Nenávist se stala jakýmsi členstvím v klubu
6. 3. 2023
čas čtení
16 minut
V souvislosti s premiérou nového, velmi chváleného filmu Fablemanovi režiséra Stevena Spielberga se vydal americký televizní satirik Stephen Colbert do Los Angeles, kde natočil se Spielbergem rozhovor. Překvapilo mě, jak Spielberg mluví inteligentně, a jak drasticky je i ve svém stáří ztraumatizován tím, že se jeho rodiče v jeho mládí rozvedli, píše Jan Čulík. Přeložil pro vás podstatné části tohoto rozhovoru:
Český překlad níže:
Stephen Colbert:
Dámy a pánové, minulý týden jsem měl tu čest posedět s mužem, který už 50 let těší filmové diváky. Stevenem Spielbergem. Legendárním režisérem, který jen zřídkakdy hraje v televizi a nikdy ještě nevystoupil v nočním diskusním pořadu. Je zodpovědný za některé z našich největších kulturních milníků: Čelisti, Blízká setkání třetího druhu, Raiders of the Lost Ark, ET, Jurský park, Schindlerův seznam, Zachraňte vojína Ryana, Mnichov, Lincoln, loňský West Side Story a jeho nejnovější Fablemanovi je nominován na sedm Oscarů, včetně. Oscara za nejlepší režii a nejlepší film. Jedná se o částečně autobiografické vyprávění o mládí samotného Stevena Spielberga prostřednictvím Sammyho Fablemana, dovídáme jsme se o tom, jak se tento kultovní režisér zamiloval do natáčení filmů, a o tajemství, které skrýval a které vedlo k rozbití jeho rodiny. Pan Spielberg byl tak laskav a pozval mě do svých kanceláří ve společnosti Amblin k rozsáhlému rozhovoru o svém životě a svých filmech.
Stevene Spielbergu, děkujeme vám, že jste nás přijal do Amblinu a že s námi hovoříte o své kariéře.
Tady je taková mýtická historka, že jste se poprvé dostal do studia Universal v rámci turné, a jak jste to vlastně udělal?
Steven Spielberg:
Schoval jsem se na záchodě. Byla to přestávka na záchodě. Velký autobus, který se jmenoval Gray Line Tours. Tenkrát ještě neměli tramvaje, takže jste nastoupil do velkého autobusu a oni vás vezli po areálu a ukázali vám zadní pozemek ve Western Street. A celé zvukové studio jen zvenčí. Ale já jsem se pořád chtěl dostat dovnitř zvukových kulis. Nechtěli nás pustit z autobusu, ale dali nám jednu přestávku na záchod. Zůstal jsem v kabince, dokud jsem neslyšel, jak se zavírají všechny dveře, a dal jsem tomu ještě deset minut a pak jsem byl tak nějak volný na parkovišti.
Stephen Colbert:
Je pravda, že jste si tam vzal prázdnou kancelář a prostě ji prohlásil za svou? Dal jste na dveře své jméno?
Steven Spielberg:
Jo, to jsem použil. Dole na Ventura Blvd byl obchod s fotoaparáty. A Laurel Panion, který prodával taková ta malá písmenka s názvem, taková ta malá nalepovací písmenka lepicí na jedné straně, a já jsem si je šel koupit a dal jsem si své jméno do toho malého adresáře, který se otevíral malými dveřmi se skleněnými dvířky. Ano, napsal jsem tam své jméno a číslo místnosti a tam jsem si pověsil klobouk. Během léta, druhého léta jsem měl, jsem to udělal.
Stephen Colbert:
Ale nikdo se nedozvěděl, že jste tam.
Steven Spielberg:
Byli lidé, kteří věděli, že tam jsem. Ale nebyl nikdo, kdo by mě odtamtud vyhodil.
Stephen Colbert:
Na Sida Sheinberga, tehdejšího viceprezidenta studia, udělal dojem váš krátký film Amblin, a to se psal rok 1968. A nabídl vám sedmiletou smlouvu na režii, že? V rámci toho jste režíroval úplně prvního člověka, pokud vím, který měl průkazku odborů SAG? Joan Crawfordovou.
Steven Spielberg:
Přesně tak.
Stephen Colbert:
Kolik vám bylo let?
Steven Spielberg:
22.
Stephen Colbert:
Jako dvaadvacetiletý režírovat takovou ikonu, jako je Joan Crawfordová. Kde jste našel to, jak se to řekne v jidiš? Huevos rancheros. Jak se to dělá?
Steven Spielberg:
Bylo tam ještě jedno slovo. Chutzpa. A i když si myslím, že to byla spíš Sid Sheinbergova drzost, že mě vůbec najal.
Stephen Colbert:
Jaký je ten první moment? Jako když přijdete na plac a skočíte -
Steven Spielberg:
No, seznámil jsem se s Joan už předtím v domě, který si pronajímala. Někde v Hollywoodu jsem ji potkal. Chtěla se se mnou setkat a já tam šel s Johnem Badhamem, zástupcem producenta. A když jsme měli jít na večeři k Mussoovi a Frankovi, vešli jsme do dveří a Joan se na mě podívala a řekla, že nemůžeme jít na večeři. Lidi si teď budou myslet, že jsi můj syn. To byla první věc, kterou mi řekla. První slova z úst Joan Crawfordové: Lidé si budou myslet, že jsi můj syn.
Stephen Colbert:
Už jste se tehdy holil?
Steven Spielberg:
No, ne. Ale používal jsem Clearasil proti akné.
Stephen Colbert:
Takže jste režíroval spoustu televizních pořadů. Ano, Marcus Welby, Doktor medicíny, Colombo. Název hry. Máte nějakou radu pro mladého kluka, který natáčel tyhle televizní věci, nebo cokoli, co v té práci vidíte a říkáte si dnes, ach, kéž bych se mohl vrátit a říct mu tohle?
Steven Spielberg:
Proto se na své filmy po natočení moc nedívám, nesedám si a nejsem Gloria Swanson na Sunset Blvd. s projekcemi běžících němých filmů pro sebe, víte? Takže se neohlížím tak často, ale jednou za čas se na nějaký film podívám se svými dětmi, protože jsem chtěl jít se svými dětmi, když poprvé viděly ET. Nechtěl jsem, aby viděly ET, aniž by tam seděl táta, zvlášť ty děsivé části na začátku, a někdy vidím věci, které jsem měl v úmyslu udělat, ale neudělal jsem je, a někdy vidím věci, které by byly lepším nápadem než to, co vidím teď, po všech těch letech, ale většinou je ET docela dokonalý film. Je to jeden z mála filmů, které jsem natočil a na které se mohu skutečně dívat znovu a znovu. Jen na hrstku filmů se můžu podívat víckrát než jednou, ale není jich moc. Natočil jsem asi 34 filmů a nebudu jmenovat, které to jsou mimo ET. Je to asi pět nebo šest filmů, na které se můžu podívat znovu. Ale většinou to nedělám.
Stephen Colbert:
Před Fablemanovými jste řekl, že Blízká setkání třetího druhu jsou nejosobnějším filmem, který jste natočil.
Steven Spielberg:
No, byl to první film, který jsem natočil o rozpadu rodiny. Nikdy jsem nenatočil film o rodině, která se střetává se svými hodnotami a se svými obsesemi. Takže si myslím, že to velmi evokovalo můj vlastní život a trauma, kterým všichni trpíme. Rodiče nám všem oznámili, že se rozcházejí, a později se budou rozvádět.
Stephen Colbert:
To je pro postavy pro děti, určitě v Blízkých setkáních, nevysvětlitelné. Chování jejich otce je šílenství, to ano. Takhle jste to tehdy cítili?
Steven Spielberg:
Myslím, že když je člověk mladý, já jsem nebyl tak mladý, když mi to rodiče oznámili, bylo mi sedmnáct, zrovna jsem se chystal na vysokou. Ale myslím, že je to šílenství. Myslím, že když jste tak sebevědomí, že víte, že v Arizoně v poušti může začít sněžit a že by vás to nepřekvapilo, ale rodiče vás nikdy neopustí. Nikdy nebudete bez doprovodu, a když jsem viděl, že se to děje, když moje sestra viděla, že najednou to, co považujeme za normální. A s mámou a tátou, najednou tamhle měla žít máma a jinde táta a my se měli rozdělit.
* * *
Stephen Colbert:
Vítejte zpět, všichni. A nyní se vrátíme k mému rozhovoru se Stevenem Spielbergem.
Přemýšlel jste o vyprávění příběhu Fablemanových už dlouho?
Co vám bránilo vyprávět jej dříve, nebo proč právě teď nastal ten správný okamžik?
Steven Spielberg:
Zaprvé jsem měl spoustu vášní a věcí. Příběhy, které jsem vyprávěl, a věci, které jsem měl na takovém svém seznamu přání, co chci udělat, než zemřu. Ani bych to nenazýval seznamem přání. Prostě jsem chtěl natočit takový film. Chci se dostat do tohoto žánru. Chci natočit film o, víte, chci natočit film o... Chci říct, že jsem měl všechny ty další věci. Ale uvědomil jsem si, že jsem do všech těch ostatních filmů vkládal úseky příběhu Fablemanových.
Jakýkoli bod, kdy jste si řekl, že by to mohla být chyba, ano.
Myslel jsem si, že tím, že jsem vyprávěl příběh o tom, jak jsem zjistil, že moje máma měla srdeční záležitost s jejím a otcovým nejlepším přítelem a obchodním partnerem, je něco, co nikdy nemuselo být veřejně. A hodně jsem si to rozmýšlel. Ale ke cti Tonyho Kushnera ten mi řekl, že to je jádro tohoto filmu. To je to, co je ústředním ringem a cirkusem tvého života, řekl mi.
A právě tam budeš létat vzduchem na hrazdě. A nebude tam žádná síť. A myslím, že si při všem svém úspěchu můžeš dovolit třeba uklouznout a spadnout na zem. A nedělej si s tím starosti, protože sis zasloužil právo vyprávět ten příběh.
Stephen Colbert:
Je to skvělý film. Myslím, že je velmi krásný. Tohle je ale možná ten nejsvětlejší moment, který v něm je, moment objevení. Kdy Sam beze slov tím nejčistším filmovým způsobem něco objevuje skrze objektiv své kamery. Máte vědomý pocit, že přes objektiv vidíte víc než v běžném životě?
Steven Spielberg:
Protože jsem samozřejmě pozoroval chování své mámy, jak se rozzářila, když byla poblíž, víte, Barneyho, a nikdy mě nenapadlo, že by na tom bylo něco nepatřičného. Nikdy mi to nebylo podezřelé. Prostě máma měla nejlepšího kamaráda, který byl shodou okolností tátův obchodní partner. Ale když jsem si kolem toho nějak nastavil poměr stran a podíval jsem se skrz svou malou osmimilimetrovou kameru Bolex, vzal si ji domů a začal stříhat svůj malý film z kempování. Tady mi film řekl pravdu tam, kde ji moje oči nebyly schopny vnímat. A tak to bylo něco, co jsem neviděl jako člověk, který komunikuje s mámou a tátou a Barneym, kteří chodí, víte, na tyhle tábornické výlety. Ale nějakým způsobem jsem na té miniaturní obrazovce toho montážního stolku uviděl něco, co jsem nikdy neviděl vlastníma očima.
Stephen Colbert:
Jaké to bylo vstoupit první den na plac s Paulem Danem a Michelle Williamsovou v rolích tvé mámy a táty?
Steven Spielberg:
No, myslel jsem si, že to bude jen rutina. Protože milionkrát Jo, to už jsem dělal milionkrát. Vím, co je
to první natáčecí den. Jako že vím, jaké to je. Dát dohromady herce a vymyslet blokování první věci, chystáte se natáčet s herci na kameru a tak a bylo to velmi rutinní. Ale nikdy jsem je neviděl pohromadě. Michelle jsem viděl jen v kostýmu s Markem Bridgesem, který navrhoval kostýmy, nebo s Paulem Danem. Vždycky jsem je viděl odděleně. Ale hned první den za mnou Mark přišel a řekl: Mám tu Paula, mám tu Paula a Michelle. V jejich účesech, make-upu a kostýmech. A já jsem mluvil, myslím, s Christie. A tak jsem se otočil, otočil jsem se a byl tam můj otec, moje matka a já jsem se rozplakal.
A jen tak, ani jsem o tom nepřemýšlel.. Prostě se to stalo. Michelle ke mně přiběhla a objala mě. Paul mě obešel zezadu. Je opravdu vysoký. Objal mě kolem ramen a prostě mi pomohl a já a měl jsem, mimochodem, dávám jim řeč. Protože dlouho před prvním natáčecím dnem jsem všechny své slzy dostal ven přímo ve scénáři. S Tonym Christianem. Když jsme to s Tonym společně napsali, dostal jsem ze sebe všechny emoce. Jsem profesionál. O mě se nebojte. Nemusíte se o mě starat. Mým úkolem je starat se o vás a vést vás k tomu, abyste podávali skvělé výkony, a tohle se nemělo stát.
Stephen Colbert:
Pojďme si promluvit o opici.
Steven Spielberg:
Moje rodina tu opici neměla. Moje máma měla opici, se kterou šla do obchodu se zvířaty.
Stephen Colbert:
Jste pedant, Stevene Spielbergu, když je v domě opice, má ji celá rodina.
Steven Spielberg:
No, museli jsme s nimi žít. Ale já jsem to do Fablemanových nedal, ale ta opice na nás v podstatě házela své výkaly přes mříže, skrze pletivo své klece? Byla to odvážná opička.
Stephen Colbert:
Mladý Sam a předpokládám, že i mladý Steven Spielberg Je šikanován a cítí se odcizen svému židovství, a vy jste řekl, že vám trvalo roky, než jste přijal toto své zázemí, a plně jste to udělal, až když jste natáčel Schindlerův seznam, se ziskem z filmu jste pak založil Nadaci Shoa. A mě jako člověka, který zkoumal své vlastní židovství, zajímá, jaké je místo židů nejen ve Spojených státech, ale po celém světě. Nárůst veřejného antisemitismu nejen ve Spojených státech, ale v autoritářských zemích po celém světě.
Steven Spielberg:
Nyní mi to připadá velmi překvapivé, protože antisemitismus tu byl vždy, buď byl hned za rohem a trochu mimo dohled, ale vždy číhal. Nebo byl mnohem otevřenější, jako v Německu ve 30. letech, ale od té doby už ne. Byl jsem svědkem toho, že antisemitismus už teď nečíhá, ale stojí hrdě s rukama v bok jako Hitler a Mussolini a tak trochu si troufá vzdorovat. To jsem za celý svůj život nezažil, zejména ne v této zemi.
Stephen Colbert:
Je to znepokojující. Je to srdcervoucí. Máte nějaké teorie, proč to zvedá svou ošklivou hlavu?
Steven Spielberg:
Nějakým způsobem marginalizace lidí? Kteří nejsou součástí nějaké většinové rasy, je něco, co se k nám plíživě dostává už roky a roky a roky a nějak? 2014, 2015, 2016.
Nenávist se stala jakýmsi členstvím v klubu, který získal více členů, než jsem si kdy myslel, že je v Americe možné. A nenávist a antisemitismus jdou ruku v ruce, jedno od druhého nelze oddělit.
Stephen Colbert:
Jako jeden z největších komunikátorů na světě. Co vám dává naději?
Steven Spielberg:
Že gambit, kterým je rozdělování, nenávist a hněv jako politická politika, že neuspěje.
Stephen Colbert:
Jaké proti tomu chcete říci závažné poselství?
Steven Spielberg:
Jen si myslím, že aniž bych maloval naivní portrét sebe sama, jak tady sedím a mluvím s vámi. A abych citoval Annu Frankovou. Myslím, že má pravdu. To, co řekla. Ve většině lidí je dobro. Ona ve většině lidí viděla dobro. A já si myslím, že v podstatě v našem jádru je dobro a je v něm empatie.
4567
Diskuse