Proč je vyslání dalších amerických vojáků na Tchaj-wan tak riskantní?

2. 3. 2023

Ačkoli se jedná zatím o malé celkové počty, představují tyto kroky významné posílení spolupráce mezi oběma vládami a mohou být předzvěstí většího nasazení v budoucnu. Plánované navýšení by bylo "největším nasazením sil USA na Tchaj-wanu za poslední desetiletí". Spojené státy a Tchaj-wan měly určitou vojenskou spolupráci a neoficiální vazby i přes absenci vzájemných formálních vztahů, ale rozdíl je nyní v tom, že tyto vazby jsou zároveň silnější a viditelnější, a proto je pro čínskou vládu těžší je ignorovat.

Článek naznačuje, že se Bidenova administrativa snaží tuto skutečnost udržet mimo pozornost veřejnosti. Podle zprávy jde o výcvikový program, který "se Pentagon snažil nezveřejnit", nicméně veřejnost má právo vědět i o rozhodnutích, která vláda činí a která zvyšují přímé americké závazky vůči Tchaj-wanu. Pokud se Washington chystá vyslat na Tchaj-wan více vojáků než za poslední desetiletí, měla by o tom veřejnost vědět a Kongres by měl klást ostré otázky ohledně možných důsledků těchto rozhodnutí.

Zvýšená přítomnost vojáků je v souladu s otevřenějšími signály podpory Tchaj-wanu, které Bidenova administrativa vysílá v posledních dvou letech. Sám prezident opakovaně prohlásil, že v případě čínského útoku budou američtí vojáci vysláni bojovat za Tchaj-wan, a tím přijal závazek, který jde daleko za rámec toho, k čemu je Washington zavázán. Představitelé administrativy se sice drží linie, že v politice USA vůči Číně a Tchaj-wanu nedošlo k žádným změnám, ale jejich slova i činy hovoří o opaku.

Jakmile Spojené státy zintenzivní své úsilí o podporu Tchaj-wanu, riskují další poškození vztahů s Čínou a omezení své schopnosti prosazovat americké zájmy v celé řadě dalších otázek od kontroly zbrojení po změnu klimatu. Existuje také nebezpečí, že zvýšená vojenská přítomnost USA na Tchaj-wanu by mohla vyvolat čínskou reakci v podobě zvýšené hospodářské války a vojenských cvičení, které by Tchaj-wanu způsobily další bolesti hlavy. V kombinaci s očekávanou jarní návštěvou předsedy Sněmovny reprezentantů McCarthyho na Tchaj-wanu mohou tyto kroky vést k další zbytečné konfrontaci. Vzhledem k tomu, že jsou tyto kroky vnímány jako další oslabení závazků USA vůči politice jedné Číny, mohly by celkovou situaci spíše oslabit než posílit.

To vše se děje na pozadí všeobecně zvýšeného napětí a posilování vojenských sil pod vedením USA v regionu, včetně rozšiřování americké vojenské přítomnosti na Filipínách. Jak jsme mohli vidět v případě přehnané reakce na incident s čínským sledovacím balónem a rozhodnutí zrušit návštěvu Anthonyho Blinkena v Pekingu, nehody a chyby, které se občas stanou ve vztahu k jiným velmocím, se staly spíše příležitostí k panice a alarmismu než problémy, které se dají zvládnout.

Za těchto okolností existuje nebezpečí, že dříve běžné aktivity, které v minulosti nenarušovaly dvoustranné vztahy, budou nyní vnímány jako provokace a povedou k silné reakci druhé strany. V míře, v jaké je každý incident považován za "zkoušku" odhodlání se stává prakticky nemožným stabilizovat, natož napravit to, co mnozí považují za nejvýznamnější bilaterální vztah na světě. Incident s balónem ukázal, jak nedostatečná je příprava našich vlád na zvládání krizí, a instinkt zrušit diplomatická setkání v reakci na takový incident nevzbuzuje důvěru, že by bylo možné bezpečně zvládnout vážnější střet.

Americko-čínské vztahy jsou tak špatné jako přinejmenším od počátku devadesátých let a pravděpodobně jsou horší než kdykoli od roku 1979, kdy naše vlády své vztahy normalizovaly. Během dlouhého období americko-čínského uvolňování docházelo mezi našimi vládami k napětí a ostrým neshodám, jako tomu bude vždy, ale na obou stranách převládala snaha udržet stabilní a produktivní vztahy. Dnes détente nahradila politika aktivního soupeření a zadržování, což znamená, že každý incident způsobí další zhoršení již tak špatných vztahů.

Posledním zdrojem napětí je obvinění USA, že čínská vláda zvažuje poskytnutí smrtící pomoci Ruské federaci na Ukrajině, což Peking rozzlobeně popřel. Washington a Peking se nemohou přenést přes poslední narušení vztahů dříve, než se objeví další problém. Rámcování vztahů jako "soupeření velmocí" znamená, že důraz je vždy kladen na vzájemné přetahování, nikoli na deeskalaci.

Obecně platí, že Spojené státy musí pracovat na snižování napětí ve vztazích s Čínou, což rozhodně znamená vyvarovat se provokativních akcí v souvislosti s Tchaj-wanem.

Nestačí jen říci, že Spojené státy neusilují o konflikt nebo novou studenou válku. Spojené státy musí tato prohlášení podpořit zdrženlivostí v tom, co dělají a jak o vztahu s Čínou mluví. Aby se napětí ohledně Tchaj-wanu nezhoršilo, musí se Washington méně starat o budování své vojenské síly v regionu a místo toho se zaměřit na ujištění čínské vlády, že nechce opustit status quo, který udržuje mír již více než 40 let.

 

Celý článek v anglickém originále ZDE