Není to zoufání nad smrtí Libuše Šafránkové tak nějak ujeté?
10. 6. 2021
/
Jan Čulík
čas čtení
1 minuta
Babičky si telefonují a brečí: "Víš, že umřela ta Šafránková?"
Chápu,
že v národě, kde hrají herci roli filozofů (vždycky při této
přiležitosti vzpomínám na Anthonyho Hopkinse, který na jakousi otázku v
televizi kdysi řekl, "Na to se mně neptejte, já jsem jenom blbej herec" -
herci jsou totiž masky, zosobňují ve filmech a na jevištích názory a
postoje někoho jiného!) - a chápu, že Libuše Šafránková byla sympatická,
přijemná a inteligentní dáma, která svými hereckými výkony v českých
filmech lidem hodně dala.
Jenže mě na její smrti a na tom, jak to přijala česká veřejnost a česká média něco vadí.
Nepřijde vám divné, že se považuje za normální umřít na rakovinu plic v raném věku osmašedesáti let?
A nemělo to vyvolat diskusi o tom, k čemu vede kouření?
Proč
se umírání na rakovinu plic považuje v Čechách za normální a bere se to
tak fatalisticky, zatímco si lidi zapálí další cigaretu?
Boris
Cvek píše na Facebooku, že paní Šafránková možná nekouřila, ale měla tu rakovinu
z druhotného kouření...
Žádnou takovouto diskusi to nevyvolalo.
Zase mně přijde, že je český veřejný narativ někde úplně vedle, pomíjí to, o co skutečně jde.
Nebo se mýlím?
13620
Diskuse