Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Pozor na uplatňování kolektivní viny

12. 6. 2023

čas čtení 3 minuty

Přátelé,

ještě k tomu incidentu v Brně, při kterém zemřel mladý Rom a to po útoku nožem občana z Ukrajiny.

Samozřejmě odsuzuju jakékoliv násilí a i když neznám podrobnosti tohoto případu, ať ten útočník dostane náležitý trest, pokud se jeho vina prokáže, píše Jaroslav Miko.

K čemu ale nyní nabádají někteří jedinci z romské komunity a to konkrétně, aby se realizovaly útoky na Ukrajince, aby se demonstrovalo proti Ukrajincům nebo všechny ty verbální útoky na sociálních sítích proti Ukrajincům jako celku, s tím nemůžu souhlasit, byť jsem sám částečný Rom.

Tihle Romové, kteří takto uvažují a uplatňují primitivní princip kolektivní viny vlastně říkají, že pokud někdy spáchá nějaký Rom nějaký násilný trestný čin na někom z české majority, je v pořádku, touto logikou, pokud majorita bude za ten konkrétní čin odsuzovat všechny Romy, nemluvě o možném pogromu na naše romské ženy a děti.

Takové uvažování je nebezpečné.

Smrt toho mladého Roma mě samozřejmě mrzí a jedná se o lidskou a rodinnou tragédii, ale zkrátka nikdy nelze uplatňovat kolektivní vinu.

Nemalá část romské komunity obecně negativně vnímá Ukrajince.

Těch důvodu proč tomu tak je, je myslím vícero.

Obava, že tu vzniká další velká populace neromů, strach že bude méně práce pro Romy nebo méně sociální pomoci pro Romy a také nemalou roli hrají dezinformace, kdy spousta Romů věří, že na Ukrajině vládne fašistický režim.

Všechny tyto obavy jsou iracionální.

Na Ukrajině nepanuje fašistický režim, práce je v Česku dostatek pro ty, co pracovat chtějí a můžou a český sociální systém není ohrožen příchodem ukrajinských uprchlíků nemluvě o faktu, že statisíce pracujících z Ukrajiny do sociálního systému přispívá.

Tenhle případ z Brna jen bohužel umocní ty negativní emoce a předsudky a nedůvěru, ale věřím, že nakonec zdravý rozum musí zvítězit.

K tomu poznamenává Jan Čulík:

Ve studii Representation, Open University, Londýn, 2011 píše o rasistické stereotypizaci a vytváření kolektivní viny Stuart Hall toto:

Jak vznikají rasistické stereotypy? Při našem vnímání skutečnosti vždy vytvářejí významy binární opozice (černý-bílý, muž-žena), ale binární opozice jsou hrubé. Jeden pól binární opozice je vždy dominantní.

Kultura vzniká tak, že se věcem dává význam tím, že se jim přiřazují různé pozice v rámci klasifikačního systému. Označování rozdílů je základem symbolického systému, který nazýváme kulturou. Rozdíl je pro kulturní význam zásadní.

Kultury mají tendenci ze sebe odstraňovat "nečistoty".

Rozdílnost je ambivalentní. Je nezbytná pro tvorbu významu, přesto je zneklidňující a nebezpečná.

Při rasistické stereotypizaci je oběť redukována na několik málo záporných, podstatných prvků. Neběloši jsou redukováni na znaky jejich fyzické odlišnosti. Je to zjednodušené, esencializované a reduktivní.

Stereotypizace redukuje lidi na několik jednoduchých charakteristik.

Dochází k tomuto procesu:

- konstrukce jinakosti a vyloučení
- stereotypizace a moc
- role fantazie
- fetišismus

Při běžném vnímání skutečnosti pracujeme na základě typů, vytváříme si pojmy typických jevů či lidí, ale stereotypizace některé z charakteristických rusů typů zveličí a zjednoduší.

Stereotypizace se objevuje tam, kde existují hrubé mocenské nerovnosti. Moc je zaměřena proti podřízené skupině.

Moc reprezentace je symbolická moc. Dochází k ritualizovanému vyloučení druhých z komunity.
Moc také svádí, přemlouvá, získává souhlas. Do svých okruhů zahrnuje dominantní i ovládané. Všichni jsou do ní vtaženi.

Rasismus