Nová ruská invaze na Ukrajinu, den třetí: Putin zvyšuje sázky

27. 2. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 12 minut
  • Pokud by Putin válku na Ukrajině nevyhrál - nebo jen kdyby ji nakonec nevyhrál dostatečně přesvědčivě - stráví zbytek své vlády v obavách z bezprostředního okolí a v čekání na převrat. Proto je nepochybně pevně rozhodnut zaplatit za vítězství libovolně vysokou cenu. 
  • Nečekejme od něj žádné ohledy vůči Ukrajině. Co nakonec bude i s jeho vlastní zemí, Ruskem, je mu také srdečně jedno, pokud se sám ještě drží u moci. 

Během třetího dne války bohužel došlo k tomu, co jsme očekávali: Ruské velení začalo z úvodního nepovedeného experimentu s dosti samorostle pojatým moderním válčením couvat k tomu, co známe z minulosti: Z Čečenska, ze Sýrie. K masivnímu nasazení "hloupé", plošně působící enormní palebné síly leteckých, dělostřeleckých a raketometných jednotek. K záměrnému ničení civilní infrastruktury, objektů nezbytných pro běžné fungování moderní společnosti, civilních domů a bytů. Je to, stručně řečeno, taktika spálené země. Jednou z největších otázek od počátku války zůstává, proč Rusové dosud nevyužili svých masivních kapacit v oblasti elektronického boje k

Kreml tedy podle všeho uvěřil, že náhlé přepadení země, zcela popírající předchozí veřejná prohlášení ruského vedení, zkombinované s pohledem na záběry raket a střel s plochou dráhou letu dopadající jedna po druhé na strategické objekty a s rapidním (či spíše nesmírně drzým) postupem ruských vojsk popírajícím všechny standardní poučky ohledně zabezpečení křídel a komunikačních linií, vytvoří v ukrajinské společnosti pověstný stav "šoku a hrůzy" opěvovaný Ullmanem a Wadem v druhé polovině 90. let minulého století, paralyzuje ji a povede k rychlému kolapsu veškerého odporu.

Jinak řečeno, hlavní útok měl být útokem vedeným na obráncovu percepci konfliktu, vyústit v šok a v pocit, že se stejně nedá nic dělat a porážka je v každém případě nevyhnutelná. Svým způsobem to měla být stále "informační" válka. Podle západních zpravodajských služeb měla skončit do 72 hodin po svém zahájení.

Plán hodný bývalého kágébáka, dalo by se říci.

Po včera oznámených západních sankcích na ruskou centrální banku se však Kreml nedostane ke zhruba polovině svých finančních rezerv - a válka jej zatím podle odhadů ekonomů stojí zhruba 20 miliard dolarů denně.

Bez čínských půjček si Putin zřejmě teď nemůže dovolit válčit déle než nějakých 14 dní. O to nemilosrdněji se bude snažit v této lhůtě dosáhnout vítězství.

***

Vsuvka: Osobně spekuluji, zda v Putinově chorém mozku nemá být vlastně celá "trestná výprava" na Ukrajinu jakýmsi obrazným opakováním tažení cara Ivana Hrozného proti demokratické novgorodské republice, které eurasianistický ideolog Lev Gumiljov svého času zarámoval coby "střet pasionárního ruského živlu s prozápadními subpasionáty".

Podle této představy to samozřejmě mají být právě (moskevští) Rusové, kdo pracuje s převahou v oblasti disponibilní biopsychické energie a z ní vyplývající přitažlivosti své kultury - rozhodně nikoliv pokračovatelé "antiruské" novgorodské tradice. Proto se v jakémkoliv střetu musí ruská biopsychická převaha rychle a svým způsobem automaticky projevit. Tedy teoreticky...

Doporučuji vzít v úvahu, že celá tzv. teorie ruského superetnosu, která se za Putinovy vlády stala v Rusku mezi vládnoucí elitou nesmírně populární, vlastně představuje odrůdu kulturního rasismu, jak jej nacházíme snad nejdříve v dílech italského fašisty Julia Evoly a později prakticky v celém poválečném neonacismu. Superetnos se ale ve většině významných bodů neliší ani od původní nacistické představy Herrenvolku, národa pánů.

Hlavní rozdíl samozřejmě spočívá v tom, že nacistická koncepce měla stát výhradně na biologickém půdorysu. Připojit k Herrenvolku někoho zvnějšku bylo možno jen v případě, že splňoval příslušná potrhlá "rasová kritéria" jako plavovlasost, "dlouholebost", atd. - až poté záleželo na subjektivní ochotě se poněmčit. Naproti tomu kulturní rasismus nabízí možnost připojení ke kultuře nezávislé na biologickém substrátu. Takže součástí militantního a rozpínavého "ruského světa" - plodu specifického kulturního rasismu Moskvy - se mohou stát i všelijaké výstřední osoby z cizího prostředí, které by nacismus jako "podřadné" rovnou poslal do plynu.

Jakmile jednou uvěříte v nadřazenost ruského superetnosu nad všechna ostatní etnika a kultury, máte samozřejmě sklon protivníky v některých ohledech systematicky podceňovat a očekávat od nich, že na ně bude soustavně působit "přirozená kulturní přitažlivost ruského světa".

Ale dost výletů do kremelského blázince. Každopádně si buďme jisti, že nadměrná četba potrhlých marginálních teoretiků může u izolovaného diktátora vážně narušit duševní zdraví i schopnost vnímat realitu.

***

Pro přehlednost si můžeme probíhající ruský útok podle tradičního sovětského modelu rozdělit na čtyři "fronty": Hlavní front je kyjevský, téměř stejné důležitosti se pak těší severovýchodní (zahrnující druhé největší ukrajinské město, průmyslové centrum a komunikační uzel Charkov) a jižní. Další probíhající operace, především na "donbaském frontu", mají především význam podpory aktivit vyvíjených na hlavních směrech.

Dosavadní ruský postup do značné míry selhal, protože nedosáhl hlavních cílů, zejména plánované "dekapitace" ukrajinského státu. Zahrnoval jednak amatérské operace typu izolovaného výsadku VDV na kyjevském letišti Hostomel, který si o neúspěch vysloveně říkal, beznadějně zpackaný útok ruských policistů v ukrajinských uniformách směřující do centra Kyjeva, ale také silné podcenění logistických operací. Během soboty ale ruské ztráty narůstaly neuvěřitelným tempem také proto, že ukrajinské oddíly "za frontou" začaly útočit na ženijní a logistické kolony pohybující se po předem předvídatelných trasách. Výsledkem špatného plánování a odporu obránců je u útočníka zejména na severovýchodním směru akutní nedostatek paliva a dalších zásob, který nebude překonávat lehce - a pokud se mu to má vůbec podařit, vyžádá si to čas a energii, které pak budou chybět jinde. Masivní běloruská skladiště zásob zřejmě usnadňují zásobování jednotek postupujících na Kyjev přes černobylskou zónu a západně od ní. Otázka je, na jak dlouho tyto předsunuté zásoby vystačí.
   

Ruské operace, zejména v Kyjevě a okolí, se zatím ukázaly být mizerně zkoordinované - například výsadek na letišti se realisticky sám o sobě nemohl udržet déle než pár hodin do příjezdu silnějších ozbrojených kolon z Běloruska, přesto byl však vyslán v podstatě na smrt. Policejní útok naplánoval naprostý dobrodruh. Velmi podobně dosud selhával ruský postup na charkovském směru, zatímco postup z jihu se ukázal jako o dost úspěšnější. Pokud budou Rusové na jihu postupovat úspěšně, brzy mohou odsud ohrozit i Kyjev a v důsledku pak obranu Charkova.

Stále se ještě nepodařilo dosáhnout plné ruské převahy ve vzduchu, což nelze vnímat jinak než jako těžké selhání. Rusko mělo hned na počátku války k dispozici přinejmenším pětkrát více bojových letounů než Ukrajina, také letounů vesměs výkonnějších a modernějších, s lepší výzbrojí. Nasadilo polovinu letectva a ještě naráží na odpor.
   

Vzato vše dohromady, pro ruské vojáky musí být ukrajinské tažení značně frustrující a nemůže se to neprojevit na bojové morálce.

Ruské jednotky jsou ovšem nadále početnější, vyzbrojené modernější bojovou technikou a vyznačují se výrazně větší palebnou silou než ukrajinské, především v oblasti letecké podpory, dělostřelecké a raketometné podpory. Už vidíme, jak se ruské velení snaží využít proti odhodlanému ukrajinskému odporu na prvním místě právě "tupé", plošně aplikované palebné síly. Nepochybně začne také postupně přibývat tzv. blízké letecké podpory pozemních operací, kterou jsme v prvních dvou dnech takřka neviděli. Letecké operace probíhaly samostatně, nezávisle na vševojskovém konceptu, spíše jen v koordinaci s jednotkami zvláštního určení.

Zdá se, že pozemní útok na Charkov byl pro silný odpor dočasně oslaben a místo toho se teď okupanti hlavně snaží město obejít a postupovat na Kyjev. Charkov samotný má být tedy obležen a izolován, vystaven teroristickému ostřelování těžkými děly a raketomety. Cíleně byl zničen místní plynovod. V menší míře podobný osud čeká Černigov.

To co jsme z Charkova viděli v noci na dnešek nasvědčuje nasazení raketometů s kazetovou municí, kterou civilizované země dávno zakázaly. Bez ohledu na to, že Rusko na zákaz kazetové munice samo nepřistoupilo, představují podobné plošné útoky na rezidenční oblasti z pohledu mezinárodního práva jednoznačně válečný zločin. - Kremelský režim ovšem s Carlem Schmittem věří v prioritu velmocenského prostoru před mezinárodním právem...

Dva pomocné sbory "separatistů" z Donbasu doplněné oficiálními ruskými jednotkami se zatím v boji předvedly zdaleka nejhůře a nezaznamenaly takřka žádný postup. Nutno ovšem vzít v potaz, že právě před nimi se nachází nejlépe připravené ukrajinské obranné pozice. A také vůbec nemusí jít o to těmito pozicemi prorazit. Čím déle zůstávají ukrajinští obránci v Donbasu, tím více se zvyšuje riziko jejich postupného odříznutí a obklíčení na levém břehu Dněpru. Kyjevské velení čeká obtížné rozhodování, zda pokračovat v bezperspektivní obraně Donbasu, nebo tamní síly použít k vyproštění Charkova či (nejpravděpodobněji) napadení pravého křídla okupantů postupujících z Krymu. Času není nazbyt. Jestli ještě dnes nezačne odchod z Donbasu, zítra může být pozdě.

Boje u Chersonu a Mikolajiva přestaly být ruským velením považovány za hlavní osu postupu na jižním směru. Místo toho Rusové zamířili k Záporoží a Mariupolu, u nějž od prvního dne neúspěšně bojuje ruská námořní pěchota.

Letecké útoky v oblasti Kyjeva se v noci na dnešek zaměřily na rafinérii a sklady paliva jižně od města. Pokud to má něco signalizovat, šlo by o snahu narušit ukrajinské mobilní operace. Ty dosud probíhaly především na jižním směru, kolem Chersonu. Pokud se ruským VDV podaří obsadit leteckou základnu Vasilkiv západně od města, znamená to pro obranu Kyjeva další krizi.

Na Kyjev ale nyní jede podle odhadů západních zpravodajců nejméně 14 ruských praporních bojových skupin z Běloruska a dalších 17 skupin vyčleněných z operační zálohy. To představuje přibližně 17 000 vojáků vybavených nejmodernější ruskou bojovou technikou. K přímému útoku na třímilionovou metropoli to patrně samo stačit nebude, k jejímu zablokování a odříznutí od ostatních částí země však ano. Pokud by se Rusové pokusili s uvedenými silami o útok "z chodu" na Kyjev ze severozápadu (a případně později ze severovýchodu silami postupujícími mezi Charkovem a Černigovem), potvrdili by pokračování dosavadního mizerného operačního plánování.

Poněkud znepokojivým rysem na ukrajinské straně se stala euforie po odražení prvních ruských zpackaných útoků na hlavní město. Zelenského videa z kyjevských ulic jistě mohou zvedat morálku obyvatelstva, pochopitelně ale sama žádnou bitvu nevyhrají. Značně znepokojivé je ruské obsazení velkého letiště v Berďansku.
   

A stále ještě zůstává ve hře možnost, že Rusko, které se muselo vzdát představy rychlého tažení ve stylu "šoku a hrůzy", se svými rušičkami v Bělorusku a letectvem veškerou elektronickou komunikaci v Kyjevě jednoduše vybombarduje a vypne.

-1
Vytisknout
12305

Diskuse

Obsah vydání | 1. 3. 2022