Británie: Další komický příběh nekompetentnosti britských konzervativních ministrů

2. 3. 2023

 

Jak zdůraznil Robert Colvile, šéf pravicového thinktanku Centre for Policy Studies a spoluautor volebního manifestu konzervativců pro volby v roce 2019: "Hlavní lekce, kterou jsem si z toho odnesl, je nenajímat si jako  autora někoho, kdo naprosto nesnáší vaši politiku."

Jeden z politických novinářů řekl:  "Hancock by se měl nechat vyšetřit, že se k Oakshottové přiblížil s hořícím katapultem,  nemluvě o štangli."

Pozoruhodné je, že Oakeshottová předal celý archiv Hancockových zpráv deníku Daily Telegraph, přestože jí firma News UK Ruperta Murdocha údajně vyplácela milionový plat za to, že bude působit jako komentátor na jejím novém,  krachujícím televizním okruhu TalkTV.

Zaměstnanci deníků Sun a Times (které vlastní Murdoch) jsou rozhořčeni, že nyní musí opisovat z Daily Telegraphu a z jeho článků, které vznikly z materiálu,  který konkurenčním novinám poskytla jejich vlastní zaměstnankyně - a  TalkTV přišla o sólokapra, který jí mohl pomoci v boji s konkurencí. Oakeshottová uvedla, že je v TalkTV zaměstnána pouze na volné noze, a proto může pracovat i pro jiné publikace.

Oakeshottová zase napsala, že měla morální povinnost tento materiál dát ven, protože v Hancockově knize, která vyšla loni v prosinci, bylo vynecháno "velké množství materiálu, který je v drtivé většině ve veřejném zájmu".

Tento čin je posledním krokem na cestě Oakeshottové od politické reportérky ke komentátorce, která se sama označuje za "vášnivou brexitérku" a která je autorkou celé řady zpráv, které ne vždy dopadly pro její zdroje dobře.

V roce 2011, kdy byla politickou redaktorkou týdeníku Sunday Times, byla v kontaktu s Vicky Pryceovou, bývalou manželkou bývalého liberálnědemokratického ministra Chrise Huhneho. Pryceová se zmínila, že kdysi za Huhneho převzala vinu za překročení dovolené rychlosti v autě - lživě svědčila, že auto řídila ona, ne její manžel. V následných e-mailech spolu diskutovaly o tom, jak nejlépe využít tyto informace k poškození Huhneho kariéry, přičemž Oakeshottová nakonec zveřejnila článek na titulní straně, který přiměl policii k přešetření tohoto řidičského incidentu.
To, co se stalo poté, od té doby provází Oakeshottovu novinářskou kariéru. Britská prokuratura - tehdy vedená budoucím předsedou labouristů Keirem Starmerem - si vyžádala korespondenci mezi Oakeshottovou a Pryceovou. Soudce Starmerově žádosti vyhověl a - místo aby chránilli svůj  zdroj - Sunday Times a Oakeshottová soudnímu příkazu vyhověli. Materiál se ukázal být klíčovým důkazem v soudních procesech, v nichž byli Pryce i Huhne shledáni vinnými z maření výkonu spravedlnosti a posláni do vězení.

Navzdory konvenci, že novináři by měli vždy udělat maximum pro ochranu svých zdrojů, si Oakeshottová stála za svým rozhodnutím materiál předat. Řekla, že Prycovou varovala před právními riziky zveřejnění této informace, a trvala na tom, že "není mým úkolem poskytovat odborné trestněprávní poradenství".

Po odchodu ze Sunday Times zaujala jiný přístup a společně s nespokojeným toryovským peerem Michaelem Ashcroftem napsala životopis tehdejšího premiéra Davida Camerona. Navzdory rozsáhlému výzkumu se knize Call Me Dave nepodařilo přiblížit se Cameronovu vnitřnímu okruhu přátel a do paměti se zapsala především tvrzením, že se premiér během dekadentního univerzitního večírku oddával sexuálnímu styku s mrtvým prasetem.

Jedním z problémů bylo, že tento příběh nemusel být nutně pravdivý. Oakeshottová později na jednom knižním festivalu uvedla, že jí tuto historku vyprávěl jeden konzervativní poslanec: "Podle mého soudu si to poslanec nevymyslel, i když připouštím, že existuje možnost, že mohl být mírně vyšinutý."

Řekla, že se opírá o jediný zdroj a kritika jejího tvrzení vychází z falešného předpokladu, "že věci, které jsou napsány v knihách, musí mít stejnou úroveň jako věci, které jsou napsány v novinách".

Její zveřejnění Hancockových zpráv není prvním případem, kdy se podělila o schránku soukromých zpráv, které jí poskytla politická osobnost při psaní její knihy.

V roce 2016 se podílela na přípravě knihy Bad Boys of Brexit od Arrona Bankse, v níž jí byly předány textové zprávy a e-maily zakladatele brexitérské strany Leave.EU, aby jí pomohly rekonstruovat příběh kampaně za referendum o odchodu z EU. O dva roky později se podělila o dříve nezveřejněnou korespondenci s listem Sunday Times, která naznačovala, že Banks měl více schůzek s ruskými představiteli, než dříve prozradil.

Další titulní strany následovaly, když získala uniklou interní vládní korespondenci, v níž sir Kim Darroch, britský velvyslanec ve Washingtonu, kritizoval režim prezidenta Trumpa jako "neschopný" a "naprosto nefunkční". Darroch byl nucen rezignovat s odůvodněním, že jeho pozice se v důsledku tohoto úniku informací stala neudržitelnou.

Někteří konzervativci také vyjádřili překvapení nad tím, že Hancock svěřil své záznamy z WhatsAppu Oakeshottové, vzhledem k tomu, že je v dlouhodobém milostném vztahu s Richardem Ticem, předsedou brexitérské a ultrafundamentalisticky pravicové Reformní strany. Ta je přejmenovanou verzí strany Brexit Nigela Farage, která doufá, že v příštích volbách odebere hlasy konzervativcům.