Pravda o změně německé obranné politiky

1. 3. 2023

Američané mají slabost pro komplikovaná německá slova, od reálpolitiky, vytvořené v 19. století, až po novější Zeitenwende, nový úsvit německé bezpečnostní politiky, který před rokem vyhlásil kancléř Olaf Scholz.

Scholz řekl zaplněnému parlamentnímu sálu tři dny po ruské invazi na Ukrajinu, že "prožívají Zeitenwende", doslova zlom v historii.

"To znamená, že svět poté už nebude stejný jako svět předtím," řekl Scholz svým známým monotóním hlasem.

Německý lídr nazval ruského prezidenta Vladimira Putina "válečným štváčem" a slíbil, že přestane škrtit zbitou německou armádu a vyčlení 100 miliard eur, což je asi dvojnásobek ročního obranného rozpočtu, aby nastartoval její modernizaci.

"Takže kdy vlastně Němci začnou utrácet za zakázky pro Zeitenwende?" zeptal se mě začátkem měsíce jeden americký přrdstavitel.

Byl jsem v pokušení citovat oblíbenou karikaturu New Yorkeru ("Co takhle nikdy?").

Zeitenwende možná vstoupila do transatlantického jazyka, řekl jsem mu, ale po roce je jasné, že nejlepší způsob, jak popsat Scholzův tolik vychvalovaný slogan, je tupý amerikanismus: Kecy.

Dosud se Německo zavázalo (i když neutratilo) k výdajům v rozsahu asi 30 miliard eur ze 100 miliard eur, uvedla vláda minulý týden a dodala, že peníze budou převedeny až poté, co se objednaná letadla, uniformy a další vybavení zhmotní. To znamená, že vyčleněné prostředky zahrnují asi 13 miliard eur na stíhací letouny schopné nést jaderné zbraně a dopravní vrtulníky, které Německo plánovalo koupit již před válkou.

Ačkoli Scholz a jeho ministři nadále opepřují svou rétoriku odkazy na Zeitenwende, když mluví s cizinci, většině pozorovatelů je zřejmé, že vzduch z balónu unikl.

"Všichni mluví o Zeitenwende, ale zatím jsme viděli jen Zeitlupe," řekl minulý týden lídr bavorských konzervativců Markus Söder.

Scholzovy priority leží jinde.

Když například loni na podzim analytici varovali, že vysoká inflace znehodnotí fond ve výši 100 miliard eur, pokud je vláda rychle neutratí, ministerstvo obrany místo slibu, že tuto mezeru zacelilo, jednoduše zredukovalo svůj seznam přání, včetně dvou fregat pro německé námořnictvo. Zhruba ve stejné době vláda schválila balík ve výši 200 miliard eur na dotování účtů za energie Němcům, což je podnět, který bude mít u voličů příznivý ohlas, ale pro bezpečnost země neudělá nic.

Abychom byli spravedliví, v Zeitenwende šlo stejně tak o změnu německého myšlení v bezpečnostních otázkách, jako o výdaje na armádu. Za bývalé středopravé kancléřky Angely Merkelové Berlín téměř vyzval Putina k invazi tím, že signalizoval, že pokud tak učiní, nebude to mít žádné důsledky (viz ruské vpády do Gruzie, podpora separatistů na Donbasu, anexe Krymu, plynovody Nord Stream 1, Nord Stream 2 atd.). Před rokem chtěl Scholz dokázat, že Berlín pochopil svou chybu.

I zde je však Scholzova rétorika zcela odtržená od reality.

Bližší pohled na Scholzův projev ohledně Zeitenwende jasně ukazuje, že se obával (stejně jako mnozí v Evropě v té době), že se Ukrajina zhroutí během několika hodin a že Rusko by mohlo brzy stát na ukrajinské hranici s Polskem.

Odolnost Ukrajiny poskytla Scholzovi více prostoru k nadechnutí na frontě Zeitenwende – stejně jako v otázce vyslání bojových vozidel pěchoty a tanků na Ukrajinu, což téměř rok odmítal ze strachu z "eskalace".

Hlavní silou, která Scholze brzdila, byla jeho sociální demokracie. Až do Scholzova překvapivého úspěchu při vítězství (byť o vlásek) v závodě o nástupnictví po Merkelové v roce 2021 se SPD jevila jako vyčerpaná politická síla, postrádající jasný směr a sužovaná vnitřními boji.

Vítězství strany, které pravděpodobně souviselo spíše se slabostí jejích oponentů než s její vlastní přitažlivostí, pozvedlo na piedestal nesourodou skupinu staromódních, protiamerických levičáků. Mezi nimi byl i Rolf Mützenich, vůdce parlamentní skupiny SPD, jejímž hlavním politickým cílem (až do ruské invaze na Ukrajinu) bylo zbavit Německo amerických jaderných hlavic.

Scholzova vlastní politická kariéra začala v ulicích západního Německa v roce 1980, kde vedl protesty proti americkým plánům na umístění jaderných raket středního doletu v Evropě a snil o vystoupení Německa z NATO.

To by mohlo vysvětlovat jeho rozpačitý pohled na USA, když nedávno trval na slibu vyslat tanky M-1 Abrams na Ukrajinu dříve, než Německo bude souhlasit s vysláním svých vlastních tanků Leopard, nebo dokonce dovolí ostatním, aby tak učinili.

Americký prezident Joe Biden nakonec Scholzovu požadavku ustoupil, aby uvedl německé tanky do pohybu.

Kancléřův argument, že jeho tankový trik, který doma prodával jako velké politické vítězství, by pomohl zajistit pokračující americké angažmá na Ukrajině a podporu NATO, je absurdní už na první pohled, když si uvědomíme, kolik se Washington již zavázal pomoci Kyjevu ve srovnání s Německem (73 miliard eur vs. 6 miliard eur).

Ale věděl, že Němci – kteří mají sklon myslet si o Americe to horší – by si na to skočili tak jako tak. A skutečně. Hloubková studie zveřejněná počátkem tohoto měsíce respektovaným institutem pro výzkum veřejného mínění Allensbach zjistila, že pouze 46 % Němců považuje USA za spolehlivého spojence. Jinými slovy, téměř osm desetiletí americké ochrany Němců před Ruskem nestačilo k tomu, aby přesvědčilo většinu z nich, že USA jsou jejich přítelem.

To bylo také jasné minulý víkend v Berlíně, když tisíce protiválečných demonstrantů (odhady se pohybují od 13 000 do 50 000) vyšly do ulic centra Berlína, aby protestovaly proti válce, z níž mnozí z nich viní USA (jež prý chtějí prodávat zbraně a zničit Rusko.)

Politici jako Scholz, kteří nechtějí, aby Němci věděli, jak je jejich země závislá na americkém bezpečnostním deštníku, jsou největším důvodem nefunkčních vztahů země s nejdůležitějším spojencem.

Stejně jako Merkelová před ním je i Scholz politikem, který se raději nechá vést průzkumy veřejného mínění, než aby vedl. Když například průzkumy veřejného mínění ukázaly, že Němci jsou skeptičtí k posílání těžkých zbraní na Ukrajinu, držel se zpátky, místo aby vysvětlil, proč je taková podpora v nejlepším zájmu Německa. Povolil až poté, co se tlak zvenčí, zejména z USA, stal tak velkým, že neměl na výběr.

Washington se pomalu probouzí do skutečnosti, že německá Zeitenwende je fata morgána. Očekává se, že německé výdaje na obranu v letošním roce dosáhnou asi 50 miliard eur, což opět výrazně zaostává za cílem NATO ve výši 2 % HDP. Jako vždy Scholz a další němečtí politici slibují, že tento cíl brzy splní.

Celý článek v angličtině: ZDE