Diagnóza? Syndrom Open-Space (Open-Covid).

10. 12. 2020 / Beno Trávníček

Ne každý si na vlastní kůži vyzkouší práci v kanceláři typu „tělocvična“. V kanceláři pro desítky lidí. Já ano. Zatím sedmnáct a půl roku. Klientská vitrína vzorných úředníků.

Pomocí open-space přece prokážeme, jak moc jako zaměstnavatelé myslíme na své zákazníky, klienty. Navíc úředníci jsou šťastní, že právě oni mají práci, a proto jsou přece dobrovolně a rádi v open-space v kontrolovaně setrvalém střehu a celou pracovní dobu se s jistotou věnují pilně smysluplné činnosti. Je tu přece jejich naprosto dokonalá kontrola – nadřízená – vzájemná – veřejná – ideální stav. Nikdo si ani neuprdne, aby o tom nevěděla druhá či šestá židle nějakým směrem od prdícího. A průměrný názor průměrných neúředních občanů (odhaduji) – však si ty úředníky platíme, tak ať něco předvedou a nekňochtají – mohou být rádi, že je vůbec někdo zaměstná!

Já bych to nazval novodobým (ale přiznávám, že tu a tam i přátelským) nevolnictvím. Každému, kdo nemá reálnou představu o práci v open-space, o možnostech soustředit se na něco v takovém prostoru, o všech neustálých hlucích a šumech, které nikdy nekončí, a přesto mu existence těchto ghett je lhostejná nebo ji dokonce podporuje, bych navrhl; aby v takové kanceláři odpracoval 17 dnů, 17 týdnů, 17 měsíců či 17 let. Garantuji a přísahám na své já, že změní názor. Tedy pokud nebude mít v rámci open-space prominentní kukaň šéfa.

V noci se třeba takhle připrobudíte, trochu se studeným potem, trochu s bolavou hlavou, trochu se žaludkem na vodě a přemýšlíte v polospánku třeba hodinku, kdo že vám to stojí za zády a kouká vám na ruce, aniž by byl díky svému tichému pohybu a absenci dveří mezi jednotlivými pracovišti povšimnut; co ho k tomu vede, co s tím souvisí a co souvisí s tím, co s tím souvisí...

Leckdo asi namítne, že ve výrobní hale je to ještě horší, ještě víc lidí ve společném prostoru, také neustále hluky, šumy... pokud mají být úředníci pouze „automaty na razítka“ bez tvůrčího přemýšlivého přístupu, pak s tím lze souhlasit. Pak určitě lze časem úředníky i zautomatizovat a do open-space posadit velmi inteligentní roboty, kterým určitě nebudou vadit žádné šumy a možná budou pracovat 24 hodin denně, než se rozbijí. Záleží na tom, jak si kdo představuje další rozvoj naší civilizace. Robot určitě na přepážce úřadu nebude v komunikaci s občanem dělat nic, co není přesně podle počítačového programu. Nastavený digitální úsměv jako bonus.

A ještě poznámka k přebytku úředníků, jak je jejich existence často v médiích prezentována. Relativní přebytek úředníků vzniká zejména díky dlouhodobě neutěšenému legislativnímu procesu v Česku. Kdy jsme naposledy slyšeli, že základním zadáním pro tvorbu nějakého obecně závazného předpisu (třeba zákona, vyhlášky), je stručnost, přehlednost, co nejmenší objem při zachování takové kvality, aby nebylo možné při aplikaci kličkovat mezi paragrafy. Lepíme, přilepujeme, rozšiřujeme, novelizujeme... výsledkem je stále častěji větší dvoukolák, který je třeba k naložení nějaké konkrétní oborové legislativy (pokud je vytištěna, samozřejmě).

Věřím, že králíkárny typu open-space brzy vymřou. Vlastně bych si přál letos od Ježíška nějaký jejich funkční vypínač. A vlastně je pro takový krok paradoxně ideální doba – zrušily by se tak jedny z efektivních množíren respiračních infekcí.

 

1
Vytisknout
3593

Diskuse

Obsah vydání | 17. 12. 2020