Tři příklady upgrade selského rozumu

8. 6. 2021 / Jiří Podhorecký



Text navazuje na předchozí o Selském rozumu (TM) v době změny

Pokusím se být více konkrétní a na předchozí vyjádření navážu třemi příklady, které mne zaujaly a jsou mi inspiraci. Řeč byla vlastně o zemědělství. U toho se budu dále držet.
 

Přední částí rozvoje a úspěchu v pěstování zemědělských plodin je bezpochyby šlechtění. Je nejen proaktivní kultivací a hledáním vyšších výnosů za méně nákladů, ale i nekonečným soubojem s existujícími biologickými hrozbami. Hrozby jsou v přírodě stále, jako trvalá součást ekosystémů, ovšem v monokulturním zemědělství jsou často zásadní a patologické.  Projevují se nekonečnými nestabilitami ve výnosech od migrujících škůdců a neustále vracejících se rostlinných chorob, které výnosy snižují, nebo i zcela likvidují. Šlechtitelství je výsostně strategické odvětví.  Stojí rozkročeno na jedné straně od vědecko-výzkumných šlechtitelských ústavů, výkonné těžíště má u biotech a chemtech korporací a na třetím pilíři má kořeny v místních zemědělských kulturách, původních odrůdách, které jsou často na okraji zájmu společnosti hlavního proudu. Přitom na zcela přírodní bázi obsahují unikátní kombinace vlastností, které se šlechtitelům nedaří cíleně rozvíjet. Příroda je prostě nejlepší šlechtitel.


S genetickými zdroji se ve fázi šlechtitelského výzkumu (zjednodušeně řečeno) nakládá jako se zdrojovou informační jednotkou. Genové banky po celém světě nesou jak detailní datové záznamy o vzorcích, fyzické vzorky v různých formách (např. germplasmy, nebo semena, nebo jiný množitelný materiál) tak i provozují živé porosty a kultury, kde se udržuje živá genová báze pod širým nebem. Tento genetický dataset je globálně relativně bohatý. Relativně.


Zároveň tyto geneticko-informační soubory nesou ve své existenci i určité nedostatky, dané právě složitostí světa. Pro výzkum mohou šlechtitelé vyžádat vzorky odrůd zemědělských plodin prakticky odkudkoliv a podrobit je křížení a šlechtění původních odrůd s novými, konkrétně zamýšlenými vlastnostmi. Dokonalé výměně genových vzorků může být překážkou zájmy konkrétního ústavu, legislativa konkrétní země, zranitelnost odrůd, čas, nebo reálná nepřenositelnost unikátních životních podmínek, v kterých se odrůda vyskytuje. Výměna databázových informací o nich už by těmito nedostatky tolik trpět neměla.  

Aby byl ten obrovský objem genetické rozmanitosti datově dostupný a prohledávatelný, vznikla už před časem "databáze databází genových bank". Jmenuje se Genesys PGR. Je to projekt od německé neziskové organizace Global Crop Diversity Trust, který si klade za cíl vybudovat jednotné rozhraní a tedy přístup k maximálnímu množství dalších informačních zdrojů a genových bank plodin celého světa.

Registrovaný uživatel jakéhokoliv šlechtitelského ústavu pak může rychleji dohledat své budoucí zdroje vzorků plodin k výzkumu. To mu usnadňuje postup ve vědecké práci. Příbuzným, pro veřejnost známějším projektem je i genový archiv v podzemním prostoru na Špicberkách, který má svými parametry chránit základní genofond zemědělských kultivarů před vymizením, nebo před globálními katastrofami. Ne každá odrůda má tu možnost být tam uchována. Naštěstí jsou vzorky uchovávány i jinde.


Když se od odrůd světově zásadních plodin přeneseme k nám do Čech, tak s jistotou můžeme říci, že i naše země má co nabídnout. Země Johana Gregora Mendela, který v genetice rostlin položil základní kameny k jejímu porozumění. Naše ústavy pracují na škále od čtení genomu zemědělských plodin až po zlepšování vlastností odrůd v krajinách daleko za hranicemi. Máme tu například výzkumný ústav bramborářský, chmelařský... Nelze v rychlém výčtu vynechat ani drobné uchovatele původních odrůd a malošlechtitele zahradního ovoce, zeleniny, ovocných stromů a keřů. Ti všichni mohou mít při splnění odborných podmínek přístup k informacím o genetických zdrojích a možnost použít je k cílenému šlechtění odrůd anebo k identifikaci a uchování odrůd původních. Nejsem si jist, že právě o tom ti malí šlechtitelé odrůd vědí. A tak to zmiňuji.

Takže dílčí závěr z výše řečeného:

- Udržování, kultivace a šlechtění odrůd je důležitá a kvalitní reakce na proměny současného světa. Orientace v obrovské genové bázi k tomu neodmyslitelně patří.  Soudím, že vědomě se společnými cíli může být rozvíjenou hodnotou. Bez přímých vazeb na hi-tech GMO, které jsou svázané patenty a licencemi s výrobou hnojiv, selektivními herbicidy, závislostí na prodeji a zisky "někoho jiného".  Jen je potřeba být společensky odpovědný, chápat že zemědělské plodiny jsou na žebříčku civilizačních potřeb skutečně vysoko. Pravděpodobně výš, než jiné, zdánlivě důležité nezbytnosti současného zpovykaného světa.   Každá země by měla považovat šlechtitelství za strategickou procesní zkušenost, bez níž bychom byli odsouzeni k závislosti, nebo podivným budoucnostem typu "Soylent Green" -  Proto je existenčním zájmem společnosti sdílet a zpracovávat kvalitní a dostupné informace o biologické rozmanitosti zemědělsky využitelných rostlin.


Druhým příkladem jsou mi projekty k porozumění dynamiky a adaptace zemědělství na klimatické změny.

Předesílám, že vnímám argumenty o udržitelném zemědělství, s návratem k původním ekologickým pěstebním postupům i k lepšímu pochopení dynamiky rostlinných společenství. Tam, kde je rozmanitá příroda, kde je snaha o její pochopení, nemůžou být náhlé plošné katastrofy zaviněné přemnožením "tohohle, nebo tamtoho". Zároveň ale musím připustit, že uživení sedmi miliard lidí nutně směřuje ke zprůmyslnění obdělávání půdy, takže nelze vždy a všude farmařit archaicky, nebo permakulturně. Hledejme tedy nějakou váženou střední cestu mezi krajními polohami v současném zemědělství. Vycházet s přírodou co nejlépe, namísto jejího podmaňování, se dlouhodobě vyplácí.


Například před pár lety se rozhodlo norské ministerstvo zemědělství uvolnit k veřejnému použití svůj původní softwarový projekt na monitoring šíření škůdců, chorob a plevelů v zemědělské krajině.  Do té doby jej používali v rámci dalších podpůrných projektů zemědělcům, na území Norska. Software ve formě online aplikace je adaptovatelný pro jakoukoliv jinou zemi. Proměnnými parametry jsou údaje o konkrétních škůdcích, zemědělské cykly a časové řady počasí a podnebí.

Přidanou hodnotou, která projektu může dodat větší společenskou užitečnost a takřka "komunitní rozměr" je rozhraní, které na celostátní mapě zachycuje geoprostorovou informaci o aktuálním stavu, zároveň umožňuje připojit odborný komentář a doporučení k vývoji situace. Zapojeným uživatelům může přijít výstražná SMSka nebo e-mail, aby byli včas připraveni.

V možnostech uživatelského prostředí je nesení detailů o lokalitě z hlediska využití půdy, zemědělských plodin a výskytu konkrétních škůdců.

Je to právě to "cosi" ... co lze vidět dobře jen pohledem z výšky. To nedokáže zjistit sám žádný místní zemědělec, ať už by se plahočil na svém úhoru od slunka do slunka. Každý jednotlivý farmář může mít perfektně zmáknuté své vlastní pole, může znát každé stéblo i každou brázdu. Ale těžko říci, zda s touto osobní zkušeností dokáže vědět, jak kombinace klimatických podmínek a trendů v šíření parazitů a chorob mu jeho vlastní pole ohrozí z vnějšku do několika dní, rozšířením konkrétního škůdce. To na svém poli pozná teprv až se tak stane.

Dovedl bych si představit tuto aplikaci za pár let tak daleko, že by s přispěním mobilních klientů mnoha drobných vlastníků půdy podávala čerstvý a přesný obrázek o přítomnosti rizik v krajině. Ať už by šlo o krátkodobé výkyvy počasí působící na úrodu, tak i třeba o monitoring výskytu kůrovce v soukromých lesích. Těch možností jak to uchopit, je mnoho. Získat a zpracovat data, z výsledku se poučit a dělat rozhodnutí.


Prakticky totéž, co nabízí norské ministerstvo zemědělství, ale po svém, najaře představili v ČR pod názvem "AgroRisk" organizace ČHMÚ, VÚRV, ÚKZÚZ a další.  Nejsem k němu nijak připoután, takže detailní obhajobu nechám na jeho tvůrcích. Už dříve jsem toužebně čekal, kdy se koncept monitorovacích webů jako je intersucho.cz a nyní i AgroRisk překlopí do projektů přímo podporující nějaká společná řešení definovaných problémů. Přeji si tedy, aby takové projekty nezůstaly ve fázi monitoringu  a uzavřené pro specializovanou veřejnost, ale s pomocí rozvojové základny a "komunitních online nástrojů" zapojily k používání a vývoji velkou část lidí, kterých se zemědělství týká.

Potenciál sociálních sítí není jen sebeuspokojující facebook nebo tiktok. Je především na záměru a účelu, jaké nástroje lidem na internetu poskytovat k sociálním interakcím. Oni je pak přijmou a začnou používat.


Třetím příklad je o informačních technologiích u menšího farmaření

Už jsem naznačil, že určité přehledové informace o situaci jsou klíčové. O ně stojí například agrokorporace, které na jejich zpracování mají založený obchodní řetěz prodeje hnojiv, geneticky modifikovaných osiv, nebo přesně aplikovaných herbicidů a pesticidů. Mají propracovaný postup, v kterém se rozplánuje na roky dopředu kombinace odrůd, pěstebních kroků, preventivních i následných ošetření a všude prostupující marketing podporující dobývání vytýčeného trhu. Pohledem malorolníka se pak jen divíme, jak je děděná tradice typu "zasadím až po zmrzlých" v trvalém závěsu za sprintem těch progresívních. Nakonec malorolník podlehne, vyzkouší neodolatelnou nabídku a zapojí se do kolotoče, který je sice na vše připraven speciálními přípravky, ale zato už nedává šanci vystoupit z pěstitelského rychlíku bez natlučeného nosu.

když se rozhodnete řídit svou malou farmu s asistencí nějaké té farma-appky a porozhlédnete po zemědělských softwarech tolik jich zase nenajdete. Když už nějaký najdete, objevíte, že poskytované softwarové služby nejsou zrovna laciné a za jejich vývojem stojí - překvapivě - zas jeden ze čtyř globálních agrochemických leaderů. Další odměnou za používání mobilní aplikace patrně budou sesbíraná data o zemědělských lokalitách, aby výrobci věděli kde se mohou pokoušet zobchodovat své produkty.


Když vynaložíme o trochu více energie, najdeme i jiný pohled na SW v moderní zemědělství ... Už před lety se ozvaly hlasy na webu Arc2020.eu, které říkaly, kde by měly být hranice ustupování korporacím podnikajících v zemědělské výrobě. Také v oblasti agri informačních technologií je potřeba podpořit demokratizaci a de-centralizaci.  Nepodléhat tak snadno dominantním lídrům trhu jen tím, že vás uplatí nižší zaváděcí cenou.  Raději používat otevřený software, nezávislé zdroje a budovat s nimi komunity odspoda. Není sice nutné tisknout si doma na 3D tiskárně vlastní open-source traktor, ale zároveň je vhodné nevytěsňovat argumenty, že nákupem značkového traktoru v akci se nutně dostáváte do závislosti, že musíte kupovat pouze originální náhradní díly a užívat autorizovaný servis, za který zaplatíte víc, než za celý traktor. Tyhle praktiky jsou pořád stejné a pořád velice efektivní. Ne ale pro kupujícího.  Jako alternativu k nim spíš vidím prvky sdílené, nebo cirkulární ekonomiky, kde se materiální zdroje využívají třeba i společně. Informační technologie to můžou usnadnit.


Právě v době, kdy všechno za vás už vymyslel někdo jiný, je potřeba hledat nové a jiné cesty k cíli.
2
Vytisknout
1931

Diskuse

Obsah vydání | 15. 6. 2021