Tuniský prezident se hlásí k "teorii velkého nahrazení"

1. 3. 2023

Po čtrnácti dnech politického zatýkání a zadržování nyní tuniský prezident Kais Saíd rozpoutal rasistickou kampaň zaměřenou na černé migranty ve své zemi, s konspiračními teoriemi, které odrážejí "teorii velkého nahrazení" a policejními raziemi v populárních čtvrtích po celé zemi, kde žije mnoho migrujících pracovníků.

V projevu ke své Národní bezpečnostní radě 21. února Saíd prohlásil, že "existuje zločinné spiknutí, které bylo připraveno od počátku tohoto století, aby se změnilo demografické složení Tuniska... Existují strany, které po roce 2011 obdržely obrovské sumy peněz, aby usadily nelegální migranty ze subsaharské Afriky v Tunisku." Vyzval bezpečnostní síly, aby "rychle skoncovaly s tímto fenoménem" a opakoval rasistické tropy o kriminalitě černochů.

Saídovo vyhlášení obětního beránka, pro které nepředložil žádné důkazy, otevřelo stavidla rasového teroru a násilí v Tunisku, která předtím bublaly těsně pod povrchem. V hodinách následujících po projevu Saídovi příznivci, včetně nově zvolených členů jeho Potěmkinova parlamentu, zopakovali jeho tvrzení a sociální média a soukromé skupiny WhatsAppu zaplnily zprávy o cílení na černochy - ať už ze subsaharských zemí nebo černé Tunisany - slovními a fyzickými útoky.

Grace, žena z Pobřeží slonoviny ve věku kolem 30 let, která pracuje v domě evropského diplomata, řekla New Lines, že se vrátila domů z práce ve středu večer, aby zjistila, že její pronajímatel přerušil dodávky plynu, vody a elektřiny a požadoval, aby ona a její tři spolubydlící okamžitě opustili prostory. Richard, stavební dělník v pobřežním městě Hammamet, řekl, že jeho zaměstnavatel řekl všem zaměstnancům, aby se nevracela do práce ze strachu, že by čelil právním důsledkům za zaměstnávání migrujících pracovníků. Další západoafričtí pracovníci v domácnosti, kteří si nepřáli být jmenováni, uvedli, že na ně házeli kameny, když byli na nákupech nebo se svými mladými svěřenci v parcích nebo na hřištích.

"Pracuji tu už skoro deset let," řekla Josephine, chůva z Pobřeží slonoviny. "Poprvé se bojím jít do práce, jet autobusem, jít na trh."

Do soboty tábořilo před velvyslanectvím Pobřeží slonoviny téměř tucet lidí, kteří byli v předchozích dnech vyhozeni ze svých domovů. V neděli čtvrti obývané převážně černošskými studenty a dělníky mlčely, zatímco zprávy na WhatsAppu v panice šířily zvěsti o násilí domobrany, které je na tento den plánováno.

Tunisko má dohodu o bezvízovém styku s Pobřežím slonoviny, zemí, ze které pochází většina z jeho odhadovaných 70 000 subsaharských přistěhovalců. Jako národ s frankofonním univerzitním systémem se Tunisko stalo centrem pro studenty ze západní Afriky. Jeho blízkost k Evropě se také stala lákadlem pro ty, kteří doufají, že přeplují Středozemní moře, aby našli více příležitostí v Itálii nebo ve Francii.

Téměř všichni tuniští migranti přicházejí legálně, ale po třech měsících se jejich status stává "neregulérním" a měsíční pokuta ve výši asi 27 dolarů se hromadí. Existuje jen málo cest pro získání legálního povolení k práci v Tunisku, protože domácí pracovní zákony zakazují cizincům zastávat pozici, kterou by mohl rozumně plnit tuniský občan. Výsledkem je, že většina z nich pracuje v nejistých podmínkách v rolích bez dohledu, ochrany nebo práv. Krádeže mezd jsou běžné, stejně jako fyzické násilí. Pro mnoho migrantů, kteří zůstali měsíce nebo roky – včetně pandemie COVIDu-19, kdy byly hranice uzavřeny – s prekérní, špatně placenou prací, se jejich výstupní poplatek stává neúnosně vysokým a jsou ponecháni v nejistotě, vydělávají příliš málo na zaplacení svých stále rostoucích poplatků, ale nemohou odejít.

V rámci Saídovy kampaně tuniská policie v posledních dnech zatkla při raziích více než 500 přistěhovalců. Alice, senegalská pracovnice v domácnosti, uvedla, že právě vyzvedla své malé dítě z domu známého, který slouží jako neformální denní péče pro rodiny přistěhovalců, když policie provedla razii v budově a vzala rodiče a jejich děti do vazby. Další byli staženi z autobusů, z obchodů a ze stavenišť. Dva evangelikální pastoři, Pacome Otete a Kalou Daniel, byli ve čtvrtek zatčeni.

Tu noc Saíd přitlačil na své konspirační teorie se zrcadlovou interpretací "le grand remplacement" ("velká výměna"), rasistické teorie původně vytvořené francouzským krajně pravicovým romanopiscem Renaudem Camusem, který tvrdí, že bílá evropská populace je nahrazována islámskými cizinci. "Je to neohlášený cíl" zločinných aktérů, kteří údajně obdrželi velké částky na přesídlení přistěhovalců do Tuniska, řekl Saíd, "aby se Tunisko stalo africkou zemí a nepatřilo k arabským a islámským národům."

Rychlost pádu Tuniska do otevřeného rasismu překvapila mnoho přihlížejících, ale Huda Mzioudet, černošská tuniská aktivistka za práva a expertka, uvedla, že rasismus je dlouhodobý. Navzdory zrušení otroctví v roce 1840 špatné zacházení s černými Tunisany a lidmi z jiných částí kontinentu přetrvává i v následujících desetiletích. "Součástí problému je popírání, odmítání a minimalizace problému rasismu Tunisany," řekla Mzioudet. Vysvětlila, že Tunisané poukazují na jiné země, jako jsou Spojené státy, kde je rasismus otevřenější nebo násilnější, zatímco ignorují svou vlastní historii obchodu s otroky a útlaku černých Tunisanů. "Říkají: 'Nezabíjíme vás jako v USA, takže nemůžeme být rasističtí.' Toto popírání je násilnější než samotný rasismus. Zabíjí; vymazává."

Mzioudet v letech po revoluci v roce 2011 založila aktivistickou skupinu Adam za práva černochů. Spolu s dalšími černými Tunisany - z nichž mnozí jsou ženy - pracovala na zlepšení viditelnosti své komunity a důstojnosti a práv pro černé přistěhovalce v zemi. Velká část této práce vyvrcholila v roce 2018 přelomovým zákonem, který kriminalizoval rasovou diskriminaci s potenciálním trestem až tří let vězení. Byl první svého druhu v arabském světě a aktivisté za lidská práva jej široce chválili.

Po počátečním nadšení ze schválení zákona však Mzioudet cítila, že se vkrádají výhrady. "Zákon ukázal vyspělost tuniské občanské společnosti, ale věděla jsem, že Tunisané nemohou být změněni jen změnou zákonů," řekla. "Musí se změnit zenitř."

V sobotu více než 1 000 lidí pochodovalo centrem Tunisu, aby protestovali proti tomu, co nazvali Saídovými fašistickými předehrami. Výkřiky "Pryč s fašismem, Tunisko je africká země!" a "Solidarita s našimi bratry bez dokladů!" se ozývaly po Avenue Habib Bourguiba. Jeden z demonstrantů držel ceduli připomínající davu, že o 61 let dříve přijel Nelson Mandela do Tunisu na svou tajnou misi, aby získal podporu pro ozbrojený odpor proti apartheidu (tehdejší prezident Habib Bourguiba dal Mandelovi na toto úsilí malý finanční příspěvek).

Další držel nad hlavou zrcadlo. "Je to metafora," řekl. "Musíme se podívat na to, kde jsme jako země skončili, na tento nový politický řád, a vidět to bez make-upu, jak to skutečně je."

Saídův zásah proti imigrantům v zemi může zkomplikovat ekonomické problémy, které se snaží spíše připsat než vyřešit. Koncem ledna navštívil Tunisko italský ministr zahraničí Antonio Tajani, kde řekl, že "velký problém přistěhovalectví je pohromou pro Tunisko a Itálii. Řekli jsme, že musíme vyřešit problém u jeho kořenů." Příliv migrantů k evropským břehům z Tuniska by mohl ohrozit financování EU a podporu bloku pro zemi, která se snaží zajistit téměř 4 miliardy dolarů od Mezinárodního měnového fondu.

Jak se situace stává napjatější a násilnější, mnoho přistěhovalců říká, že hledají cestu ven. "Je příliš drahé jít domů a příliš nebezpečné zůstat tady," řekl Nicolas, muž z Pobřeží slonoviny, který pracuje jako zahradník ve Sfaxu. Řekl, že se snaží půjčit si peníze, aby chytil loď na Lampedusu.

"Můj čas v Tunisku vypršel, zkusím štěstí na moři."

Celý článek v angličtině: ZDE