Rusko: Je car skutečný, nebo falešný?

3. 4. 2023

"Před rokem, když už ruské tanky táhly na Kyjev, se celý svět divil, proč se v Rusku nekonají masové protiválečné protesty, proč do ulic vyšli jen osamělí lidé. Přičítal jsem to strachu. Mlčení je ruská strategie přežití. Ti, kdo tehdy protestovali, jsou ve vězení. Takto Rusové přežívali mlčením po celé generace. Puškin tento ruský způsob života formuloval v poslední větě svého historického dramatu Boris Godunov: "Lidé mlčí." To je pravda. A se začátkem agrese proti Ukrajině lid "mlčel". Ale pak na podzim začala masová mobilizace a už není možné vysvětlovat, že statisíce Rusů šly poslušně zabíjet Ukrajince a nechat se zabíjet. To je něco jiného, něco hlubšího, něco děsivějšího.

Vidím jediné vysvětlení: moje země se ocitla mimo čas. V 21. století je moderní člověk sám zodpovědný za rozhodování o tom, co je dobro a co zlo. A pokud vidí, že jeho země a jeho lid vedou podlou hanebnou válku, bude proti své zemi a proti svému lidu. Ale většina Rusů mentálně žije v minulosti, kdy se lidé spojovali se svým kmenem. Náš kmen má vždycky pravdu a ostatní kmeny jsou naši nepřátelé a chtějí nás zničit. Nejsme zodpovědní, o ničem nerozhodujeme, o všem za nás rozhoduje náčelník/chán/král. Takto uvažují: když naši nepřátelé, fašisté z Ukrajiny a NATO, napadnou naši vlast, půjdeme ji bránit, stejně jako ji bránili naši dědové před německými fašisty. Pocit lásky k vlasti, krásný smysl pro vlastenectví, využívali všichni diktátoři pro své cíle. Můj otec si myslel, že brání svou vlast před Hitlerovým režimem, ale bránil stejný fašistický režim Stalina. Rusové nyní jdou do války, jak jim vysvětlila Putinova propaganda, aby bránili svou vlast před "evropským a americkým nacismem", a neuvědomují si, že chrání moc zločinecké bandy v Kremlu, která si vzala celou zemi jako rukojmí.

Před dvaceti lety jsme se všichni sešli v Kyjevě na literárním festivalu - spisovatelé a básníci píšící rusky na Ukrajině. A měl jsem pocit, že konečně budujeme budoucí ruskou kulturu, kde je důležité vzájemné porozumění. A pak později přišla anexe Krymu a já viděl lidi, se kterými jsem seděl u stolu, jak křičí: "Krym je náš! Krym je náš!" Bylo to jako ve slavné hře [Eugèna] Ionesca Nosorožec, kde se lidé mění v nosorožce. Nebylo možné s nimi mluvit. Nebylo možné mluvit s mým bratrem, který žije v Moskvě. Tak jsme se stali cizinci. V ruské kultuře je mezi námi něco jako civilizační propast. Chápu, proč lidé, kteří nečtou knihy, tuhle válku podporují. Ale je pro mě nemožné vysvětlit, proč kulturní lidé tuto válku podporují.

Celý život jsem cítil velmi pevnou půdu pod nohama. Byla to ruská kultura. A teď se to rozpadlo. Před sto lety se ruští emigranti nestyděli mluvit rusky na ulicích Berlína nebo Paříže. Ale teď se stydí mluvit svým jazykem. A mým posláním je teď udělat všechno pro to, aby se ruskému jazyku vrátila důstojnost. A to je možné pouze s vítězstvím Ukrajiny v této válce proti našemu společnému nepříteli, ruskému režimu, protože hlavním nepřítelem ruské kultury je ruský režim.

Putin má psychologii všech diktátorů: "Pokud odejdu z tohoto světa, svět musí odejít se mnou". Nemají empatii. Nemají rádi lidi. Lidi nenávidí. A tak jsem si jistý, že by stiskl červené tlačítko. Ale jeho příkaz zničit Zemi nikdo nesplní. Nikdo. A víte proč? Protože v Rusku není hlavní otázka jako v ruské klasické literatuře 19. století: kdo za to může? Co je třeba udělat? Ne, hlavní otázka zní: je car skutečný, nebo falešný? A že je skutečný, můžete dokázat tím, že vyhrajete válku. Stalin zabil miliony lidí, ale obyvatelstvo ho miluje. Gorbačov byl na Západě milován, ale prohrál válku v Afghánistánu a studenou válku proti Západu. Proto jím opovrhují. Putinovi generálové řekli, že Kyjev obsadí za tři dny, a on se přepočítal. Neuspěl. A teď je z něj falešný car. Nikdo nebude plnit rozkazy falešného cara.