O české naivní slepotě pro kontext

1. 3. 2024 / Boris Cvek

čas čtení 6 minut

Nevím, kde se to bere, ale vždy mě to ohromí. Pojďme něco dělat, hlavně abychom na to mohli být hrdí, hlavně abychom dělali dobro, a je jedno, co je ten skutečný problém. Problém v jeho skutečnosti je lépe nevidět. Takhle u nás uvažují masy dobrých lidí.

Bylo tak se šitím roušek na začátku covidu a dodržováním často nesmyslných (rouška nutná i v lese, když je člověk sám) a hlavně neudržitelných opatření (zavřené školy, prázdné nemocnice, stojící fabriky). Žádná úvaha nad reálnými vlastnostmi té infekce.

A tak jsme v červnu 2020 covid porazili. Společným úsilím. Best in covid. Dokonce se v novinách objevily úvahy o tom, zda naše skvělé výsledky nejsou dány snad germánskými geny (na rozdíl od těch prašivých Italů) nebo očkováním proti TBC.

A co přišlo? Deziluze, katastrofa (40 tisíc mrtvých), nedůvěra v opatření vlády, odmítání vakcín, teorie spiknutí, pátá kolona Putinova Ruska, kterou tu máme hnanou motorem nenávisti k institucím, nenávistí z dob covidu, stále.

Nevím, jak to bude v případě jednoho mediálně prosazovaného chlapečka, na kterého se dobrými skutky vybralo nějakých 150 milionů korun. Kéž by mu to pomohlo! Ale opět naprostá slepota k širšímu kontextu té situaci. Jak je možné, že někdo prodává neověřenou léčbu za tak velké peníze? Kam by dospěl zdravotní systém, kdyby měl systémově platit takový byznys? A co bude s jinými dětmi, které jsou na tom třeba ještě hůře (a na každou nemoc existuje nějaká neověřená léčba nebo bude rychle vymyšlena, pokud to bude placeno?

Samozřejmě lidová moudrost rozhodla: za všechno může bezcitná pojišťovna, která odmítá platit! Zatímco ti, kdo na tom vydělají, jsou jistě plní citu. Dobro je nadosah, tak se nebudeme dívat doprava ani doleva, hup za dobrem.

Další tah na dobro je patrný v souvislosti s válkou na Ukrajině. Česko patří mezi hlavní spojence Ukrajiny, jako by bez Česka a našich dobrovolníků Ukrajina dávno padla. Česko zajistí munici do děl. Už nás chválí dokonce i německý Die Zeit. Nezbývá než trochu více českého úsilí a entusiasmu a bude snad i Krym osvobozen.

Jsme ovšem nejbližší spojenci země, která u nás pořád nemá velvyslance. Země, které největší vojenskou pomoc dodávají USA a Německo. Země, do které šla v roce 2023 pomoc od Unie a jejích členů ve výši přes 60 miliard dolarů (Česko by muselo poslat celý státní rozpočet). Země, jejíž prezident prohlásil nedávno, že bez amerických zbraní Ukrajina nemůže obstát.

Ale je fakt, že hodně věcí umíme. Třeba český export do zemí střední Asie vzrostl po zavedení sankcí proti Rusku opravdu neuvěřitelně. Desítky tisíc procent u některých pro Rusko důležitých komodit. Náš premiér navíc umí hledat shodu se zeměmi jako Maďarsko a Slovensko na půdorysu postoje k migraci. Pojďme udělat tématem opět migraci a diktát Bruselu, aby se na Putina zapomnělo, že? Raději orbánský režim než byť jeden muslimský migrant, nedej Bože snědý, v Praze! Tak to vlastně má stát, ne? Tzv. nelegální migrace jako největší zlo.

A nechce se nám umírat za vlast, zejména těm mladým. Nedávno to rozhořčilo na Seznamu jednoho vojáka. Stěžoval si, že bojovat za suverenitu a územní integritu země musí být samozřejmost. Suverenitu? Není to heslo těch, kdo nás chtějí vytrhnout z Unie a západních struktur? Co třeba boj za svobodu a demokracii?

To máme v názvu jednoho státního svátku, ne? Ale suverenita? Územní integrita? Podívejte se na dějiny Československa, jak to s tou integritou a suverenitou bylo. Jenže ono i s bojem za demokracii a svobodu to nebude moc dobré, když lidé uvidí, že triumfalismus dobra obrácený k Ukrajině nějak neuspěl. Víc a víc se budou lidé bohužel ptát: a co z těch desítek tisíc mrtvých a zmrzačených životů nakonec bude? Za co ti lidé zemřeli? A kdybyste se třeba v roce 1980 zeptali Francouzů, Britů, Němců, byli skutečně ochotnější umírat ve válce? Pochybuji.

Pozor na to, aby se rauš podpory pro Ukrajinu neproměnil brzy v pravý opak, pokud budou vojáci dále veřejnosti vysvětlovat, že je třeba umírat na frontě za vlast. Rozhodnout to mohou jistě jen politici (pokud vojáci neudělají vojenský převrat), a ti jsou zatím velmi opatrní. Paní ministryně obrany ujišťuje, že nic jako odvody nebude, vůbec se o tom prý neuvažuje.

Aby se nám za rok za dva nestala z Krylovy Písně Neznámého vojína hymna proputinských fašistů, kteří to tu ovládnou.

Vzpomínám si na dobu, kdy médii otřásal rauš dobra nad statečností opozice ve Venezuele a v Bělorusku. Výsledek je zřejmý. Rauš se může obrátit někam jinam, nad Venezuelou ani Běloruskem se už ani neštěkne. A ty lidské osudy? Zapomenuto.

Nechci říci, že s Putinem se dá jednat nebo že se mu má ustupovat. Vím jen, že tohle není v rukou České republiky, že ta válka má zcela jiný rozměr a kontext. A že z umělého, zcela mimo realitu položeného rauše, triumfu českého dobra nad karikaturou reality, může přijít těžká kocovina, možná i smrt demokracie.

Pokud jde o svobodu a demokracii, je třeba se soustředit na to střízlivé, reálné, podstatné, a tak se pokusit udržet naše místo v té velmocenské struktuře, která jediná může něco jako svobodu a demokracii garantovat. Nemáme svobodu a demokracii za naše zásluhy. Spadla nám z chaosu dějin díky Gorbačovovi. A může taky brzy zase zmizet, tentokrát ovšem na základě našich rozhodnutí v době svobody a demokracie.

3
Vytisknout
2953

Diskuse

Obsah vydání | 5. 3. 2024