Odpovědi, nad kterými se zamyslete sami

3. 7. 2020 / Raphael Fabisiewicz

čas čtení 22 minut

Odpověď Američana panu Stonišovi

Vydáním  Reflexu z 18. června se rozpoutala urputná debata. Do očí čtenářů se prázdně dívá černá Hitlerova tvář na hlavě hráče amerického fotbalu Colina Kaepernicka, známého tím, že v roce 2016 kleknutím protestoval během zpěvu národní hymny proti policejní brutalitě. „Poklekneme před všemi zločinci, kteří se prý chtěli polepšit?“ ptá se Reflex s odkazem na George Floyda, kterého zabili policisté.

Ačkoli podle redaktorky Reflexu Kateřiny Kadlecové „stanovisko ‘našeho’ listu opět nevyjádřilo názor drtivé většiny redaktorů”, za obálkou stojí její šéfredaktor Marek Stoniš. Píše v komentáři, že kdo chce „vědět více o mém postoji k hnutí Black Lives Matter, nechť si přečte aktuální úvodník Reflexu.“ Tam položí čtenářům několik otázek o současných událostech. Vyzývá je názvem „Otázky, na které si odpovězte sami.“

Já jakožto Američan pravidelně slyším nebo čtu podobné otázky v amerických médiích nebo na sociálních sítích. Vidím, jak jsou přitažlivé, respektive přitahují implicitní odpovědi. Pro mnohé lidi jsou ty odpovědi tak zřejmé, že ani nestojí za zmínku. Zdá se mi, že pan Stoniš je toho názoru.

Ale stojí. Přitažlivost otázek je, myslím si, povrchní. Ale při podrobném zkoumání se jejich podstata rozpadá. Je navýsost důležité zabývat se – a nikoli pominout – názory druhých, především těmi, se kterými nejvíc nesouhlasíme. A já s panem Stonišem nesouhlasím. To řeknu otevřeně a naplno hned na začátku. Proto, když vyzve, aby si čtenář odpověděl na jeho otázky, tuto výzvu přijímám. Jenom Vás prosím, zejména Vás, kteří považujete Stonišovy otázky za přesvědčivé, abyste mi dopřáli jen chviličku Vašeho času a abyste mi opravdu dali možnost přidat americké stanovisko k těžkému – ale nutnému – rozhovoru.

.* * *

 


Chtěl bych začít u tématu protestů. Tato první odpověď bude nejdelší ze všech, protože uhodí na podstatu současných událostí. Stoniš se ptá: „Jak souvisí rabování obchodů s luxusními značkami s bojem za rovnoprávnost bílých a černých?“

Takové rabování je nepopíratelným faktem současných protestů. Pochopíme ho lépe spíše v souvislosti s nesmírnou ekonomickou nerovností v Americe než s bojem za rovnoprávnost bílých a černých, poněvadž se tyto dvě záležitosti vzájemně ovlivňují.

Zasaďme protesty do kontextu. Ten rasový je víceméně jasný. Protesty se rozpoutaly po další policií spáchané vraždě černocha, poslední v dlouhé řadě široce zveřejňovaných vražd černochů. Je sice pravda, že americká policie zabije celkově víc bělochů než černochů (z 6451 nahlášených policejních vražd od ledna 2015 doteď bylo 3353 bělochů a 1746 černochů). Musíme ale brát v úvahu, že běloši tvoří většinu obyvatel Spojených států: je jich šestkrát více než černochů. Což má za důsledek, že pravděpodobnost, že černoch bude zabit policií, je skoro 2.5krát vyšší než u bělocha (7,9 zabitých na milion vs. 3,3). Ale společného má drtivá většina obětí to, že jsou z nižších vrstev americké společnosti.

Proto je ekonomický kontext nezbytný. Amerika je ekonomicky extrémně nevyvážená: průměrný roční příjem nejbohatšího 1% (2,4 milionu lidí) je 1,5 milionu dolarů, zatímco nejchudšího 50% (122 milionů lidí) je 18.500 dolarů. Jinými slovy, příjem nejbohatšího 1% lidí je skoro dvojnásobek příjmu nižší poloviny lidí, i když počet druhých jmenovaných je 50krát větší, než prvních. Mezi demokraciemi s vysokými příjmy není žádný stát, ve kterém se nerovnost více zvyšila od roku 1980, než ve Spojených státech.

Dosavadní osudy těchto skupin během koronavirové krize mohou sloužit jako názorná ukázka. Zatímco 45,7 milionů lidí žijících v čím dál větší existenční nejistotě se ucházelo o podporu v nezaměstnanosti, miliardáři se obohatili o 434 miliard dolarů. Nelze s jistotou říct, jestli by se protesty rozpoutaly ve stejné míře za jiných ekonomických podmínek, či jestli by měly tolik účastníků. Můžeme si ale být jisti, že tyto okolnosti vedly k obrovskému množství potlačeného vzteku, zhoršily již tak napjatou situaci a vystupňovaly protesty. To, že policista Derek Chauvin naprosto beztrestně zabil George Floyda, bylo jen poslední kapkou, která protesty rozpoutala.

Jednalo se o poslední kapku, protože ekonomickou nerovností netrpí bílí a černí lidé ve stejné míře z historických důvodů dávných i nedávných. Staletí otroctví, následná segregace společnosti, a to jak prostřednictvím zákonů (např. Jim Crow), tak v podobě vládních politiků upřednostňujících ty, kteří po druhé světové válce už měli peníze potřebné na odstěhování se na předměstí (většinou bílí), a současné ekonomické postupy segregovat čtvrti podle rasy – to všechno má za následek, že průměrný čistý výdělek bílých rodin je skoro desetinásobně vyšší, než černých rodin. Legální rovnoprávnost sice může existovat, skutečnost je ale jiná.

Jak tedy souvisí rabování obchodů s luxusními značkami s bojem za rovnoprávnost bílých a černých? Souvisí v tom, že tyto obchody jsou jedním z nejvýraznějších symbolů bohatství a exkluzivity. Symbol propasti nerovnosti mezi nejbohatšími a nejchudšími lidmi. Proto považují mnozí protestující rabování těchto obchodů za spravedlivou formu protestu. Nemusíte souhlasit s jejich úsudkem. Já s ním určitě nesouhlasím. Ale v každém případě je tu ta souvislost, po které Stoniš pátrá.

Nelze ale opomenout to, že jsou další dvě skupiny rabujících. Za prvé jsou to oportunisti, kteří viděli ve výtržnostech příležitost dělat to, co by se jinak dělat nedalo. Cíle protestů je nezajímají. Přebrali jméno a následně poškodili pověst protestů, jen aby mohli něco ukrást nebo zničit. Chování těch lidí nijak nepodporuji ani neomlouvám. Kategoricky ho odsuzuji.

Kategoricky odsuzuji i rabování a ničení soukromého majetku zastánci bílého suprematismu a tajnými policisty, což víme, že se děje, jak eviduje stránka JustSecurity od právnické fakulty na New York University. Ti první chtějí rozpoutat rasovou válku a ti druzí vědí, že jakmile začne rabování a ničení soukromého majetku, hned tyto protesty ztratí pro velkou část lidí validitu.

Ti druzí se nemýlili. Činy menšiny už nezvratně poškodily v očích mnohých zcela odůvodněné demonstrace proti rozšíření policejní brutality a nespravedlnosti. Je nezbytné, abychom zavrhli odsouzení rabování a ničení majetku, které je nejen nezasadí do kontextu, ale i odchýlí diskuzi od podstatnějších záležitostí k diskuzi o spravedlnosti rabování. Nebo jak řekl Martin Luther King: „Nestačí, když stojím dneska večer před Vámi a odsoudím výtržnosti. Bylo by morálně nezodpovědné to dělat, aniž bych zároveň odsoudil podmíněné, nesnesitelné okolnosti v naší společnosti.“ Doufám, že tyto okolnosti odsoudí i pan Stoniš.

Kvůli tomu všemu kladu důraz na většinou nenásilnou povahu protestů. To, že je menšina příznivců nebo demonstrantů stoupenci hnutí BLM, kteří si myslí, že rabováním a ničením majetku přispívají k boji za rovnoprávnost, uvádějí jak konzervativnější média, jako je Wall Street Journal, tak liberálnější noviny jako New York Times.

Mám dojem, že Stonišova otázka staví ty, kteří rabují obchody s luxusními značkami, na stejnou úroveň jako celé hnutí. Neříkám, že to míní pan Stoniš. Jenom říkám, že o takových spojeních se často čte nebo slyší nebo vysílá v televizi. Často jsou slyšet věty jako „Podpořil bych demonstrace, ale kvůli rabování (nebo ničení majetku) nemůžu“ nebo „Souhlasím s účelem demonstrací, ale ne s prostředky.“

Za prvé, důrazně odmítám názor, že rabování a ničení majetku převažuje nad beztrestnou vraždou občanů organizací, která je zodpovědná za jejich bezpečnost. Nejsou srovnatelné, nelze je srovnávat. Budova se dá znovu vybudovat, luxusní zboží se dá nahradit. Co se nedá nahradit, je život.

Za druhé, rabování se jen těžko dá považovat za hlavní prostředky těch demonstrací. Hlavními prostředky jsou nenásilné protesty. Nikdo rozumný nemůže očekávat, že nebudou žádné případy rabování či ničení soukromého majetku, když se demonstrace konají ve více než 2.000 městech ve všech státech a účastní se jich desítky tisíců lidí. Srovnávat všechny demonstranty s těmi, kteří rabují, se v dobré víře nedá.

Podle mě je názornější otázkou: proč nepřijatelné chování menšiny demonstrantů totálně znevěrohodní všechny protesty, když ta tzv. „zkažená jablka“ v řadách policistů nikdy nijak neznevěrohodní policii, bez ohledu na to, kolik nevinných občanů zabijí či kolik nenásilných demonstrantů těžce zraní? Proč neslyším obdobně často „Podpořil bych policii, ale…“ nebo „Souhlasím s účelem policie, ale ne s jejími prostředky“? Soudit demonstrace podle nejnásilnějších účastníků, ale nesoudit policii podle nejnásilnějších policistů, je neospravedlnitelný dvojí metr.

Končím pokračováním Kingova citátu. „Musím dneska říct, že výtržnosti jsou jazykem nevyslyšených. A co přesně neslyšela Amerika? …Neslyšela, že sliby svobody a spravedlnosti nebyly splněny.“

Podívejme se teď na otázku týkající se čtvrti v Seattlu, autonomní zónu Capitol Hill (CHAZ), z které byla policie vyhnána. Stoniš se ptá: „Kdy vyrazí naši liberální levičáci na dovolenou do autonomní oblasti amerického města Seattle, kde jejich souputníci obsadili jednu čtvrť a vyhnali z ní policii? Stihnou to dříve, než se tato čtvrť propadne do totálního chaosu, násilí, kriminality a než z toho její vůdcové obviní Trumpa?

Moje odpověď je podobná předchozí odpovědi: nemůžeme ztotožnit činy jedné skupiny s hnutím jako celkem. Nelze říct, že většina protestujících souhlasí s činy obyvatel této čtvrti a nelze říct, že tato čtvrť je typickým příkladem toho, za co bojují „liberální levičáci“. Neříkám, že to tvrdí pan Stoniš. Jen upozorňuji na to, abychom předešli mylným závěrům.

V odpovědi bych také položil otázku. Zdá se mi, že by pan Stoniš souhlasil s architekty politiky „proaktivního policejního dohledu“, že „čtvrť, kde se méně významné zločiny netrestají, se záhy stane živnou půdou pro závažnější kriminalitu a nakonec pro násilí.“ Ale co bychom se dověděli, kdyby existoval vědecky podložený důkaz  toho, že během i po omezení „proaktivního policejního dohledu“ při zpomalení policejní práce se prudce snížil počet hlášení zločinů, a to nejen lehkých, ale i závažných?

Ale kdyby policie stávkovala, přibývalo by přece neohlášených případů, lze namítnout. Vždyť je to stejné jako s testováním na covid-19: když nikoho netestujete, žádné případy nemáte. Žádná policie, žádná zatčení. Ale tento fakt badatelé už započítali do výzkumu, a výsledkem zůstává, že po zpomalení policejní práce nenásledovaly chaos a násilí, nýbrž nižší kriminalita.

Co bychom se díky tomu dozvěděli? Dozvěděli bychom se, že tu něco neklape. Podle mého názoru máme alespoň trochu zpochybňovat způsoby, kterými se Amerika pokouší bránit propadu do totálního chaosu, násilí a kriminality. Vždyť chaos už máme: počet vražd na hlavu v Americe je čtyřikrát větší než ve Velké Británii, pětkrát než v Německu a osmkrát než v Česku. Násilí také máme: až 10 procent všech obětí vraždy je zabito policií (masová vražda tvoří méně než 1%), a převážná většina policistů uniká trestu. A kriminality máme přehršel: v Americe sedí ve vězení 21% všech vězňů na světě, ačkoli obyvatelé Ameriky tvoří jen kolem 4% světové populace. Neříkám, že jediným řešení je úplně zrušit policii, ale něco podstatného se přece musí změnit. Jsem přesvědčen, že jsme schopni si vést daleko lépe.

A poslední otázka o protestech: „Proč média označují za něžného obra člověka, který seděl pět let za ozbrojené přepadení ženy v pokročilém stupni těhotenství?

Pokud pan Stoniš chce argumentovat, že média nespravedlivě straní Floydovi nebo protestujícím, chtěl bych upozornit na několik titulků. Jak popsal Floydovu smrt deník New York Times? „Starosta Jacob Frey z Minneapolis ve čtvrtek odpoledne řekl, že 4 policisté, kteří se podíleli na zatýkání muže, který umřel po nasazení pout a přitisknutí k zemi kolenem policisty, byli propuštěni.” Odevzdáme koleno policisty spravedlnosti?

Anebo dokonce i titulek z Hospodářských novin: “Při policejním zákroku [byl] zabit 46letý Afroameričan George Floyd.” Prosím, HN, při jakém policejním zákroku byl Floyd zabit? Proč nenazýváte věci pravými jmény? Čeho se bojíte? Já vám pomůžu: Policista Derek Chauvin zabil 46letého Afroameričana Georga Floyda tím, že mu klečel na krku, až ho zadusil. To je neutrální popis děje.

Média kupodivu nemají takové problémy s neutrálními popisy, když se týkají činů protestujících. V těch případech píše New York Times např., že „Protestující udeřili novináře jeho mikrofonem“, nikoli že „Novinář byl udeřen svým mikrofonem.“ Mohl bych pokračovat donekonečna, zejména s americkými médii. Závěrem lze jen těžko říct, že média jednoznačně straní protestujícím.

Ale pro účely argumentace připusťme, že média popisují Floyda neoprávněně pozitivním způsobem. Co by z toho plynulo? Že si zasloužil to, co se mu přihodilo? Jak souvisí Floydova minulost s jeho vraždou? Spáchal zločin, poseděl si. Bohužel dokážu přijít jen na jediný důvod, proč bychom si stěžovali na mediální vylíčení Floyda. Stěžování je pokus obhájit dotyčné policisty tím, že odvrátí pozornost od vraždy Floyda k Floydově minulosti, a tím způsobem celkově odchýlí diskuzi od hluboce zakořeněných příčin současných protestů. Můžu jen doufat, že to pan Stoniš tak nezamýšlel. Rád bych se mýlil.

(Ale další otázka vyvstává. Když byl Floyd tak opovrženíhodný zločinec, proč ho pan Stoniš ještě pomlouvá? Floydovy činy nemluví samy za sebe? Pan Stoniš tvrdí, že Floyd se zúčastnil „ozbrojen[ého] přepadení ženy v pokročilém stupni těhotenství.“ Ale to není úplně pravda. Ano, zúčastnil se ozbrojeného přepadení, na následek čehož seděl pět let. Za prvé, podle soudního záznamu nebyla žena těhotná, natož v pokročilém stupni těhotenství. Za druhé, policejní hlášení tvrdí, že ženu nezranil Floyd, ale jiný muž. Doufám, že můžeme tuto chybičku přičítat nedbalosti, a ne úmyslnému pokusu ospravedlnit případ policejní brutality.)

* * *

Na otázku o antisemitismu moc co říct nemám. Pan Stoniš se ptá, „Proč účastníci demonstrací proti rasismu v Paříži křičí hesla o ‘špinavých židech’? Proč tento prokazatelný fakt popírá socialistický poslanec Mélenchon? Nevěří? Nebo nechce, aby věřili ti, kteří nevěří jemu?

Odpověď bude podobná prvním dvěma odpovědím. Antisemitismus je ve všech formách nepřijatelný a odsuzuji kohokoli, kdo ho hlásá, jak Mélenchona, tak Národní frontu Marine Le Penové ve Francii, Borise Johnsona či jeho konzervativní stranu ve Velké Británii, nebo Republikány v Americe. Viděl jsem video, ve kterém je slyšet heslo o „špinavých židech“, a toho účastníka, nebo tyto účastníky, kategoricky odsuzuji. Nevím, proč by Mélenchon popíral tento prokazatelný fakt.

Také nevím, jaký větší význam jeho popření má mít. Naznačuje pan Stoniš na základě projevů jednoho politika a několika demonstrantů, že dnešní levice má problém s antisemitismem? Že Mélenchon mluví za myšlení celé levice? Je to hlavní myšlenka otázky? Doufám, že ne, protože logicky tento závěr jednoznačně – a zřejmě – neplyne z již vysvětlených důvodů. A i kdyby plynul z toho, co pan Stoniš říká, nebyl by to nijak výjimečný problém levice.

Další otázka je o Jihoafrické republice. “Proč všichni domácí a zahraniční fňukálkové proti rasismu neprotestují proti institucionálnímu rasismu v Jihoafrické republice, kde černé gangy vyvražďují bílé farmáře a rabují jejich majetek jenom proto, že jsou bílí a mají majetek?

Stonišova odpověď na tuto otázku je, myslím si, že tito „fňukálkové“ neprotestují proti institucionálnímu rasismu v Jihoafrické republice proto, že jim ve skutečnosti nezáleží na boji proti rasismu samotnému, ale jenom na boji proti rasismu proti černým, nikoli proti bílým. A to, protože podle poslední otázky nenávidí naši civilizaci.

Než odpovím na to já, musím nejprve ukázat na to, že Stonišova otázka je v nejlepším případě fakticky velmi špatně formulovaná, v nejhorším značně a úmyslně zavádějící. Doufám, že se jedná o ten první případ. Úřednici Amerického velvyslanectví nenašli „žádný důkaz toho, že vraždy na statcích jsou konkrétně zaměřené na bělochy, nebo že jsou politicky motivované.“ Ale i v případech násilí proti farmářům „nikdy nedošlo k žádnému zabírání statků.“ Míra násilných zločinů vůči farmářům celkově – včetně vraždy, přepadení a krádeže – je na nejnižší úrovni za posledních 20 let (74 z 19.016 vražd celkově od dubna 2016 do března 2017), což také potvrdilo Americké velvyslanectví v odpovědi na Trumpova prohlášení, která se podobala Stonišovým otázkám.

Ale dejme tomu, že všechno, co pan Stoniš říká, je pravda. Co by z toho plynulo? Jenom to, že bychom měli protestovat víc proti rasismu v Jihoafrické republice. Co by vůbec nevyplynulo, je to, že protesty „domácích a zahraničních fňukálků“ jsou bezdůvodné. Důvody BLM protestů nijak nezávisí na tom, že my fňukálkové protestujeme proti naprosto všem případům rasismu. Naznačovat, že je to jinak, je prostá logická chyba.

Toto je také dobrá příležitost vysvětlit institucionální rasismus, protože se mi zdá, že pan Stoniš tento pojem moc nechápe. V jiné otázce se pan Stoniš ptá: „Proč česká levicová úderka, shlukující se kolem časopisu A2 Alarm, počmárala sochu Winstona Churchilla nápisy, že je to rasista, přestože jde o jednoho z prokazatelných vítězů nad největším institucionálním rasistou dějin Adolfem Hitlerem?“ Ale v tom je zakopaný pes. Institucionální rasismus se nachází na úrovni institucí, proto může být třeba město nebo národ institucionálně rasistický. Jeden člověk může být osobně rasistický, ale nikoli institucionálně rasistický. Proto bylo nacistické Německo institucionálně rasistické, ale Hitler jen osobně.

A stejné je to v případě Jihoafrické republiky. Když někdo někoho zabije, když terorista hází bomby na někoho nebo něco, jedná se o osobní rasismus. Stonišovy černé gangy by mohly být osobně rasistické, ale tento fakt, že jsou to právě gangy, které nemají moc na úrovni institucí, vyloučí možnost, že jde o institucionální rasismus.


* * *


Skončím s poslední otázkou: „Proč vlastně naši civilizaci úplně nejvíce nenávidí ti, jimž tato civilizace v ničem nebrání, dokonce ani v tom ji úplně nejvíce nenávidět?

Tato otázka těsně souvisí s jeho otázkami o sochách. Ostatně, proč bychom chtěli odstranit sochy lidí důležitých v dějepisu naší civilizace, kdybychom nenáviděli naši civilizaci?

Otázka soch je náročná. V některých případech je řešení jasnější, jako např. co se týče soch generálů Konfederace v americké občanské válce. Ale v jiných je to složitější, jako v případě sochy Churchilla. (Podle mě byla chyba počmárat sochu.) Hlavní ale je, jak píše Petr Honzejk v komentáři pro HN, že oponujeme, když se vezme „extrémní projev, například posprejování sochy Winstona Churchilla, a jeho neustálým zdůrazňováním se pracuje na diskreditaci celého hnutí.“ To platí jak v otázce soch, tak v otázce rabování či antisemitismu v levici.

Závěrem bych, jako (myslím) jeden z těch, kteří údajně nenávidí naši civilizaci, položil několik svých vlastních otázek. Považujete za nenávist vůči naší civilizaci protesty proti policejní brutalitě? Proti nerovnosti mezi černými a bílými? Je nenávistí zpochybňovat a debatovat o hodnotách naší civilizace?

Ovšem, že ne. Chápu, souhlasíte s tím vším, ale nesouhlasíte s prostředky, nebo jak to bylo vyjádřeno. O tom se klidně dá diskutovat. Zkusil jsem použít otázky pana Stoniše k tomuto cíli. Ale připustím, že jsem byl velmi znepokojen dojmem, kterým na mě působily Stonišovy otázky. Tím je, že odpovědi už má, že se nezajímá o to, jak by odpověděl někdo, kdo s ním nesouhlasí. To byl jen dojem. Ale proto jsem odpověděl.

Poklekneme před všemi zločinci, kteří se prý chtěli polepšit? Ne. Poklekneme před těmi, kteří byli nespravedlivě zabiti policií. Kteří byli nespravedlivě zraněni policií. Poklekneme v solidaritě s těmi, kteří stanovují naší civilizaci vyšší standardy a bojují za to, aby je splnila.

1
Vytisknout
14463

Diskuse

Obsah vydání | 9. 7. 2020