částečně autonomní a syrským režimem neuznané, se lidé snaží budovat společnost s rovnými pravidly všech skupin obyvatel. Dominantně zastoupení Kurdové s Araby mají tolik propletenou kulturu, že ji už ani nelze striktně rozdělit - jazyky, písmo, umění, společenské vztahy, armádní složky SDF, to vše je provázané do pestré, už jen částečně oddělené mozaiky.

Sýrie se stala příkladem země, která kontrastně ukazuje boj diktatury a demokracie. Příkladem země se silnými vnitřními i vnějšími mocenskými zájmy a intervencemi. Zemí, kde je jasně patrná destruktivní cesta radikalismu příštícího vždy až daleko za hranice, a opět využívaného mocenskými zájmy zevnitř i zvenku. Proto to má země, přes 10 let zmítaná ve válce, násilí, intrik a utrpení tolik těžké. Je nám jasným varováním, že pokud dovolíme zemím okupovat jiné, tedy přihlížet a nic nedělat, tato zkáza je nekonečná a nabyde obřích rozměrů. Stejně tak, pokud silně vyzbrojíme stávající diktatury, nebo se v konfliktu připojíme na jejich stranu, obyvatelé nemají šanci změnit systému své země k lepšímu.

Válka v Sýrii začala dříve než ta na Ukrajině. Války mají vždy stejný důvod a záměr - krást pro sebe. Kořistnit za každou cenu. Kde hodnota života klesá do záporných hodnot. Kde utrpení a strach ze zítřka je denním chlebem v prázdném břichu. 21. století musí být koncem válek. Vnímáme to všichni. Ta na Ukrajině už nám hoří dokonce u našich zadků. Války musíme ukončit společnou, mezinárodní cestou. I za cenu uskromnění a potíží, které se nám v tržně tak nešťastně propleteném světě logicky vyskytnou. Každá krize je příležitost. Snad tuto využijeme správně. Jinak to taky už nemusíme dát.

1
Vytisknout
7659

Diskuse

Obsah vydání | 9. 6. 2022